velké cesty století (16.)
Štíhlá, tmavovlasá ve vysloveně pánské společnosti londýnského Aeroplane Clubu na letišti Stag Lane nemohla uniknout pozornosti reportéra listu Evening News. Zjistil, že se jmenuje Amy Johnsonová a má v kapse čerstvou licenci na pilotování sportovních letadel. Kolegové sice tvrdili, že každé její přistání se podobá řízené havárii, ale oceňovali její kuráž a vytrvalost. A taky to, že jako první žena v Británii získala i licenci leteckého mechanika. Amy pak reportérovi prozradila své další plány. Byl z toho titulek na první straně: Dívka poletí sama do A ustrálie!
Psal se tok 1930 a podobné senzace výrazně dotvářely kolorit oněch průkopnických časů letectví. Mnohé odvážné podniky končily nezdarem, někdy i tragédií, třebaže je připravovali ti nejlepší, nejzkušenější. Co se dalo čekat od bláznivé ženské, která má nalétáno sotva pár desítek hodin? A to se ještě nevědělo, že ji k létání přivedla vlastně jenom - nešťastná láska. Její vyvolený si vzal jinou a Amy se po kratších úvahách o sebevraždě rozhodla ukázat mu raději, o jaký poklad přišel. Amy vystudovala Sheffieldskou univerzitu a potom nějaký čas pracovala v reklamní agentuře. Asi se tam ledacos naučila, když dokázala v krátké době přesvědčit o reálnosti svých utopických záměrů nejen vlastní rodinu, ale i šéfa civilního odboru ministerstva letectví a jednoho naftového magnáta. Za pouhé tři týdny po setkání s nimi, 3. května 1930, už seděla na londýnském letišti Croydon v otevřeném kokpitu dvojplošníku osvědčeného typu DH Gipsy Moth. Byl vyveden v jejím oblíbeném odstínu zelené a pokřtila ho jménem Jason. Aniž tušila, co to všechno obnáší, byla rozhodnuta nejenom jako první žena doletět sólově do nejvzdálenější země britského impéria, ale překonat i dva roky starý rekord, který na této trase dlouhé zhruba 18 tisíc kilometrů vytvořil australský major Bert Hinkler. Začala slibně. Když se 10. května objevila v Karáčí a překonala tak Hinklerův rekord o dva dny, zájem se změnil v obdiv. Potom však začalo drama. U Rangoonu, k němuž se Amy přiblížila navečer 13. května s poloprázdnou nádrží, ji zastihl tropický liják. Místo na letišti přistála omylem na sportovním hřišti a Jason skončil ve škarpě. Vrtule na kusy, poškozená křídla i podvozek. Kdekdo by to vzdal, ne tak Amy. Sama sobě mechanikem vyspravila s pomocí místních lidí, co se dalo a nasadila rezervní vrtuli, kterou naštěstí vezla s sebou. Za dva dny letěla dál. Menší krize následovaly na Jávě, na T imoru i jinde. Když se někdy na den odmlčela, impérium tajilo dech. Až konečně 24. května: »Další tři hodiny minuly... T emná mračna na obzoru... Rozeznávám ostrov... Po další půlhodině se moje kola dotýkají australské půdy.« Bylo to poblíž Darwinu. I když nepřekonala rekord, čekalo ji triumfální uvítání a vyčerpávající oslavná cesta kontinentem od města k městu. Během přistání v Brisbane havarovala a definitivně zrušila svého Jasona. Ale co na tom, hlavně že vyvázla se zdravou kůží. Při návratu do Londýna jí milion lidí připravil nadšené ovace. Vrátil se i zdemolovaný Jason; po zrestaurování »létá« dodnes, zavěšen pod stropem nejvyššího patra londýnského Science Museum. Báječná Amy neusnula na vavřínech. Její rekordní dálkové lety, kupříkladu po africké trase Londýn - Kapské Město Londýn, znovu vzrušovaly veřejnost. Stejně jako její sňatek a rozvod s jinou hvězdou leteckého nebe, rekordmanem a známým playboyem Jimem Mollisonem. Když vypukla druhá světová válka, přihlásila se Amy k pomocnému dopravnímu letectvu A T A. Jednoho zamračeného lednového dne roku 1941 se do ústí T emže zřítil dvoumotorový letoun. Jeho pilot předtím vyskočil padákem, ale než k němu dorazila hlídková loď, ledová voda a silný proud vykovaly své. Podařilo se vylovit jenom tašku s osobními doklady pilota. Zněly na jméno Amy Johnsonová. Její tělo se nikdy nenašlo.
Štíhlá, tmavovlasá ve vysloveně pánské společnosti londýnského Aeroplane Clubu na letišti Stag Lane nemohla uniknout pozornosti reportéra listu Evening News. Zjistil, že se jmenuje Amy Johnsonová a má v kapse čerstvou licenci na pilotování sportovních letadel. Kolegové sice tvrdili, že každé její přistání se podobá řízené havárii, ale oceňovali její kuráž a vytrvalost. A taky to, že jako první žena v Británii získala i licenci leteckého mechanika. Amy pak reportérovi prozradila své další plány. Byl z toho titulek na první straně: Dívka poletí sama do A ustrálie!
Psal se tok 1930 a podobné senzace výrazně dotvářely kolorit oněch průkopnických časů letectví. Mnohé odvážné podniky končily nezdarem, někdy i tragédií, třebaže je připravovali ti nejlepší, nejzkušenější. Co se dalo čekat od bláznivé ženské, která má nalétáno sotva pár desítek hodin? A to se ještě nevědělo, že ji k létání přivedla vlastně jenom - nešťastná láska. Její vyvolený si vzal jinou a Amy se po kratších úvahách o sebevraždě rozhodla ukázat mu raději, o jaký poklad přišel. Amy vystudovala Sheffieldskou univerzitu a potom nějaký čas pracovala v reklamní agentuře. Asi se tam ledacos naučila, když dokázala v krátké době přesvědčit o reálnosti svých utopických záměrů nejen vlastní rodinu, ale i šéfa civilního odboru ministerstva letectví a jednoho naftového magnáta. Za pouhé tři týdny po setkání s nimi, 3. května 1930, už seděla na londýnském letišti Croydon v otevřeném kokpitu dvojplošníku osvědčeného typu DH Gipsy Moth. Byl vyveden v jejím oblíbeném odstínu zelené a pokřtila ho jménem Jason. Aniž tušila, co to všechno obnáší, byla rozhodnuta nejenom jako první žena doletět sólově do nejvzdálenější země britského impéria, ale překonat i dva roky starý rekord, který na této trase dlouhé zhruba 18 tisíc kilometrů vytvořil australský major Bert Hinkler. Začala slibně. Když se 10. května objevila v Karáčí a překonala tak Hinklerův rekord o dva dny, zájem se změnil v obdiv. Potom však začalo drama. U Rangoonu, k němuž se Amy přiblížila navečer 13. května s poloprázdnou nádrží, ji zastihl tropický liják. Místo na letišti přistála omylem na sportovním hřišti a Jason skončil ve škarpě. Vrtule na kusy, poškozená křídla i podvozek. Kdekdo by to vzdal, ne tak Amy. Sama sobě mechanikem vyspravila s pomocí místních lidí, co se dalo a nasadila rezervní vrtuli, kterou naštěstí vezla s sebou. Za dva dny letěla dál. Menší krize následovaly na Jávě, na T imoru i jinde. Když se někdy na den odmlčela, impérium tajilo dech. Až konečně 24. května: »Další tři hodiny minuly... T emná mračna na obzoru... Rozeznávám ostrov... Po další půlhodině se moje kola dotýkají australské půdy.« Bylo to poblíž Darwinu. I když nepřekonala rekord, čekalo ji triumfální uvítání a vyčerpávající oslavná cesta kontinentem od města k městu. Během přistání v Brisbane havarovala a definitivně zrušila svého Jasona. Ale co na tom, hlavně že vyvázla se zdravou kůží. Při návratu do Londýna jí milion lidí připravil nadšené ovace. Vrátil se i zdemolovaný Jason; po zrestaurování »létá« dodnes, zavěšen pod stropem nejvyššího patra londýnského Science Museum. Báječná Amy neusnula na vavřínech. Její rekordní dálkové lety, kupříkladu po africké trase Londýn - Kapské Město Londýn, znovu vzrušovaly veřejnost. Stejně jako její sňatek a rozvod s jinou hvězdou leteckého nebe, rekordmanem a známým playboyem Jimem Mollisonem. Když vypukla druhá světová válka, přihlásila se Amy k pomocnému dopravnímu letectvu A T A. Jednoho zamračeného lednového dne roku 1941 se do ústí T emže zřítil dvoumotorový letoun. Jeho pilot předtím vyskočil padákem, ale než k němu dorazila hlídková loď, ledová voda a silný proud vykovaly své. Podařilo se vylovit jenom tašku s osobními doklady pilota. Zněly na jméno Amy Johnsonová. Její tělo se nikdy nenašlo.
