Tomu také odpovídá většina zdejších sjezdovek v modré a červené obtížnosti, které jsou doplněny mnoha lehkými zelenými trasami pro úplnou relaxaci i těch nejnešikovnějších začátečníků.
Alpe d´Huez má francouzský šarm. Na rozdíl od "anglického" Meribelu, nebo "německého" Val Thorens totiž bylo vždycky zaměřené na domácí klientelu. Po pádu komunismu v Evropě sem začali jezdit Rusové, kteří francouzskou kulturu vždy ctili. Sice jsou v tomto ohledu trochu neohrabaní, ale přesto si středisko udržuje svůj francouzský duch.
"Naším typickým klientem zůstává francouzská rodina s jedním až dvěma dětmi," uvádí bývalý šéf zdejšího informačního střediska Jean-Paul Lainé. "Na každé čtyři lyžaře připadá jeden pěší, kterému poskytujeme speciální služby a slevy." Tento stav nenarušili Rusové a o něco později ani Češi, kteří objevili příchuť pohodového lyžování. Jezdí sem především středostavovské rodiny s menšími dětmi.
K pohodě přispívá i zdejší počasí. Čtyřtisícové masivy Les Ecrin a La Meije totiž zadržují studené větry a mraky od severu, a nechávají svítit slunce v Alpe d´Huez průměrně tři sta dní v roce.
|
|
Ty nejlepší ze stovek kilometrů
Pojďme si tedy projet nejlepší sjezdovky zdejšího regionu. Hlavní směry se dají zvládnout za jeden den. Během následujícího týdne můžeme vyzobávat rozinky, které se nám nejvíce líbí, nebo kde je právě nejlepší počasí. 87 lanovek a vleků, 117 sjezdovek a celkem 238 kilometrů upravených tratí nám to bohatě umožní.
Ráno se vyplatí přivstat a první lanovkou vyjet k jezeru Lac Blanc. Široká a rychlá červená sjezdovka Chamois a navazující modrá Respect budou tou dobou ještě upravené, tvrdé a bez lidí. O pár hodin později se naplní lyžařskými školami a kličkování mezi nimi znemožní dlouhé plynulé oblouky.
Potom vyjedeme k Lac Blanc ještě jednou, přesedneme na další lanovku a necháme se vytáhnout až na nejvyšší bod Pic Blanc ve výšce 3330 m n.m. Když tady budeme v brzkém dopoledni, budeme mít pravděpodobně nejlepší rozhled, protože později se již obzory halí do oparu. Nejsme totiž příliš daleko od poměrně teplého moře.
|
Jak se tam dostat Do Alpe d´Huez se jezdí šestnáct až osmnáct hodin autobusem, nebo čtrnáct hodin osobním autem. Letadlem můžete letět do nedalekého Grenoble a potom jet hodinu autem nebo autobusem. |
|
Co se bude konat 18.-27.3. Champions Week - sportovně-společenská akce |
|
Večerní sport V Alpe d´Huez je součástí permanentky zlevněný každodenní vstup do plaveckého bazénu, na zimní stadión (včetně půjčení bruslí) a také na Francii neobvyklé večerní lyžování (úterý a čtvrtek, 17:30 - 19:30). |
Matterhorn a Mont Blanc
Nezapomeňte vyjít na vyhlídku nad lanovkou, protože odsud uvidíte velkou část Alp. Podle pohledové mapky najdete například špičku Matterhornu, masiv Mont Blanku, rozervaná úbočí Les Ecrins a La Meije i tři skalní věže Arva.
Z vrcholu sjedeme na ledovec Sarenne v horském kotli. Jestli bude svítit slunce, budeme si připadat jako v obří pánvi, protože sluneční paprsky se budou odrážet ze všech stran přímo do středu, kudy vede sjezdovka. Můžeme pokračovat dalších šestnáct kilometrů po střídavých červených a černých úsecích sjezdovky Sarenne, překonáme při tom 1830 metrů převýšení a za dvacet minut až půl hodiny budeme dole. Mužský rekord je 4:43 min a ženy dosáhly času 5:21.
"Za dvacet let se ledovec Sarenne snížil o sedmdesát metrů a museli jsme proto k němu vybudovat od lanovky příjezdovou cestu pro lyžaře," připomíná Jean-Paul Lainé.
Z ledovce se můžeme dostat zpět do Alpe d´Huez i jednodušším a hlavně kratším způsobem. Projedeme tunelem vystříleným ve skále a ocitneme se na sjezdovce Tunnel. Je sice označovaná za černou, ale to je spíše tím, že je úzká, než že by byla nějak zvláště náročná.
Vagón na houpačce
Po ní sjedeme zase k mezistanici lanovky Lac Blanc a vydáme se na další klenot zdejších tratí zvaný Rousses. Široká červená dlouze traverzuje horské úbočí, mnohdy je vystřílená ve skalách a především se na ní neustále střídají odpočinkové rovnější úseky s krátkými padáky akorát na to, aby nás rozbolely nohy.
Pokud toho máme dost, vrátíme se lanovkou Alpette, ale jestli si chceme užít krajiny, spustíme se o dalších tisíc metrů níže až do obce Vaujany. Boční strmým údolím nás do ní svede černá trať Fare. Moc lyžařů tu nejezdí, a proto jsou v každé nebezpečné zatáčce rozvěšené záchranné sítě.
Nazpátek se dostaneme zdejší technickou chloubou - dvoustupňovou kabinou velikosti železničního vagónu. Jestli si nejste jisti na centrifuze v lunaparku, raději si stoupněte doprostřed a nedívejte se dolů. Výška nad zemí je závratná a mírné zhoupnutí na sloupech zvedá slabým povahám žaludek.
