Projíždím prašnou krajinou Tabernas, nejsušší částí Evropy, kde je déšť stejně jako v celé oblasti Almería vzácností. Terénní vůz s pohonem všech kol kodrcá po výmolech a kamenech, sem tam se objeví nějaký ten keř. A má španělská průvodkyně Cristina Serena mi ukazuje, kde se zastavili filmaři.
"Třeba tady se točil Lawrence z Arábie," ukazuje na ojedinělou oázu s palmami. Popojedeme a zastavujeme mezi skalami. Místo je mi povědomé. Španělskou Almeríi si nedávno vybrali švédští filmaři pro jednu ze závěrečných scén skvělé detektivky Muži, kteří nenávidí ženy.
Poušť Tabernas. Tady se točil Lawrence z Arábie.
Místní krajinou, která nemá v Evropě obdoby, se proháněli i Sean Connery a Harrison Ford při cestě za Svatým grálem ve filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Nedaleko odtud, už ne v poušti Tabernas, ale na pláží Mónsul, se točila slavná scéna, v níž Connery dostal k zemi nacistické letadlo, když vyplašil deštníkem na pláži velké hejno racků.
Cena 25 eur pro zájemce o dvouhodinovou projížďku filmovým rájem mi připadá spíš symbolická. A to ještě není konec. Přichází třešnička na dortu. Přijíždíme do Fort Bravo Texas Hollywood. Městečka ve stylu Divokého západu, jak si ho pamatuji ze svého dětství z indiánek, které jsem miloval.
Filmové městečko Fort Bravo Texas Hollywood ve španělské poušti Tabernas
Pevnost z Divokého západu ve Fort Bravo v Almeríi
Dodnes se tu točí a mají tu všechno: salony, pevnost s americkou vlajkou a také mexickou vesnici. Kovbojové na koních ve Fort Bravo před mýma očima sehrají krátký příběh s přepadením banky. Já si ale představuji Steve McQueena a Yula Brynnera, dva ze Sedmi statečných, jako kdyby právě sem přijeli bojovat s Calverovými bandity.
Liduprázdné pláže v rezervaci Cabo de Gata
Z horké pouště se už však zároveň těším k moři. Z Tabernas mířím na nedaleké východní pobřeží Almeríe. Zatímco v oblasti na západ od hlavního města provincie je letovisko Roquetas de Mar s velkými hotely a all inclusive službami, na východě u Mojácaru to působí víc romanticky, pobřeží je místy divočejší a celkově je to tu komornější. Ale hlavně, těch 17 kilometrů skvělých pláží! Kdo hledá místo jen pro sebe, tady ho najde.
Mně osobně učarovala pláž Los Genoveses poblíž městečka, které je mi sympatické už tím, jak se jmenuje: San José, tedy "Svatý Josef". Asi kilometr dlouhá písečná pláž je už v přírodním parku Cabo de Gata-Nijar. Sice mimo letovisko s hotýlky, ale o to víc je tu volného místa a naopak méně turistů. Skupinka mladíků na pláži právě hrála fotbal a jako rozhodčí jim u toho asistovalo štěně, které se hned se mnou chtělo skamarádit. Osvěžení v moři ovšem dostalo přednost.
U pláže Genoveses v přírodním parku Cabo de Gata-Níjar
Přírodních a liduprázdných pláží je tu celá řada, včetně té, kde Steven Spielberg natočil úspěšný film o archeologovi a dobrodruhovi Indianu Jonesovi. Jedna z nejhezčích má trochu morbidní název Playa de los Muertos, tedy Pláž mrtvých. Vysloužila si ho tím, že zde kvůli silným proudům ztroskotala řada lodí. Nedaleko Cabo de Gata, mysu, který dostal název podle naleziště achátů, je také místo zvané Arrecife de las Sirenas, kde moře naráží na zlověstně špičaté útesy.
Konečně chápu legendu o sirénách, které lákaly svým zpěvem námořníky. Do náruče smrti. U skalisek se totiž zdržovali lvouni a byly to zvuky, které tato zvířata vydávala, co budilo pozornost námořníků a lákalo je blíže k útesům. Od nich pak už nebylo úniku.
V přírodní rezervaci žijí i plameňáci a v horské krajině sopečného původu u mysu Cabo de Gata se zalíbilo rovněž orlům. "Máme tu tři páry orlů. Každý z nich pro sebe potřebuje asi 25 kilometrů čtverečních," řekl mi Holanďan Jan van der Mije, díky němuž jsem se podíval i do horské části přírodního parku, kam běžně většina turistů nezamíří.
Přírodní park biosférická rezervace Cabo de Gata-Níjar
Když jsme v jeho džípu jeli po extrémně úzké a nezpevněné horské cestě, necítil jsem se při pohledu na hloubku kolem sebe právě nejlépe. Mého průvodce, který řídil, to evidentně pobavilo. "Buďte v klidu. Mám taky doma rodinu a děti," usmál se na mě.
Mojácar "multikulti". Bílý dort připlácnutý na kopci
Tak jako v celé Andalusii, i v provincii Almería je patrný arabský vliv, pod nímž země po staletí byla. Ostatně sám název Almería je z arabštiny a znamená strážní věž. V hlavním městě jsou v arabštině i nápisy v přístavu a nad městem se tyčí mohutná maurská pevnost Alcazaba, druhá největší ve Španělsku po známější Alhambře, která je v Granadě.
Ze Zrcadlové věže Alcazaby, pevnosti, kterou nechal v 10. století postavit Abdarrahman III., vítaly stráže přijíždějící lodě zrcadly, jimiž vysílaly smluvené signály. Když loď nedokázala správně odpovědět, bylo hned jasno: jsou to piráti. Ve městě stojí za pozornost i katedrála s krásným reliéfem sluncem na průčelí. Právě slunce je symbolem Almeríe. Nemůžete se totiž splést, když za ním zamíříte právě sem, slunečných je tu průměrně 315 dnů v roce.
Místo, které mi ovšem v Almeríi opravdu učarovalo, je mnohem menší a jmenuje se Mojácar. Malé městečko na vysoké skále z dálky připomíná bílý dort, který tu někdo rozplácl. Čím výš šplháte, tím krásnější výhledy do dálky se nabízí. Nejen na moře, ale i do krajiny, kde proto nesmí být žádný skleník s rajčaty či paprikami, jichž je jinak v této části Andalusie nepočítaně.
Sněhobílý Mojácar je víc než prázdninová pohlednice, je i reklamou na soužití různých kultur. Už když koncem 15. století končila reconquista, dokázali si tu Arabové s křesťany alespoň dočasně vyjednat mírumilovné soužití. A na pamětní desce nad maurskou kašnou v Mojácaru je nápis se slovy posledního muslimského vládce z roku 1488. "Nikdy jsem proti křesťanům nepozvedl zbraně. Věřím, že budeme vnímáni jako bratři, nikoli jako nepřátelé," pravil Alabez y Garcilaso. Jak moc se v tomto ohledu za víc než pět set let změnilo...
Ne však v Mojácaru. Začátkem června tady pořádají slavnosti Moros y Cristianos, při nichž si místní připomínají mírové soužití Maurů a křesťanů. A před katolickým kostelem stojí socha muslimské ženy, která nese na hlavě nádobu s vodou.
V padesátých letech minulého století se Mojácar rozhodl přilákat nové obyvatele. Kdo do města přišel a opravil si starý dům, mohl si ho nechat. Svobodomyslná atmosféra Mojácaru přilákala také komunitu hippies.
Jeden z nich, Němec Michael Sucker, dokonce místní kostel Iglesia de Santa Maria vyzdobil malbou Ježíše, která nahradila zničený oltář. Rozpažené ruce Ježíše spojuje duha, která se mu klene nad hlavou.
Ježíše v kostele Santa María namaloval jeden z hippies, které Mojácar přilákal.
Malba Ježíše v Mojácaru tak připomíná figurku Indalo, kterou tu uvidíte úplně všude. V jeskyních v této části Španělska se našly jednoduché malby člověka s rukama spojenýma duhou, sluncem, či lukem, podle toho, jak si to sami vyložíte, které jsou datované do doby čtyři tisíce let před Kristem. Figurka chrání před ďáblem a místní věří, že darovaná nosí štěstí. Najdete ji tu i na fasádách domů, na suvenýrech všeho druhu i na ubrouscích v baru. Držím v ruce malou zelenou figurku Indalo a přeji si, aby mi také přinesla štěstí a abych se do Mojácaru a Almeríe určitě ještě vrátil.
Může se hoditAlmería je jednou z osmi provincií autonomní oblasti Andalusie na jihu Španělska, se stejnojmenným hlavním městem. Slunečných dnů bez deště je tu v průměru 315 ročně. Zima zde prakticky neexistuje, průměrná denní teplota ani v lednu neklesne pod 16 stupňů. Nejvýznamnější turistická letoviska na Costa de Almería jsou Roquetas de Mar západně od hlavního města a Mojacar Playa na východním pobřeží provincie. Doprava: Nejlépe se sem dostanete letecky. Letět můžete to Málagy, a pak pokračovat po pobřeží do Almeríe, nebo přes léto charterovým letem Smartwingsu do Almeríe. Letí se sem zhruba tři hodiny. Kam se vyplatí podívat Na celodenní výlet se odtud dá jet do Granady s maurským hradem Alhambra či do Guadixu, městečka zajímavého tím, že tu dodnes mnozí místní žijí ve skalních obydlích. |
