Říkali nám, že vystoupíme z autobusu a vrátíme se jiní. Jasně. Tohle slyšíte v dnešním světě tolikrát za den, že si vybudujete imunitu. Jenže na Aljašce ještě neplatí pravidla dnešního světa. Tedy, na většině území Aljašky. Naštěstí.
Tak tedy vystupujeme z autokaru. Uprostřed Národního parku Denali, batohy na zádech a mapu v ruce. Máme ji pro pěkných pár kilometrů čtverečních, ve kterých další dva dny jiní lidé nebudou. Téměř jistě.
Sami tu však nejsme. My. Já a Karel, dva kluci z Česka, kteří vyrazili na rok do Kanady a v létě se vydali na sever. Into the wild. Do divočiny. S námi tu jsou i kozy, krásní jeleni karibu, kteří táhnou saně Ježíškovi. Také losi, pár vlků nebo úžasných rosomáků.
A medvědů. Medvědů grizzly. Králů. Milují vysokou trávu, milují borůvky a další bobule. Přesně tímhle porostem se teď snažíme prorvat. Strach už nás dávno opustil. Zůstal jen respekt. Respekt k přírodě, jejíž jsme součástí.
Otoč se. Pomalu
Tady není člověk pánem všeho tvorstva. Tady člověk hraje podle pravidel. Nekamarádí se s divokými zvířaty, divoká zvířata na něj neútočí. Každý den stavíte stan na jiném místě a po „velké“ byste měli použít mikrotenový pytlík a jeho obsah vyhodit později v kempu.
Postupujeme od jediné silniční tepny vedoucí přírodní rezervací. Přesně podle pravidel rangerů, strážců parku: „Tábořte někde, kde nebudete vidět z cesty. Máme tu denně stovky turistů s tou nejlepší fototechnikou a nechtějí mít na svých snímcích lidi.“
Národní park Denali. Lidé nám říkali, že vystoupíme z autobusu a vrátíme se jiní. A měli pravdu.
Karlos najednou polohlasem říká: „Otoč se. Pomalu.“ Dvacet metrů za mnou kráčí grizzly. Charakteristický hrb si nese do kopce, pokračuje v pastvě. Musí toho spást ještě hodně, než si zase ustele k zimnímu spánku.
Medvěd. Grizzly. A spást? V Denali jsou z 80 procent vegetariáni. Ostatně i onen hrb se jim vyvinul kvůli hrabání v zemi. Hledají kořínky. V místních ledovcových řekách nejsou ryby, občas se poštěstí ulovit nějakou tu veverku.
Až se vrátíte z Aljašky, právě grizzly bude zajímat každého nejvíc. Viděli jste ho? Měli jste nahnáno? Odpověď bude jistá, i kdybyste jeli jen na autobusový vyhlídkový okruh: Viděli.
Zlomené tkaničky
Možná víc štěstí je třeba na neživou krásu a chloubu Aljašky, Denali. Samotnou Mount Denali. Někdejší Mount McKinley, nejvyšší horu kontinentu (6 190 m). Často se schovává v mracích, místní klima je hodně specifické. Kilometr od kilometru jiné.
Ale pokud máte smlouvu s paní Fortunou a tahle bílá masa se vám ukáže, nikdy nezapomenete. Věřte mi. Je fotogenická, fantastická. Ale nikdy to nebude jako ve skutečnosti. Sedíte, kocháte se a sníte. Tedy spíš žijete sen.
Denali je jedním z největších lákadel Aljašky. Většina návštěvníků spí v kempech (nutná včasná rezervace), ale vyplatí se vyrazit za jejich hranici. Pak poznáte svobodu. A do civilizace se nevrátíte stejní. Nelžu vám.
Into the Wild je kultovní film cestovatelů. I ten se odehrává kousek vedle Denali. Ve stručnosti: mladý Američan se vzepře společnosti a rozhodne se žít mimo ni. Na Aljašce. Nalezne útočiště v odstaveném autobusu uprostřed ničeho. A také v něm nakonec najde smrt.
Štěstí je skutečné, jenom když ho sdílíte. Hlavní sdělení kultovního snímku natočeného podle skutečného příběhu.
Režisérem snímku Into The Wild z roku 2007 je známý herec Sean Penn.
I tohle místo jsme chtěli navštívit. Můžete se spokojit s filmovou kulisou, ke které dojedete autem. Anebo jít 30 kilometrů se složitým brodem přes řeku tam a 30 kilometrů se složitým brodem přes řeku zpátky. My jsme přes ni lezli po pás namočení, na konci srpna a ve dvou stupních pod nulou.
Jelikož je pod vodou vlastně celá trasa, měl jsem ráno tkaničky pohorek zmrzlé tak, že se zlomily. Ale stálo to za to. Mám ke zmíněnému, podle skutečnosti natočenému dílu své výhrady. Ovšem když najdete „Magic Bus“, atmosféra vás pohltí.
Letadla na zahradě
Aljaška umí nabídnout i klasickou Ameriku. Tu, kterou Donald Trump dělá „great again“. V nejlidnatějším městě jménem Anchorage si jí můžete užít dosyta. Ale kdo by to dělal. Zvlášť když na obzoru vidíte majestátná pohoří.
Další navštíveníhodnou část největšího státu USA tvoří rybářské bašty. Valdez, Seward nebo Homer vás okouzlí. Můžete ochutnat čerstvé plody oceánu, vyrazit na vyjížďku lodí za kosatkami, mizejícími ledovci, tuleni či velrybami.
Také můžete přijet za prací. Rybolov, to je hlavní byznys. Za tři měsíce tu v sezoně vyděláte 10 tisíc dolarů čistého. Musíte vydržet čtrnáctihodinové směny v mrazáku a peníze jsou vaše. Ubytování i stravu platí zaměstnavatel. I tohle je lákadlo Aljašky.
V národním parku Denali. S námi tu jsou i kozy, krásní jeleni karibu, losi, pár vlků nebo úžasní rosomáci.
Poslední část je ta největší. Nejdrsnější. Neosídlená. Patří jen skutečným dobrodruhům. Na většinu míst se dostanete pouze letadlem (která tu ovšem parkují na zahradě přibližně stejně běžně jako traktory doma v Česku).
Rusové se svého území v roce 1867 vzdali za 7,2 milionu dolarů. Z dnešního pohledu směšná částka. Vyplatila se už díky nalezištím zlata, zdrojům drahých kožešin. Později byla objevena ložiska ropy a stále funguje zmíněný rybolov.
Mimochodem i odkaz východního impéria existuje dál. V podobě kostelů, v některých vesnicích je ruština běžně používaným jazykem a před domy leží sibiřští psi husky. Ovšem stejně jako tající ledovce i tyto zvyky pomalu mizí.
2 232 km vyhlídek
Dostat se na Aljašku můžete nejsnáz třemi způsoby. Využijete letiště v Anchorage či Fairbanksu. Jistá, na poměry levná cesta. Nebo si zakoupíte kajutní lístek a z Kanady se přeplavíte lodí. Budete závodit s delfíny, uvidíte čarokrásné fjordy.
Poslední možnost je po silnici. Využili jsme ji i my. Alaska Highway. Legenda mezi dálnicemi, pro motorkáře takřka povinnost. Bodem A je městečko Dawson Creek v Britské Kolumbii. Bodem B je Delta Junction, AK. Mezi nimi 2 232 kilometrů vyhlídek a permanentního kochání.
Stavba komunikace mezi Kanadou a Aljaškou byla reakcí na japonský útok na Pearl Harbor. Najednou hrozilo nebezpečí západnímu pobřeží ze severu a bylo třeba rychlého přesunu jednotek. Projekt financovali Američané a byl dokončen za neuvěřitelných sedm měsíců, pomohla i letní „absence noci“ na těchto rovnoběžkách.
Dělníci pracovali v extrémně náročných podmínkách, bojovali s permanentně zmrzlou půdou, nespoutanými lesy i dalšími nástrahami. Celkem se jich na konstrukci podílelo přes deset tisíc, výrazné zastoupení měly černošské pluky Negro regiments.
Alaska Highway je mezi dálnicemi legendou, pro motorkáře je to takřka povinnost.
Současná trasa už je upravená, ubylo zatáček a vozovka je celá asfaltová. Ale v několika místech si můžete „odskočit“ na původní cestu a vychutnat si její romantický nádech. Provázet vás budou mimo medvědů, dikobrazů a jelenů i funící bizoni.
Rozhodně nevynechejte Liard Hot Springs, které sloužily jako relax už zmíněným pracovníkům. Dnes tu najdete příjemné dřevěné molo vedoucí do laguny s průzračnou vodou. Pokud jste vymrzlí ze spaní v dodávce, budete si připadat jako v pohádce.
Aljaška je zkrátka boží. A je jedno, jestli patří těm, nebo těm.
Aljaška v kostceNejvětší, nejsevernější a nejzápadnější stát USA. Spojené státy ho získaly v roce 1867, Aljašku odkoupily od Ruska. Musely přebít dalšího zájemce: Angličany. Zaplatily 7,2 milionu dolarů, což odpovídá dnešním 90 milionům. Louisianu přitom koupily od Francie téměř za dvojnásobek. Spousta Američanů obchod nechápala, ptali se: „Proč tolik peněz za jednu obří ledničku?“ Už 20 let poté však bylo a Aljašce objeveno zlato. A do půl století se tu vytěžilo nerostné bohatství s za bilion dolarů. Aljaška má 740 tisíc obyvatel, hustota zalidnění je 0,5 člověka na km2. Hlavním městem je Juneau, dalšími většími sídly jsou Anchorage a Fairbanks. První osady zde Rusové založili na konci 18. století, od roku 1804 byl hlavním městem tzv. Ruské Ameriky NovoArchangelsk (nyní Sitka). |
