Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Albánské děti si na zamořené půdě hrají se smrtí

  14:59aktualizováno  14:59
V ruinách staré továrny si hrají děti, zatímco krávy spásají býlí vyrážející z hromad rumu. Výkopem mezi budovou továrny a rodinným domkem přebudovaným z bývalého skladiště pesticidů proudí žlutavá voda. Za tím vším je 20.000 tun chemických látek, skrývajících se pod tenkou vrstvou půdy. Tohle místo - bývalá chemička v největším albánském přístavním městě Drač - je podle nedávno zveřejněné zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jedním z pěti nejkontaminovanějších "horkých míst" v zemi.

Výsledky tohoto vůbec prvního hodnocení stavu albánského životního prostředí
šokovalo dokonce i některé z expertů bezprostředně se podílejících na vypracování studie.
   

Odborníci dospěli k závěru, že všech 80 rodin žijících právě v těchto místech riskuje denně své životy. Jednou z nich je rodina 51letého Flutorima Janiho, jehož dvě vnoučata ve věku šest a dva roky si hrají v zaneřáděné chátrající továrně. Žijí v
bývalém skladišti pesticidu Lindan a za horkých dnů musejí opouštět dům, aby se nezalkli výpary ze zbytků tohoto produktu.
   

V půdě, na které si rodina založila zeleninovou zahrádku, je koncentrace Lindanu až 500krát vyšší než úroveň, kterou by v Británii označili za vysoce nebezpečnou. Mléko od jejich krav obsahuje podle studie 100krát více škodlivin, než je bezpečnostní limit EU. Kontaminovaná je i studniční voda, kterou rodina používá na vaření. V reakci na upozornění, že žít tady je nezákonné, paní Janiová jen pokrčí rameny. "Já to vím. Vím, že to tady strašně páchne, ale kam máme jít? Nemáme na vybranou," říká. "Za bydlení tu nemusíme platit. Občas se nám podaří sehnat
nějakou příležitostnou práci v Drači ve stavebnictví."
   

Vypráví, jak její rodina opustila domovskou vesnici Dibra na makedonských hranicích, protože hladověli. Nakonec narazili na opuštěnou tovární budovu a nastěhovali se do ní. "Aspoň máme víc peněz na jídlo než doma, tam jsme neměli nic," uzavírá. Připouští, že všechny čtyři rodiny žijící v bývalém skladišti Lindanu trpí nevysvětlitelnými chorobami, zvláště děti. Rádi by se prý přestěhovali, ale nemají kam.
   

Lindan a chróm VI, další nebezpečná chemikálie, která se tu nachází, způsobují selhání jater a ledvin a jejich rakovinu. Chemické látky, které se kdysi skladovaly v novém domově Janiových, byly převezeny do jiného skladiště poblíž mořského
pobřeží, ale střecha je tu děravá a chemikálie rozpouští déšť. Plíce ničí zápach. Vdechování výparů by mohlo být skutečně osudné, ale nikde poblíž tu nestojí žádné domy.
   

Pesticidy z kontaminované oblasti jsou společně s městskými kanalizačními splašky vypouštěny do moře, neplatí tu však žádný zákaz prodeje místních humrů a krabů. Starosta Drače Miri Hoti se mezi uprchlíky netěší příliš velkým sympatiím. "Nemají právo tam bydlet," rozčiluje se. "Lidé stavějí všude po celé zakázané oblasti. Většinou jsou to uprchlíci. Jak jim v tom máme zabránit? Máme stavební pozemky v
čistých oblastech, ale nemáme peníze. Co můžeme dělat?"
   

Mezi oficiálními činiteli je to časté téma. Albánie se teprve začala vzpamatovávat z padesáti let represivního komunistického režimu, po nichž následovalo deset let skutečné anarchie, kolaps ekonomiky po skandálu kolem takzvaných pyramidových her v roce 1997 a válka v sousedním Kosovu, před níž uteklo do Albánie půl
miliónu běženců. V jiném "horkém místě" - v jihoalbánském letovisku Vlora
-, kde se do roku 1993 vyrábělo denně 15 tun PVC, přesahuje míra rtuti v půdě a na plážích 1000krát přípustnou úroveň. Výpary poškozují mozek, ledviny a plíce. Stejně jako v Drači se sem nastěhovala více než stovka uprchlických rodin a využívá služeb bývalé továrny k ilegálnímu odběru elektřiny a vody.
   

Po nedávné návštěvě novinářů a týmu OSN tamní starosta Niko Veiza slíbil zabránit místním stavbařům v krádežích vysoce kontaminovaného písku z továrního pozemku, využívaného k výstavbě domů a hotelů. Zavázal se k tomu poté, co ho vědci varovali, že také tito lidé se mohou nevědomky stát oběťmi otravy. Mezi dalšími "horkými místy", o nichž se zmiňuje zpráva OSN, jsou nepřetržitě hořící hlavní skládka odpadků u Tirany, která na hlavní město neustále chrlí dioxiny, dále ropné pole Marize, kde tvoří unikající ropa celá jezera, a špatně udržovaná ropná
rafinérie poblíž města Balsh na jihu země. Všechna tato místa potřebují k nápravě situace milióny dolarů - peníze, které Albánie nemá.

Autor:




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.