Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Albánské bunkry se dočkaly. První vážný útok na ně vedou turisté

aktualizováno 
Nikdo ani pořádně neví, kolik těch bunkrů vlastně je. Ale přesto jedna poměrně přesná odpověď existuje. Je jich tolik, aby si toho každý návštěvník Albánie určitě všiml.

Bunkr na stavebním pozemku v Sarandě | foto: Tomáš Lébr, MF DNES

Bunkry jsou rozesety prakticky po celé zemi, samozřejmě nejvíc podél hranic a na pobřeží. Celkový počet se nejčastěji odhaduje na více než 700 000, ale jiné odhady mluví i o 1,5 milionu, což je na zemi se zhruba třemi a půl miliony obyvatel opravdu dostatek.

Poté, co padl tuhý stalinistický režim a všem došlo, že jsou k ničemu, byly většinou ponechány svému osudu. Jejich odstranění se ukázalo natolik nákladné, že si to země nemůže dovolit (demolice jednoho podle některých propočtů stojí v průměru 800 eur). S jedinou výjimkou – tam, kde se staví nové silnice (to je teď velká albánská vášeň) a rozšiřují města, a tam, kam míří turisté.

Tady se nestaví ani bunkr ani hotel, ale mešita

Tady se nestaví ani bunkr ani hotel, ale mešita

Této invazi se Albánie nijak nebrání, dokonce se na ni velmi těší. Je známé, že historie bunkrů je spjata s datem významným pro Čechoslováky – 21. srpnem 1968. Tehdy dosáhly vrcholu obavy albánského komunistického režimu z napadení – paradoxně jinými komunisty – a v následujících letech měly betonárky co dělat.

Albánie

Hlavním městem Albánské republiky je od roku 1920 Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel. Celá země má 3,639 milionu obyvatel (údaj z roku 2009). Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství dominuje islám (odhadem 70 %). Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR). Mezi lety 1945 a 1990 měla Albánie jeden z nejtvrdších režimů v Evropě a ocitla se v mezinárodní izolaci; nejprve přerušila kontakty se západem a později i s východními zeměmi. Roku 1968 vystoupila na protest proti okupaci ČSSR z Varšavské smlouvy.

zdroj: Wikipedie

Odborníci spočítali, že až do pádu komunismu na začátku 90. let stála stavba bunkrů dvakrát víc než vybudování proslulé Maginotovy linie a spolykala třikrát tolik betonu. A to podle vzpomínek (či legend?) Albánců nebyl jediný fígl, který albánští komunisté na obranu země vymysleli. Na řadě míst prý například vysázeli vysoké kaktusy, aby tam nemohli přistávat parašutisté. "A manžel mi taky říkal, že Hodža tehdy nechal pokácet vysoké stromy, náležitě je upravil a poskládal u vojenských letišť, aby vypadaly jako rakety," vypráví Monika, Češka, která se provdala za Albánce. Tomu už se ani nechce věřit, ale v časech komunismu se často neuvěřitelné stávalo skutkem.

"Neměli byste se těm bunkrům tolik vysmívat," říká mi majitel místní cestovní kanceláře pro české turisty. "Ta hrozba tu skutečně byla. Co jste vy tehdy dělali proti invazi?" umlčuje moje poněkud uštěpačné poznámky. A já si pak ještě vzpomněl na osud sítě opevnění z první republiky a už jsem radši mluvil o něčem jiném než o vyhazování peněz oknem.

Bunkr na pobřeží v Sarandě

Bunkr na pobřeží v Sarandě

Bunkr je vděčný terč pro spoušť fotoaparátu

Bunkr je vděčný terč pro spoušť fotoaparátu

První zkoušku konstruktér přežil

Zrod bunkrů se však datuje daleko před rokem 1968. První objekt tohoto typu byl albánskému diktátorovi Enveru Hodžovi představen v roce 1958. "Jak pevně věříte v odolnost tohoto bunkru?" zeptal se Hodža hlavního konstruktéra. "Nepochybuji o ní," zněla odpověď. Hodža pak nařídil konstruktérovi vlézt do bunkru a nechal ho ostřelovat tanky. Dnes to asi Albánce trochu mrzí, ale konstruktér přežil a mohlo se začít vesele stavět.

Ve vnitrozemí stojí bunkry zpravidla zcela opuštěné, i když pár způsobů využití pro ně Albánci nakonec našli. Nevzhledné šedivé objekty, pro které už dávno našli přezdívku "houby" (u nás bychom v tomto případě asi dodali "po dešti") nejdřív začali pomalovávat. První porevoluční ministr kultury dokonce oficiálně vyzval umělce a děti, aby společně zkrášlili "houby" mezi metropolí Tiranou a letištěm.

Takové znevážení vojenských objektů se tehdy nelíbilo stále mocné armádě a projekt zastavila. To však nezabránilo obyvatelům malovat na ně i bez vyzvání – například jména a podobizny jejich idolů. Našli byste tu bunkry popsané jmény fotbalových hvězd či zpěváků. Ale i bunkry předělané na restaurace či chlívky...

Bunkr, jeden z těch větších, na stavebním pozemku v jihoalbánském přímořském

Bunkr, jeden z těch větších, na stavebním pozemku v jihoalbánském přímořském letovisku Sarandě

V anglické Wikipedii jsem se dočetl, že opuštěné bunkry jsou často využívány milenci jako takzvané "hotely bez hvězdičky" a lidmi v nouzi, bez přístřeší. Z mých několika návštěv bych si spíš tipl, že úplně nejvíce jsou dnes vyhledávány jinými lidmi, těmi s nutkavou potřebou, a jako hotýlky pro milence bych je nedoporučil.

Ostatně "hotýlky pro milence", to jsou další houby po dešti, které v Albánii rostou. Tedy na pobřeží, v turistických centrech. Kde není hotel, tam zeje jáma pro něj. Právě v oblastech, kde kdysi byla síť bunkrů nejhustší. Občas na těchto staveništích ještě bunkry najdete, ale moc nadějí na přežití bych jim nedával. Albánci doufají, že invaze turistů proběhne úspěšně, podle jejich plánu. Enver Hodža aby se v bunkru, pardon, v hrobě obracel.

Autor:




Nejčtenější

V pevnosti Boyard, dlouhé 61, široké 31 a vysoké 20 metrů, konalo službu 250...
Historickou pevnost Boyard vlastnil i zubař, zachránila ji televize

Pevnost Boyard, která se ve tvaru oválného prstence zvedá uprostřed moře naproti francouzskému atlantskému pobřeží, proslavila po celém světě televizní hra. A...  celý článek

Fotografie z přechodu Hillaryho schodu v roce 2009
Poslední překážka na Everestu je minulostí, Hillaryho schod zkolaboval

Výstup na Mount Everest už nikdy nebude stejný. Horolezci potvrdili, že těsně pod vrcholem se zhroutil takzvaný Hillaryho schod, masivní kus skály, který byl...  celý článek

Hester Stanhope přispěla k archeologickému objevování Blízkého a Středního...
O statečné Růženě a pobavených kanibalech. Jak cestovaly ženy v minulosti

Vášní poznat svět i touhou po exotice trpěly už naše prabáby. V divočinách Afriky, Asie či Jižní Ameriky jim šlo mnohdy o život. Co všechno ženy na cestách...  celý článek

Laguna Kunturiri
Putování Tibetem Jižní Ameriky. Horská Bolívie na vlastní kůži

Bolívii se někdy přezdívá “Tibet Jižní Ameriky”, protože její značná část včetně největšího města La Paz leží na náhorní plošině Altiplano. A první měsíc jsem...  celý článek

Červený sníh způsobují sněžné řasy.
Žádné boží varování, barevný sníh způsobují v Krkonoších sněžné řasy

Barevné sněhy, specialita polárních oblastí, jsou i v Krkonoších. Červený či zelený sníh způsobuje intenzivní růst mikroorganismů - sněžných řas. Od dubna do...  celý článek

Další z rubriky

Západ slunce na Filipínách, ostrov Siargao.
Svoboda, surfování a práce na pláži. Digitální nomádka žije svůj sen

Mohlo by to vypadat, že Veronika Pešková tráví celé dny jen potápěním, surfováním a popíjením drinků na terase bungalovu někde v exotické destinaci...  celý článek

Hester Stanhope přispěla k archeologickému objevování Blízkého a Středního...
O statečné Růženě a pobavených kanibalech. Jak cestovaly ženy v minulosti

Vášní poznat svět i touhou po exotice trpěly už naše prabáby. V divočinách Afriky, Asie či Jižní Ameriky jim šlo mnohdy o život. Co všechno ženy na cestách...  celý článek

Laguna Kunturiri
Putování Tibetem Jižní Ameriky. Horská Bolívie na vlastní kůži

Bolívii se někdy přezdívá “Tibet Jižní Ameriky”, protože její značná část včetně největšího města La Paz leží na náhorní plošině Altiplano. A první měsíc jsem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.