Akropole je místo nad městem

- Akropolí, opevněných míst nad městem, byla ve starověkém Řecku celá řada, ale jen jediná z nich se dodnes píše s velkým "A". Pro Řeky je srdcem helénského světa, pro ostatní svět mramorovým pomníkem demokracie, opředeným starými mýty i velkými myšlenkami. Až si ji však půjdete prohlédnout, dávejte hlavně pozor, abyste neuklouzli. Miliony lidí, kteří Akropoli od 5. století před naším letopočtem už navštívily, vyhladily kameny a desky na cestě téměř dokonale.

Propylae, aneb vstupte
To, co k tomuto pahorku přilákalo už v neolitu první lidi, byl pramen vyvěrající na jeho úpatí. V průběhu století zde vyrostlo město a nad ním pevnost. O to, kdo z olympských bohů se stane patronem města, se pustili spolu do křížku vládce moří Posseidon a jeho neteř Athéna. On nabídl pramen (ovšem slané mořské vody), ona olivovou ratolest.
Vzhledem k tomu, jak se hlavní město Řecka už po tisíce let jmenuje, je jasné, kdo vyhrál.
"Ježíš, já už nemůžu," vzdychá na schodech korpulentní turistka odkudsi z Německa ve stínu Propylají, vstupního sloupoví do Akropole. Sloupoví a chrám zasvěcený Athéně Níké (vítězné) se zdmi nedaleké Pinakotheky (obrazárny) poskytují vítaný stín.
Nejen kvůli zástupům turistů, ale i kvůli horku je lepší vybrat si ranní nebo večerní hodiny. Kolem poledne jsou sluneční paprsky k Akropoli až příliš štědré.
Nad hlavami návštěvníků, kteří už tady tisknou zuřivě spouště svých fotoaparátů, pokračují restaurátoři tiše v oživování mramoru, který pod jejich rukama dostává znovu zasněně mléčnou barvu. Na symbolu Atén se totiž podepsala nejen století válek, ale v posledních desetiletích i smog, který sužuje celé město.

Příbytek panny
Hned za sloupovím Propylae se otevírá pohled na Parthenón, hlavní chrám, kam každé čtyři roky proudil zástup svobodných obyvatel města, aby vzdal hold své patronce.
Dominanta Akropole stojí jakoby stranou a stydlivě.
Možná to nebyl záměr jeho architektů - Ictinuse a Callicratese, ale podtrhuje tak svůj účel: je to příbytek Atény Panenské.
Její čistotu potvrzuje i báje, která souvisí se zrodem města a jeho obyvatel.
Do bohyně moudrosti se totiž zamiloval její olympský kolega - ošklivý a kulhavý Héfaistos. A protože jeho láska nebyla opětována, zkusil si Aténu vzít násilím. Sice ani tak neuspěl, ale jeho sémě během potyčky vystříklo na nohu Diovy dcery. Ta jej znechucená setřela kusem vlny, a tu odhodila na zem. Bylo to však božské sperma a země zrodila praotce všech Atéňanů - Erechta.
Samotný Parthenon byl však "znásilněn" - a úspěšně - mnohokrát. Byl kostelm, mešitou, znovu kostelem a znovu mešitou...
Opravdová pohroma přišla v roce 1687, kdy na Atény, držené Turky zaútočili Benátčané. Jedna z dělových koulí se trefila přesně - do Parthenónu, kde měli Turci uskladněn střelný prach.
A tak dnes, když nahlédnete mezi 46 obvodových sloupů, do trosek vnitřní svatyně, nespatříte Feidiovu šestnáctimetrovou sochu bohyně Athény ze zlata a slonoviny. Uvnitř je schovaný jen velký ocelový jeřáb, který symbolizuje dnešní snahu nejen Řecka, ale i Fondu UNESCO o záchranu Akropole.

Sen jednoho muže
Příběh města nad městem je i příběhem snu jednoho muže - stratéga první demokracie Perikla. Právě on nadchl Atéňany, aby po ničivé válce s Peršany, která i Akropoli v 5. století před Kristem proměnila v trosky, vybudovali své polis znovu a ještě krásnější.
Nejprve však pohřbili staré bohy, tedy jejich poničené sochy, do chrámu Erechthion, který leží nalevo od hlavního chrámu. Díky této "perské sbírce" se tak dochovala řada nádherných soch, které jsou nyní k vidění v archeologickém muzeu ve východním rohu Akropole.
Parthenón byl pak dokončen mezi lety 447 a 432 před naším letopočtem. Sám Periklés zemřel tři roky na to s odkazem pro spoluobčany, aby dál zkrášlovali své město, aby jej mohli milovat. Neposlechli ho a dnes bohužel Akropole se svým nejbližším okolím připomíná perlu sevřenou v betonové skořepině nevkusných novostaveb.
S oživováním příbytku patronky města se začalo krátce po té, co si Řekové v 19. století znovu vydobyli nezávislost. S cílevědomou rekonstrukcí se však začalo až po roce 1970. Provázeli ji diskuse, zda monument pouze zakonzervovat, nebo zcela zrenovovat v původní podobě - se všemi sochami a barvami, které budovy Akropole kdysi zdobily.
Nakonec zvítězila střední cesta. A tak v některých zdech jsou kromě původních zažloutlých mramorových bloků vidět světlejší - nově vsazené. Opravdové vlysy a sochy, kterými se Parthenon pyšnil, jsou k vidění nejen ve sbírce umístěné přímo na Akropoli, ale především v Národním archeologickém muzeu, kde je toho k vidění i mnohem víc.
Stačí jen sejít z města nad městem, do Plaky - úzkého pásu starého města, kde však každého nejdřív zláká možnost posedět v některé z malých taveren nebo kavárniček.
Při ledové kávě frapé se pak můžete dívat na centrum první demokracie, která uznávala otroctví a v obavě před diktaturou vyháněla nejlepší muže. Bavila se Euripidovými komediemi i Sofoklovými tragediemi a Sokrata donutila vypít číši bolehlavu.

Cesta do hlubin antického světa
Přestože za století, která vzdálila antický svět současnosti, byly právě v Řecku mnohé památky zničeny, rozprodány a ukradeny, zůstává aténské Národní archeologické muzeum jednou z nejpestřejších výpovědí o zrodu civilizace v oblasti Peleponéského poloostrova.
"Paní učitelko, paní učitelko, podívejte, oni se boxují," štěbetají školní děti před známou freskou zápasících mladíků z ostrůvku Santorini a další odbíhají k vedlejší vitrině. Prohlídka v budově z poloviny 19. století je řazena chronologicky a po jednotlivých kulturních okruzích.
Je to pouť časem, která ukazuje, jak postupně jednoduchou krásu figurek nalezených na kykladských ostrovech vystřídaly stále realističtější sochy bohů i prostých lidí. Strohost mramoru a bronzu doplňuje blyštivá nádhera zlatých šperků a barevnost mytologických výjevů na amforách a především freskách.
K největším lákadlů samozřejmě patří samozřejmě zlatá "Agamemnonova" posmrtná maska objevená v Mykénách.
Menší dívky, které nejdříve obdivovaly filigránskou práci starověkových šperkařů, si pak s uzardělými posměšky prohlížejí mohutnou postavu Poseidóna - vládce moří. Stojí tu rozkročen s mohutným vousem, prázdnýma očima, v ruce neexistující trojzubec, ulit z bronzu zcela bez spodního prádla.
Průvodkyně nedaleké skupině turistů připomíná, že mnoho skvostů nakoupili od tureckých uzurpátorů Angličané a bylo by správné je vrátit.
"Je to jako kdyby k vám někdo vtrhnul do domu, vzal vás jako rukojmí a mimochodem prodal vaší sbírku Picassových obrazů vašemu sousedovi. Čekali byste, že vám je soused vrátí. V tomto případě však prohlásil: 'Ne, ty jsou moje. Já jsem je koupil.'"
I ona sama je proto skeptická, že by se něco ze skvostů vrátilo do země svého zrodu. Ostatně nejen řecké památky stihl takový osud a žádosti o vracení by nebraly konce. Navíc právě antická díla začali systematicky rozkrádat již staří Římané. Mnozí navíc upozorňují, že řadě slavných soch je nejlíp právě tam, kde jsou.

JAK SE TAM DOSTAT: Na Akropoli se dostanete z ulice Dionysiou Areopagítou. Jezdí sem autobusy 230 a 231.

KDY JE OTEVŘENO: V období od května do října je areál otevřen ve všedních dnech od 8:00 do 18:30. O sobotách a nedělích od 8:30 jen do 14:30. V období od listopadu do dubna se ve všedních dnech končí prohlídky v 17:30. Zavřeno je během svátků 1. ledna, 25. března, o Velikonoční neděli, 1. května, 25. a 26. prosince.
Telefon: 0030-1-321 02 19

MUZEUM AKROPOLE: Pokud chcete navštívit i Muzeum Akropole, které leží v areálu za Parthenonem, berte v úvahu, že při pondělcích otvírá až v 11:00
Telefon: 0030-1-323 66 65

PORADÍ VÁM: Informace o turistice v Řecku a nejen v Aténách dostanete také v Řecké organizaci cestovního ruchu, která má sídlo v Praze 1, Senovážná 24, PSČ 116 47
Telefon: 02-241 02 316
Fax: 02-241 02 425

Akropole v původní podobě

Parthenón 2400 let poté

Z okolních kopců je na Akropoli nádherný výhled

Socha Poseidóna, vládce moře v muzeu Akropole

Kultovní soška z Kyklad