Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Africký Zanzibar: ostrov zábavy a modlení není pro každého

aktualizováno 
Tropická destinace, vzdálená jen pár desítek kilometrů od pobřeží východoafrické Tanzanie, se v minulých letech stala pro české turisty zásadně dostupnější. A nemusíte si ani nutně kupovat celý zájezd nebo předem rezervovat hotel. Stačí zabalit pár triček, plavky, spodní prádlo, knihu a opalovací krém do malého batohu a vyrazit.

Zábava na Prison Islandu | foto: Jan Prokešpro iDNES.cz

Na úvod cestopisu si dovolím hnidopišské upřesnění. Zanzibar není ostrov, ale souostroví, sestávající z největšího ostrova Unguja, druhé největší Pemby a dalších menších ostrovů (např. Tumbatu) i miniaturních atolů.

Co je a kde se přibližně nachází Zanzibar dnes zřejmě ví o dost víc Čechů než před takovými deseti roky. Zpáteční letenku z Prahy na Zanzibar, s jedním až dvěma přestupy, dnes seženete při troše štěstí za částku jen o trochu vyšší než 12 tisíc korun.

Nevyužitý potenciál

Volných ubytovacích míst bývá na Zanzibaru dostatek, místy až přebytek. Pláže s jemným pískem, lemované kokosovými palmami a mořem s jedinečnými odstíny modré, „objevili“ turisté v masovějším měřítku v 90. letech minulého století, tedy o něco později než další známé „tropické ráje“ v Indickém oceánu (Mauricius, Réunion, Maledivy).

Výhled na moře v luxusním hotelu v Nungwi

Výhled na moře v luxusním hotelu v Nungwi

Na cestě ke korálovým útesům

Na cestě ke korálovým útesům

A přestože je obliba Zanzibaru v posledních letech celkově na vzestupu, vytíženost a stav některých rezortů odhalují nevyužitý potenciál ještě výraznějšího turistického boomu, který by mohl přinést zhruba milionu obyvatel malé ostrovní země kýžený blahobyt.

Další rozvoj turismu komplikují nejen masivní odlivy v některých oblastech „hlavního“ ostrova, kde moře ustupuje o kilometr i víc, ale i pokulhávající kvalita služeb. I proto myslím platí, že Zanzibar není pro každého.

Neznámý Zanzibar

Já jsem ho mohl poznat o trochu víc do hloubky díky čtyřměsíčnímu, částečně studijnímu pobytu, při němž jsem doprovázel přítelkyni v její snaze o sběr dat pro antropologický výzkum.

Viděli jsme proto i Zanzibar mimo prázdninové rezorty a mimo malebné, organizací UNESCO chráněné kamenné město s křivolakými uličkami a domy postavenými z příměsi rozdrcených korálů, neboli Stone Town.

Panelové domy v Zanzibar Town z doby socialistické orientace Tanzanie

Panelové domy v Zanzibar Town z doby socialistické orientace Tanzanie

„Druhý Zanzibar“ je o dost méně malebný, o poznání fádnější a také hlučnější. Při každodenním pohybu po hlavním městě (za hranicemi historického jádra) pociťujete intenzivně kromě neutuchajícího horka (i v noci kolem 30 stupňů Celsia po většinu roku) všemožné pachy a chaos při hemžení lidí, aut a dalších vozítek po ulicích. Proto je zapotřebí docela velké ostražitosti a zároveň trpělivosti i tolerance vůči místním specifikům.

Jedním z nich je jev typický pro místa, kde je chudá většina obyvatel navyklá na přítomnost relativně bohatších turistů. Naléhání pouličních prodavačů suvenýrů či rybích špízů pochybné kvality je nejintenzivnější kolem pobřežní promenády na okraji Stone Townu.

Fotogalerie

Vyhublí muži mladšího i středního věku, někteří pod vlivem drog, hrají na city potenciálních zákazníků a naléhání někdy přerůstá až do slovní agrese. Ale dá se to vydržet. Nejlepší strategií je rázné odmítání.

Na lokálním trhu Darajani pak můžete zaplatit za zeleninu nebo rybu dvojnásobek i trojnásobek běžné ceny a ani si toho nevšimnete. Prodavač se o zisk často dělí s prostředníkem, který vás ke stánku dovede, a lámanou angličtinou, někdy dosti teatrálním způsobem, dohaduje kontrakt.

Buďte aktivní, budete mít štěstí

Předražené bývají vzhledem ke kvalitě i kvantitě také zanzibarské restaurace, bary a hotely. Výběr je na druhou stranu široký. Jen hotelů je na souostroví kolem dvou stovek. Ceny ubytování poblíž pláže na populárním východním pobřeží, kam se jezdí např. za kiteboardingem i za potápěním, začínají na 35 až 40 amerických dolarech (900 Kč) za pokoj většinou v podobě plážové chatky s jednoduchou snídaní. Na nejatraktivnějším severním pobřeží (oblast kolem Nungwi a Kendwa Rocks) jsou ceny většinou ještě o něco vyšší.

Kdo se nechce a nemusí starat o rozpočet, ten může za vyšším komfortem, soukromím a delikátním jídlem vyrazit do jednoho z několika pětihvězdičkových hotelů.

Jeden z nich otevřeli na východě Zanzibaru loni o vánocích dva Češi. Jejich hotel má hluboký bazén ručně vytesaný do skály nebo unikátní botanickou zahradu se zastoupením veškerých rostlin, které se vyskytují na ostrově Unguja. Další známý český investor má pak brzy otevřít luxusní ubytovací komplex na severu.

Exkluzivní hotel českých majitelů na východním pobřeží

Exkluzivní hotel českých majitelů na východním pobřeží

Pokud naopak vyhledáváte nízkorozpočtové cestování a užší kontakt s místními, můžete zamířit do některého z četných guest housů (ubytování v soukromí). Ty jsou většinou dál od pláže, několik jich existuje i přímo ve Stone Townu: v „arabských“ domech s vnitřním provzdušněným prostorem.

Při výběru ubytování každopádně platí to, co při cestování po Zanzibaru obecně: štěstí přeje aktivním (turistům). Těm, kteří smlouvají o ceně, automaticky nepřijímají první nabídku, dokážou rychle navázat důvěrnější vztah s někým z místních (například s neoficiálním taxikářem), což může být výhodné pro obě strany.

Pasivita vám určitě nepomůže ani při stravování. Zanzibarská kuchyně je vynikající. Čerpá z Afriky, Indie i Arabského poloostrova. Oblíbené jsou ostřejší omáčky indického typu s dobře dostupnými rybami nebo mořskými plody.

Řada podniků na turisticky atraktivních místech ale nabízí malé, ne zcela čerstvé porce za vyšší než pražské ceny. Evropané nebo Severoameričané, kteří na Zanzibaru pobývají delší dobu, proto vyhledávají třeba vývařovnu Lukmaan poblíž „Otročího trhu“. Jídlo se tam vaří ráno a podává se ten samý den do vyprodání. Například delikátní chobotnici v kokosové omáčce tam pořídíte za cca 80 korun s přílohou i nápojem.

Mějte pochopení

Zahraniční turisté na Zanzibaru se dělí na ty, kteří stráví celý pobyt v pohodlném rezortu (nejčastěji na severu), a převažující „baťůžkáře“. Ti obvykle vyjíždějí ze základny ve skromnějším hotelu nebo guest housu na jednodenní až dvoudenní výlety.

Pokud patříte ke druhé skupině, snažte se chápat některá méně příjemná kulturní specifika ostrovanů jako důsledek jejich často nesnadné situace, nikoliv jako jejich „zabedněnost“. Mnoho místních žije velmi stereotypní život uprostřed rovinatého ostrova v nezajímavých vesnicích (budky ze dřeva a plechu pod palmami). Přežívají díky drobnému pěstitelství, rybolovu atd. I základní suroviny jako cukr nebo rýže jsou pro chudé venkovany drahé. Také o něco lépe situovaní obyvatelé Stone Townu jsou často frustrovaní ze svých životních podmínek.

Pouliční čajovna

Pouliční čajovna

Prodejci ryb na trhu Darajani v hlavním městě Zanzibar Town

Prodejci ryb na trhu Darajani v hlavním městě Zanzibar Town

Třeba sympatická mladá servírka z filmové kavárny provozované Evropany obviňuje z neutěšené sociální situace vládu Tanzanie (Zanzibar je její polo-autonomní součástí) i zanzibarskou autonomní vládu v čele s prezidentem Mohamedem Sheinem. Ten se podle dívky nestará o blahobyt většiny obyvatelstva a většina příjmů z dost vysokých daní (ty se týkají i turistických služeb) se zpětně neinvestuje do škol, nemocnic a další infrastruktury, ale nejspíš končí na kontech vládnoucí elity a zkorumpovaných úřadů.

Autonomní vládě je sice třeba přiznat k dobru, že letos začala vyplácet alespoň skromnou penzi všem seniorům, což je v Africe unikát. Chybějící chodníky nebo nedostatek pouličního osvětlení v ostrovní metropoli ale pociťují jak místní, tak turisté.

Zároveň je očividné, že i poskytovatelé turistických služeb mají co zlepšovat z hlediska nabídky a přístupu ke klientům. Turistický delegát Petr Ehrlich, kterého jsem na Zanzibaru potkal během jeho dovolené, nepovažuje Zanzibar za ráj pro baťůžkáře. Zejména kvůli zmíněným cenám hotelů i dalších služeb, které jsou (někdy podstatně) vyšší než např. v jihovýchodní Asii nebo Latinské Americe. Na druhou stranu je nejen podle Petra Zanzibar přitažlivý právě svou určitou syrovostí a divokostí. Až na výjimky kolem největších letovisek tam na davy turistů nenarazíte.

Kam vyrazit?

Delegát Petr doporučuje na návštěvu ostrova Unguja sedm až deset dnů. Celý ostrov se dá přitom díky nevelké rozloze projet za jediný den. Počítejte ale s tím, že kvalitních silnic je poskrovnu.

Vynechat byste neměli exkurzi po zahradách s kořením (spice tour), návštěvu lesa Jozani s endemickými a družnými opicemi (red colobus monkey), výlety na rajské atoly Mnemba nebo Prison Island, návštěvu bývalého trhu s otroky, etnografického muzea či unikátního sultánského paláce v hlavním městě.

Pro řadu lidí je úchvatným zážitkem poněkud dražší koupání s delfíny na jihu ostrova, ale třeba i pomalé pozorování rybářů, z nichž mnozí stále používají dřevěné plachetnice vyráběné bez použití jakýchkoliv moderních materiálů a nástrojů.

Přístav u Stone Town

Přístav u Stone Town

Stone Town House of Wonder a pevnost Old Fort v pozadí

Stone Town House of Wonder a pevnost Old Fort v pozadí

Naplňující je i bloumání úzkými uličkami Stone Townu dál od hlavní turistické třídy. Jsou to místa plná exotických vůní a pestré architektury (vyhlášené jsou zejména mohutné, ornamenty zdobené dřevěné dveře). Tyto skvosty můžete navíc pozorovat shora, z některé z početných, příjemně provzdušněných střešních restaurací. Právě ve Stone Townu je nejvíc patrné bohatství kulturních vlivů, které v minulých staletích Zanzibar zasáhly díky přítomnosti Arabů, Peršanů, Evropanů i Indů.

Mnoho obyvatel Zanzibaru má jak africké, tak asijské předky a velká většina vyznává islám. Někteří muslimové na Zanzibaru se tváří velmi přísně, cizince ale většinou respektují, pokud má aspoň trochu respektu i cizinec.

Zanzibar nenabízí evropskému návštěvníkovi civilizační komfort srovnatelný s Réunionem. Srovnatelný je naopak zážitek z kulturního mixu v obou ostrovních zemích. Zanzibar je pak v širším regionu unikátní přítomností krásných pláží i korálových útesů a zároveň pozoruhodného města starobylého vzhledu (většina domů ve Stone Townu však vznikla až v 19. století). Já sám jsem Zanzibar několikrát proklínal. Už se ale těším, až se tam jednou vrátím.

Autor:


Témata: Cukr, Islám, Male, Mohamed, UNESCO, Zisk




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.