"Achtung Radar!" varují v Rakousku

Jako všude na světě, ani v Rakousku se nevyplácí porušovat dopravní předpisy. Místní policie je nemilosrdná a provinilcům hrozí vysoké pokuty. Rakušané si proto již zvykli na nesmlouvavé muže zákona, kteří v jakoukoli denní i noční dobu číhají na každém rohu v zaparkovaných autech se svými příručními radary. Řidiči znalí poměrů v alpské republice se v případě, že se za nimi zjeví auto s blikajícím modrým majáčkem, snaží urychleně zastavit a bez smlouvání za prohřešek zaplatit. Pokud přestupek není závažný a řidič jej uzná, muži zákona se spokojí s mírnější pokutou - ta nejnižší bývá obvykle kolem 300 šilinků (asi 750 českých korun). Vždy je však rozumnější zaplatit na místě, protože úřady vymáhaná pokuta bývá zpravidla vyšší.

Platí také další základní poučka: nikdy nenabízet policistovi "peníze do kapsy", jak se to někdy stává v zemích střední a východní Evropy. Pokus podplatit rakouskou dopravní policii totiž obvykle končí velmi špatně, mnohdy i před soudem. Záludné jsou zejména příruční radary v zaparkovaných autech. Pevné radary totiž pro běžné motoristy, kteří překračují rychlost méně než o deset kilometrů v hodině, velké nebezpečí neznamenají - městské řidiče "vyfotografují" většinou až při sedmdesátce a na dálnicích až při rychlosti kolem 150 kilometrů v hodině.

Rakouský pevný radar si své oběti zatím zaznamenává na film a prý z ekonomických a personálních důvodů bývá nastaven na toleranci 20 kilometrů v hodině - jinak by se filmy musely měnit denně. Od příštího roku však policie nainstaluje nová zařízení, která již nebudou tak benevolentní a digitální fotografii každého provinilce ihned přenesou do databanky ministerstva vnitra. Na rakouských silnicích je i bezpočet varovných světel, která upozorňují řidiče na překročení povolené rychlosti. Ve Vídni se sice běžně překračují povolené rychlostní limity, i ti "nejotrlejší" si málokdy troufnou spěchat rychleji než 20 kilometrů v hodině nad limit.

V alpské republice se jezdí velmi ohleduplně, a tak není zvykem vidět to, co je v České republice a na Slovensku téměř běžným jevem: kolona se krokem plazí po hlavní silnici a řidič na vedlejší půl hodiny čeká, než se nad ním někdo ustrne a pustí ho. Chodci nejsou lovnou zvěří a většina řidičů je ochotně pouští přes vozovku. Jako mimořádně závažný přestupek rakouská policie posuzuje nedání přednosti chodcům před školami a nemocnicemi či bezohledně rychlou jízdu, jejíž obětí by se mohly stát děti. Tak jako v České republice a na Slovensku i v alpské republice si rádia zvyšují popularitu hlášeními o místech, kde policisté střeží maximální povolenou rychlost. Proto je v zájmu vlastní peněženky rozumné naladit si na autorádiu některou z místních stanic, které navíc vysílají kvalitní dopravní informace: je tak možné vyhnout se i stále častějším zácpám. "Muži s radary" v kožených bundách a s bílými čepicemi se v Rakousku za svou práci nestydí, a v jednom rakouském týdeníku před časem dokonce ochotně pózovali se svými "zbran ěmi". Týž časopis dokonce zveřejnil seznam všech pevných radarů v zemi.

Pohyblivé hlídky ale mění své revíry každou chvíli, a proto v Rakousku platí: "Achtung Radar!" - může být kdekoli.