Ještě dalších pět let pak trvalo, než byl tento monument v srdci starověké Nubie, země zlata a koření, znovu odhalen. Dnes k němu přicházejí stovky turistů. Jediná cesta k němu však vede vzduchem z Asuánu, protože pozemní cesty nejsou bezpečné a armáda nemůže zaručit jejich plnou ochranu. Návštěvník je tak často vydán napospas místním cestovním kancelářím, které si ani ne za půlhodinový let účtují i 220 dolarů, byť v to zahrnují i vstupné, lístek povolující fotografování a průvodce v některém ze světových jazyků. Tyto služby však stojí v přepočtu asi čtyřista korun. Na druhé straně je však Abú Simbel skutečně jedinečným zážitkem.
"Nesčetně otroků uvržených pod jho jeho mečem bylo přivedeno na tuto stavbu," stojí na věky vytesáno v hieroglifech na stěnách chrámu postaveného k uctění trojice bohů Amon-Ra, Hamakhis a Ptaha.
Tak oslavil snad nejznámější farao Ramses II. Veliký své vítězství nad Chetity v bitvě u Kadeš, která však podle historiků skončila pro Ramsese v nejlepším případě remízou. V epické příběhu faraonova dvorního básníka Pentaura na stěnách chrámu však o úspěchu jeho vládce není ani náznak pochyb.
Vedle hlavního chrámu, stojí ještě jeden menší, zasvěcený bohyni Hathor, který farao věnoval své královně Nofertari.
Abú Simbel však není jen starověký div světa, ale ve skutečnosti také moderní stavba. Když se na Moskvu orientovaný egyptský prezident Násir rozhodl pro vybudování gigantické přehrady na Nilu, celý svět šokovala možnost, že by jedinečné dílo navždy pohltila voda. Záchrana přišla v podobě velmi náročného projektu s mezinárodní účastí na přemístěné obou chrámů. Oba byly kus po kuse rozřezány na jednotlivé bloky a znovu postaveny. Vše odpovídá originálu, ale uvnitř uměle vytvořené duté skály je železobetonová konstrukce.
I s betonovým "srdcem" však Abú Simbel snad ještě lépe než pyramidy vyjadřuje velikost starověkého Egypta. Obestírá jej totiž až mystický klid. Ticho, narušované u ostatních památek večný halasení kramářů, zde podtrhuje monumentálnost celé stavby. A člověk nedosahující kotníků faraonových soch v průčelí si připadá nicotný.
Ostatně to byl i cíl, který sledoval stavitel Pjaj. A ani orientace chrámu není náhodná. Dvakrát do roka, ve dnech slunovratu, totiž přichází to, co Francois Champollion nazval zázrakem slunce: Paprsky vycházejícího kotouče po otevření vstupní brány vniknou dovnitř a na pouhých pět minut osvítí sochy boha Amón-Ra a Hamhakis, které stojí až v nejzašším místě chrámu v 65 metrů od vchodu vzdálené svatyni. Ptaha, který je mimo jiné bohem temnoty, se paprsky nedotknou. Kromě slunovratu, však i ostatní sochy halí šero.
A jedna rada na závěr: Pro návštěvu chrámu v Abú Simbel je dobré si přivstat, a i když není slunovrat dorazit sem před východem slunce. K poledni totiž rozpaluje jeho okolí nelítostné slunce, které snášejí s úsměvem jen Ramsesovy gigantické sochy.
"Nesčetně otroků uvržených pod jho jeho mečem bylo přivedeno na tuto stavbu," stojí na věky vytesáno v hieroglifech na stěnách chrámu postaveného k uctění trojice bohů Amon-Ra, Hamakhis a Ptaha.
Tak oslavil snad nejznámější farao Ramses II. Veliký své vítězství nad Chetity v bitvě u Kadeš, která však podle historiků skončila pro Ramsese v nejlepším případě remízou. V epické příběhu faraonova dvorního básníka Pentaura na stěnách chrámu však o úspěchu jeho vládce není ani náznak pochyb.
Vedle hlavního chrámu, stojí ještě jeden menší, zasvěcený bohyni Hathor, který farao věnoval své královně Nofertari.
Abú Simbel však není jen starověký div světa, ale ve skutečnosti také moderní stavba. Když se na Moskvu orientovaný egyptský prezident Násir rozhodl pro vybudování gigantické přehrady na Nilu, celý svět šokovala možnost, že by jedinečné dílo navždy pohltila voda. Záchrana přišla v podobě velmi náročného projektu s mezinárodní účastí na přemístěné obou chrámů. Oba byly kus po kuse rozřezány na jednotlivé bloky a znovu postaveny. Vše odpovídá originálu, ale uvnitř uměle vytvořené duté skály je železobetonová konstrukce.
I s betonovým "srdcem" však Abú Simbel snad ještě lépe než pyramidy vyjadřuje velikost starověkého Egypta. Obestírá jej totiž až mystický klid. Ticho, narušované u ostatních památek večný halasení kramářů, zde podtrhuje monumentálnost celé stavby. A člověk nedosahující kotníků faraonových soch v průčelí si připadá nicotný.
Ostatně to byl i cíl, který sledoval stavitel Pjaj. A ani orientace chrámu není náhodná. Dvakrát do roka, ve dnech slunovratu, totiž přichází to, co Francois Champollion nazval zázrakem slunce: Paprsky vycházejícího kotouče po otevření vstupní brány vniknou dovnitř a na pouhých pět minut osvítí sochy boha Amón-Ra a Hamhakis, které stojí až v nejzašším místě chrámu v 65 metrů od vchodu vzdálené svatyni. Ptaha, který je mimo jiné bohem temnoty, se paprsky nedotknou. Kromě slunovratu, však i ostatní sochy halí šero.
A jedna rada na závěr: Pro návštěvu chrámu v Abú Simbel je dobré si přivstat, a i když není slunovrat dorazit sem před východem slunce. K poledni totiž rozpaluje jeho okolí nelítostné slunce, které snášejí s úsměvem jen Ramsesovy gigantické sochy.
