Kambodžské království se tísní ve stínu turistických velikánů Thajska a Vietnamu. Nyní je již relativně bezpečné, následky velké občanské války, která pominula až na konci minulého století, jsou ale patrné dodnes. Ať už na infrastruktuře, nebo na obyvatelích samotných.
Člověk v tísni působí v Kambodži už od roku 2008, letos se z mise v zemi vrátila Lucie Marková. Projektová manažerka v komunikačním oddělení humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni sledovala v zemi příběhy lidí, kterým její organizace pomáhá.
Také navštívila dva důležité projekty, které místním výrazně pomáhají. „Jeli jsme tam mapovat projekty, které se zabývají událostmi zintenzivňovanými změnou klimatu. Klimatická krize na Kambodžu dopadá opravdu drsně,“ popisuje Marková.
Jedním z projektů, které Marková sledovala, je protipovodňový „Early Warning System“ neboli systém včasného varování. Kambodža je totiž velmi náchylná na povodně a záplavy.
Phat Sophal se zabývá přírodními katastrofami v provincii Pursat. Za loňský rok podle něj v této provincii obdrželo zprávu o přicházející povodni 60 tisíc lidí. Na fotografii se zaměstnankyní Člověka v tísni v Kambodži, Senghorng Sem. V pozadí fotografie je vidět „krabička“ systému včasného varování monitorující výšku vodní hladiny.
„Se změnou klimatu to bývá ještě intenzivnější. Často se stávalo, že lidé nebyli před povodní včas varovaní a nestihli se dostat do bezpečí,“ vysvětluje důležitost systému pro přibližně šestnáct milionů lidí, kteří v Kambodže žijí. Velký problém je podle ní také fakt, že při náhlých záplavách nestačili místní obyvatelé zachránit svůj dobytek, na zemědělství jsou přitom často životně závislí.
Národní systém
Kambodža
|
V Kambodži se střídají dvě období – déšť a sucho. I proto sem většina turistů přijíždí od konce září do února, protože převládají nižší teploty. I přes výrazný ekonomický růst zůstává stále jednou z nejchudších zemí jihovýchodní Asie. Nedostatkem základních životních potřeb je zde stále ohroženo na třicet procent lidí. Kambodža je navíc zemí, která je v celé Asii nejvíce ohrožená přírodními katastrofami.
Přesně před deseti lety začali pracovníci Člověka v tísni v odlehlých částech Kambodži instalovat zmíněný systém proti povodním.
„Vypadá to jako jednoduchá krabička, přes kterou se do mobilních telefonů obyvatel vyšle signál, že se blíží přírodní katastrofa a dokonce je nasměruje, kudy se mají vydat do bezpečí. Začínalo se v jedné provincii, nyní už systém převzal stát a funguje všude,“ popisuje Marková a dodává, že už se systém plánuje posouvat i do sousedního Laosu.
Vynález pomohl na jihu Asie i v době pandemie covidu, kdy se do odlehlých oblastí často nedostávaly zprávy o stavu ohrožení nakažení virem včas.
„Funguje to formou hlasových zpráv, protože je tam stále poměrně velká míra negramotnosti a ne každý umí číst. Zprávu rozesílá člověk na stanici, který monitoruje stav vodní hladiny,“ říká projektová manažerka.
Druhý projekt, na který se mladá manažerka vydala podívat, se jmenuje SWITCH to Solar, česky by se dal přeložit jako přepni na soláry. Ten poskytuje technickou podporu místním poskytovatelům solárních technologií.
Kheng Savon, obyvatel vesnice Ansongsork, kde solární panely namísto dieslových generátorů využívá přes 100 rodin. Elektrická energie je pro ně nyní levnější a stabilnější.
„Cílem je zlepšit jejich obchodní dovednosti. Místní zemědělci také získávají nové informace, které jim přiblíží výhody solární technologie na jejich farmách,“ doplňuje Marková.
Její mise spočívala především v návštěvě projektů, které organizace Člověk v tísni v Kambodži zaštiťuje prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli, kteří s organizací spolupracují. Natáčela s nimi rozhovory na kameru a hlavně se s kolegy, se kterými je celý rok v kontaktu online, konečně viděla naživo.
Aplikace tuk-tuk
„Bylo moc fajn se vidět a popovídat si,“ říká Marková. Úředním jazykem Kambodži je khmérština, místní pracovníci Člověka v tísni naštěstí umí anglicky, takže rozhovory s kambodžskými kolegy nedělaly Lucii problém.
„Při rozhovorech s místními obyvateli na venkově jsme spolupracovali s našimi kolegy, kteří nám překládali z khmérštiny do angličtiny. Bylo to náročnější, člověk se u toho ale hodně naučí a spolupráce v týmu nás bavila,“ sděluje Marková.
Rozhovor s Oer Kanh o chovu kuřat. S překladem z místní khmerštiny do angličtiny pomáhá českým pracovníkům Člověka v tísni jejich kambodžská kolegyně Senghorng Sem (uprostřed).
Neztratila se ani ve městě, kde strávila větší část své čtrnáctidenní mise. Překvapila ji prý mimo jiné doprava. „Každý druhý tam má skútr a málokdo má helmu. Nebylo výjimkou potkat na malé motorce tři až čtyři lidi najednou, což nebylo moc bezpečné,“ popisuje Marková.
Pozitivně naopak zaujali českou projektovou manažerku místní taxíky, takzvané tuk-tuky. „Jezdí tam všude a jsou velmi rychlé, mají na ně už i aplikaci jako my na Uber. Vejdete se tam jen tak tak ve dvou,“ konstatuje Marková a dodává, že s kolegy potkali dokonce i elektromobil.
Phnom Penh. Rušné město, kde silniční pravidla téměř neexistují.
Negativním jevem je podle Markové velký nepořádek a celkové znečištění, není žádnou výjimkou nosit v tuk-tucích ani na jiných místech roušku. V restauracích si zase všichni poctivě před každým jídlem otírají příbory ubrousky. „To u nás jen tak neuvidíte,“ říká Marková.
Samotní Kambodžané jsou podle Markové velice přátelští a komunikativní. Za všudypřítomnými úsměvy je však možné vypozorovat určitý smutek až zahořklost z prožitého utrpení.
Za letitých bojů a řádění Rudých Khmérů byly zničeny miliony uměleckých děl, soch a knih, vyvražděny miliony Kambodžanů. Naštěstí se celková situace vrátila do normálu a země se tak díky své bohaté historii a památkám stává postupně stále oblíbenějším cílem zahraničních turistů.
Mluvící brambory
Problematice změny klimatu a hledáním možností pomoct tam, kde to jde, se rodačka ze Žďáru nad Sázavou hodlá věnovat i nadále. Po Asii by se ráda vydala i do Jižní Ameriky. Zatím je ale zpátky v Čechách, kde se mimo jiné ze své pozice projektové manažerky podílela na pořádání výstavy CLI-FI 2050 v prostorách Kasáren Karlín. Jejím tématem je klimatická fikce, anglicky climate fiction, z toho tedy název cli-fi.
Žena jde na desátý porod, má rupturu dělohy. I tak se rodí v Sieře Leone |
„Je to tedy hypotetická vize budoucnosti naší planety se zvláštním zřetelem ke klimatickým změnám a jejich vlivu na společnost,“ popisuje Marková. Klíčovým zkoumaným datem, ke kterému se výstava vztahuje, je rok 2050.
Tento rok totiž bývá často skloňován v souvislosti s prognostickými modely i v kontextu mezinárodních klimatických dohod a politických závazků. Umělci v kasárnách vystavili obří slimáky, UFO nebo mluvící brambory. I taková podle nich může být budoucnost.
Další projekty ČvT v Kambodži
|
