Z Prahy se do Edinburghu, tedy hlavního města Skotska, dostanete letecky cca za dvě hodiny, autem zhruba za 20 hodin. Jestli je Praha stověžatá, tak Edinburgh je asi tisícivěžatý. Z centra na vás dýchá historie takřka na každém kroku a na to všechno z výšky dohlíží majestátní Edinburghský hrad. Určitě se vyplatí podívat se nejen do hradu, ale celý ho v podstatě obejít, protože z každé strany se vám nabídne jiný pohled na tuto poutavou stavbu.
Od Edinburgského hradu jsme se vydali spletitými uličkami Royal Mile, které se linou až k Holyroodskému paláci. Převážně v létě ho využívá královna Alžběta II. Když tu zrovna královská rodina není, je palác otevřen veřejnosti. Všude je spousta obchodů se suvenýry, můžete si nechat ušít kilt na míru nebo zajít do jedné z mnoha restaurací.
 |
Nejkrásnější výhled na Edinburgh je z Artušova sedla, které sahá do výšky 251 metrů. Zvlášť při hezkém počasí, které tu není tak časté, sem proudí mnoho místních i turistů, kteří chtějí mít hlavní skotské město jako na dlani.
Nechtěli jsme jet do Skotska a vidět jen Edinburgh, to by byla přeci jen škoda. Skotsko skýtá úžasný únik od reality všedních dnů, a to v podobě drsné skotské Vysočiny, kde už se nevyplatí podcenit nebo respektive přecenit počasí.
Jako první zastávku po Edinburghu jsme zvolili Stirlling. Cestou se nedají minout impozantní sochy v podobě koňů s názvem Kelpies. Jsou to 30 metrů vysoké koňské busty, které znázorňují vodní duchy měnící tvar. Stavba byla dokončena v roce 2013 a stejně jako u jiných staveb ve Skotsku je dobré zaparkovat na vzdálenějším parkovišti a užít si výhled z dálky.
Kelpies v parku Helix
Rotační lodní výtah Falkrik Wheel
Neméně působivé je nedaleké The Falkrik Wheel, tedy rotační lodní výtah na Skotském kanále. Loď v této zdviži překoná výšku 24 metrů a určitě stojí za to počkat si na jízdu a vidět výtah v provozu. U kola je návštěvnické centrum a velké parkoviště. Když stihnete vše obhlédnout za 20 minut, neplatíte parkovné.
Skotsko je plné tajuplných míst, magických staveb a strašidelných uliček. Útulný a lehce duchařský hotýlek jsme našli v Callanderu nedaleko Stirlingu. Těšila jsem se na skotskou kuchyni, bohužel kouzelný hotýlek nabízel jen indická jídla. Takže na fish and chips jsme museli do nedalekého sport baru.
Z Callanderu se dá dojít k Bracklinnským vodopádům, kde ještě donedávna byl populární Callanderský most. U vodopádu nás čekalo zklamání, z bezpečnostních důvodů byl most přemístěn a nový tady postaví až koncem roku 2022, ale i tak je byla procházka příjemná. Na každý výlet to chce ale pořádné boty. Potkali jsme slečnu v balerínách, která měla co dělat, aby vůbec došla i na nejbližší parkoviště. Podceňovat jakékoliv túry se nevyplatí. Záchranáři ve Skotsku během celého roku zachraňují lidi, které skotské počasí a terén na jejich túrách překvapí.
Skotská vysočina
Vodopád Steall Falls je třetím nejvyšším vodopádem ve Skotsku.
Vodopádů je plné Skotsko, ale stejně vás nepřestanou udivovat svým půvabem. Na skotské Vysočině zvláště v oblasti Glen Coe, která je součástí národní přírodní oblasti, najdete vodopády různé intenzity na každém kroku. Právem je toto místo považováno za nejkrásnější končinu Skotska. Ale není pro každého. Kdo očekává krásné květinky, spoustu slunce a roztomilé ovečky, musí spíš na ostrov Skye. V Glen Coe naleznete spíš typicky drsnou přírodu a temná údolí, které zastiňují majestátní hory. Občas jsem se nemohla zbavit pocitu, že se k nám blíží nějaký drsný horal na koni nebo jiný rozzuřený Skot z dávno minulého století.
Fort William: přístav a hory
Od městečka Fort William jsem čekala úplně něco jiného. Je to malé přístavní město s jednou hlavní ulicí plnou restaurací a obchodů se suvenýry. Potkali jsme hlavně znavené turisty, kteří za sebou měli výstup na Ben Nevis, nebo na jiný trail. Temnému kouzlu města nepřispělo ani počasí. Bylo tak nevlídně, že nejvyšší horu Velké Británie, pod kterou se Fort William nachází, jsme viděli až z dálky. Jinak byla celou dobu zahalená deštěm a mlhou.
Ruiny hradu ve Fort William
Další den ráno jsme vyrazili k vraku lodi nedaleko Fort William. Sice mělo zase pršet, ale kdybychom se podle toho řídili, nepodívali bychom se ve Skotsku nikam. Zaparkovali jsme nedaleko vraku, ale i tak jsme museli podél Loch Linnhe dojít asi pět set metrů. Za tu chvíli jsme tak zmokli, že se na mě úplně mokré „nepromokavé“ kalhoty nepříjemně lepily. Celá promrzlá z ranní procházky jsem musela na hotel pro suché oblečení.
Hrady, kam se podíváte
Skotsko má hradů požehnaně. Ať už se jedná o hrady u cesty, na které narazíte náhodou, nebo na ty, ke kterým se musíte prostě podívat a jsou ve vašem plánu cesty už od začátku. Kouzelné hrady jsou například ve Stirlingu, v Inverness a samozřejmě v Edinburghu. Za zmínku ale stojí například hrad strážící jezero Loch Ness (Urquhart Castle), Eilean Donan nebo hrad Dunnottar, ke kterému se vyplatí dojít až ze Stonehavenu. Když totiž zaparkujete na nedalekém parkovišti, přijdete o moment překvapení, kdy se otevře záliv a nad temně modrým mořem se tyčí impozantní hrad. Vstup do hradu činí 10 liber (300 Kč), ale je třeba zvážit, zda se to vyplatí. Cesta k hradu je pro někoho působivější než hradní zdi zevnitř.
Broughty Castle, Dundee
Hrad v Inverness
Skotsko není velké, ale nabízí tolik krás, že je těžké všechno objevit a prozkoumat. Když dojedete k Severnímu moři, máte pocit, že jste na konci světa. I v červenci můžete čekat velmi chladný vítr s deštěm a nedaleké hory zahalené v mlze. Na nevlídné počasí jsme byli připraveni, ale přeci jen v červenci tak nějak pocitových osm stupňů a vytrvalý déšť úplně neočekáváte.
Místo, které mě zklamalo, byl Aberdeen. Myslela jsem, že půjde o malebné přístavní město u moře, ale nemohla jsem být dál od pravdy. Špinavé ulice lemují vybydlené byty s rozbitými okny a na turistu zde narazíte jen těžko. Při procházce městem jsem si říkala, co se tady muselo stát. Viděli jsme zatčení nějaké zlodějky, plno feťáků, bezdomovců a zvláštních lidí. Na toaletách v rychlém občerstvení měli upozornění na nulovou toleranci na drogy, asi věděli proč. Ve městě jsme strávili asi hodinu a já jsem byla opravdu ráda, když jsme Aberdeen nechali daleko za sebou. Naštěstí jsme v té době měli ještě před sebou Stonehaven a již zmíněný hrad Dunnottar.
Léto na jeden den
Poslední den před odletem, když jsem se vrátili do Edinburghu, bylo nádherné počasí. Asi 25 stupňů a slunečno. Konečně letní počasí. Ulice byly najednou přeplněné nadšenými turisty, na zahrádkách restaurací byste jen sháněli místo a všichni kolem měli skvělou náladu. V hotelu už jsme na přikrytí dostali jen prostěradlo, protože prý začalo britské léto. No já nevím, ale vedro vypadá jinak. Žádné dlouhé britské léto se nakonec nekonalo, v den našeho odjezdu bylo zase 15 stupňů a na obleze se převalovaly šedé mraky.
Může se hoditJídlo: hlavně fish and chips V restauracích ve Skotsku k vám číšník nepřijde až ke stolu. Na bar musíte s objednávkou vy. Nahlásíte, co chcete k jídlu a k pití, číslo stolu a nejlépe rovnou zaplatíte. Pak už jen čekáte na svou objednávku. Nefunguje to tak vždy, ale je dobré mít tento systém na paměti. V běžné restauraci se najíte tak za 20 liber za osobu i s pitím. Pozor si dejte na black pudding, což je něco jako krvavá klobása, a na haggis, jehož základem jsou ovčí vnitřnosti. Nejde o to, že byste si třeba haggis dali jako předkrm, ale Skoti ho často dávají i na pizzu a do dalších jídel. Zajímavostí je, že i na těch odlehlejších vyhlídkách naleznete pojízdné dodávky s kávou nebo s rychlým občerstvením. Občas máte dokonce pocit, že vás sledují. Kdy to slunce zapadne? Co mě ve Skotsku překvapilo, je světlo. Slunce zapadá po desáté hodině večer a vychází po čtvrté hodině. V noci, ale není jako u nás tma, co by se dala krájet. Je tam spíš takové pološero, a to i v jednu ráno. Ceny: Napříč Skotskem narazíte hlavně na Tesco, Lidl nebo Coop. Ve větších městech můžete nakoupit v obchodech „Vše za libru“, kde mají takřka vše. Od jídla, přes drogérii až po hračky. Co s sebou: Naopak nemusíte vozit rychlovarnou konvici, čaje a kávu, ve většině B&B je tato nabídka součástí vybavení pokoje. |
