Když se pozorně podíváme na mapu, objevíme tento ostrovní stát s rozlohou pouhých 458 km², ale rozkládající se na ploše Tichého oceánu o rozměru větším než Francie, východně od Filipín.
Tvoří ho celkem 26 ostrovů a 300 ostrůvků, ale z toho je pouze 11 obydlených. S počtem 19 tisíc obyvatel patří mezi nejmenší země světa. Pro zajímavost, tento nezávislý stát patřil v roce 2016 vedle Lichtenštejnska a Bruneje mezi trojici zemí, která neměla žádný státní dluh.
Pokud jste vášnivými potápěči, tak asi víte, že Palau patří mezi jedno z nejvyhledávanějších míst na naší planetě, kam se chce podívat většina nadšenců podmořských krás.
Palauské korálové útesy tvoří více než 300 druhů nádherných korálů a okolo dvou tisíc druhů ryb. A v tomto úžasném ekosystému záleží na každém druhu. Pokud jeden vyhyne, hrozí, že další bude následovat.
Republika Palau patří mezi nejvíce ekologická místa na světě, kde platí přísná opatření na ochranu přírody. Komerční rybolov zahraničních rybářů je od roku 2020 na 80 procentech rozlohy v jejích vodách zakázán, zbylých 20 procent je vyhrazeno pouze pro místní rybáře. Na Palau se drží slogan „Nedědíme tuto zemi po našich rodičích, my si ji půjčujeme od našich dětí“.
Velkou nevýhodou ale je, že pokud se sem vypravíte, musíte z Evropy uletět více než 12 tisíc kilometrů a strávit mnoho hodin na cestě. A musíte tedy být připravení sáhnout si hlouběji do kapsy. A když vás nezruinují ani různé ekologické poplatky, přivítá vás nádherná ostrovní země, která voní tou pravou exotickou vůní Tichomoří a Mikronésie.
UNESCO má dokonce souostroví na seznamu přírodního dědictví naší planety. Pokud někdy ostrov navštívíte, nenechte si ujít výlet na Rock Islands, kde můžete za poplatek okolo 175 amerických dolarů prožít nezapomenutelný zážitek a potápět se ve sladkovodním jezeře, kde žijí tisícovky neškodných medúz.
Život s pomocí dolarů
O Palau bojovali a vládli zde Španělé, Japonci, Angličané, Němci, Britové a Američané a nakonec dnes patří mezi hrstku zemí na světě, které nemají žádnou armádu. Nezávislost dostaly ostrovy v roce 1994, ale dodnes zůstaly v asociaci se Spojenými státy, které dotují státní kasu americkými dolary.
Palau se může pochlubit ještě jednou kuriozitou, a to nejmenším hlavním městem. Po přestěhování vládních budov do Ngerulmudu se vesnice s 391 obyvateli najednou stala nejmenším hlavním městem světa.
Impozantní budova vlády, postavená v roce 2006, jako by na tento exotický ostrov vůbec nepatřila. Okamžitě se ale stala chloubou ostrovanů i cílovou destinací pro návštěvníky.
Cesta za svým srdcem
O dalekém Tichomoří a domorodcích s květinami okolo krku před lety snila také Slovenka Danka Ledgerwood rozená Hašková. Sen se jí nakonec stal skutečností, dnes dokonce patří mezi stálé obyvatele ostrova.
Na Palau žije asi 1,5procentní menšina obyvatel evropského původu a Danka se tak se svým slovenským pasem během jedenáctiletého pobytu stala součástí místní komunity. A protože život na malém ostrově může za čas třeba i nudit, zapojila se zde do velkého počtu aktivit.
Danka je vášnivou fotografkou a její pohlednice najdete mimo jiné ve všech obchodech na hlavní ulici v Kororu. Přednáší i na zdejších vysokých školách, a to administrativu a účetnictví. A založila také Andělské centrum, kam chodí po škole děti a kde se baví v různých kroužcích.
Ale hlavně každý den obdivuje neuvěřitelné západy slunce, které prý patří k těm nejkrásnějším na světě.
Jak jste se vlastně dostala na takové exotické místo jako je Palau?
Když jsem dokončila vysokou školu, tak jsme se s kamarádkou chtěly vypravit za poznáním do Mikronésie, Melanésie a Polynésie. Pak jsme ale zjistily, že by to bylo finančně tak náročné, že nám z toho plánu sešlo. Měla jsem ale štěstí a potkala jsem v roce 2001 na Slovensku mého manžela. On byl v té době v Praze a na Slovensko jezdil lyžovat. Já jsem ale vůbec netušila, že se s ním dostanu až sem. Jednou se mě zeptal, zda se nechci odstěhovat do Mikronésie. A zůstal pořádně překvapený, když jsem věděla, kde to vlastně je.
Jaké to je, přestěhovat se tak daleko a zvykat si na zdejší podmínky?
Já mám ráda léto a teplo, byl to pro mě vlastně dar z nebes. Když jsem byla poprvé v Thajsku, bylo mi 23 let a na moje narozeniny v prosinci jsem si řekla, že vlastně léto může být krásné i v zimě, že bych to ráda prožívala celý život. Za necelých deset let se mi to splnilo.
Na co si člověk rychle zvykne?
Asi na to, že si můžete jít kdykoliv zaplavat do krásného teplého a čistého moře. Že je příjemné počasí, zvyknete si na sluníčko a na čerstvé ryby a z nich vynikající sushi a sashimi.
Rybář na cestě domů ve státě Melekeok
Je něco, co vám naopak hodně chybí?
Chyběl mi moc náš chléb, ale ten jsem se naučila péct. A také mi chybí rodina. To poznám, když dorazím zpět na Slovensko mezi příbuzné a přátele. Na druhou stranu, když se pak vrátím zpět na ostrovy, jsem ráda, že jsem zase doma na Palau.
Jaké občanství vlastně máte?
Mám slovenské, protože na Palau není možné získat palauské. To může mít jenom rodilý Palauan.
Co dcera Viki, rodilá ostrovanka, těší se na návštěvu Slovenska?
Ona se vždy hodně těší, protože má na Slovensku spousty kamarádů. A dělá tam také dálkově školu, takže tam jsme vždy na přezkoušení. A když se vracíme zpět na Palau, tak se nemůže dočkat přátel na ostrově. I tady má svůj okruh dětí, v Angels Center provozují různé aktivity a kroužky.
To jste na Palau založila vy, že?
Ano, je to nezisková organizace, máme kroužky, jako například výrobu keramiky, práci s hlínou, či výtvarnou výchovu. To zde vůbec neexistovalo. Jezdíme také na různé výlety po ostrovech, na kterých třeba ani mnozí obyvatelé Palau nikdy nebyli.
Zajímají vás další informace o tomto krásném ostrově? Podívejte se na hlavní článkové video.
