Žukovův osobní spis podle historika Leonida Maximenkova obsahuje například pozoruhodné udání z Paříže z roku 1954. Podle něj Žukov, tehdy náměstek neschopného ministra obrany Nikolaje Bulganina, jedná prostřednictvím francouzského tajného agenta se západními velmocemi o přípravách povstání v Rusku a o uchopení moci.
Maršál Žukov ve válce
|
Autorem udání byl šéf sovětské vojenské rozvědky. V Žukovově spisu se nalézá i další „klasický“ kompromitující materiál: dopis od jisté Němky z Drážďan, dožadující se alimentů na údajného maršálova potomka.
Podle historika se nelze zbavit dojmu, že se tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov (v čele státu v letech 1953-64) pokoušel zbavit populárního maršála Žukova podobně, jako se Chruščovův předchůdce Josif Stalin ještě před druhou světovou válkou zbavil maršála Michaila Tuchačevského.
Stalin k likvidaci potenciálního soka v Rudé armádě využil - jak v roce 1961 vyprávěl na sjezdu komunistů sám Chruščov - kompromitujících materiálů podsunutých německou rozvědkou československému prezidentovi Edvardu Benešovi, který udání předal do Moskvy, kde v létě 1937 odhalili „spiknutí“, stojící Tuchačevského život.
Maršál, jehož popularity se všichni báli |
Dokumenty, které by tuto rozšířenou verzi potvrzovaly, ale nejsou známy, navíc Stalinova čistka v Rudé armádě se neomezila jen na Tuchačevského, ale stála životy tisíce velitelů.
Oproti tomu se Žukov po vypuzení z ústředního výboru komunistů v roce 1957 stal jen politickou mrtvolou. Maršál zemřel v moskevské nemocnici v roce 1974 následkem infarktů a mozkových mrtvic. Avšak i lékařská zpráva o příčinách skonu čtyřnásobného hrdiny Sovětského svazu byla po dalších 42 let tajná, podobně jako informace o privilegiích, kterým se těšil maršál a jeho potomci, a vůbec celý spis.
