Skotsko nemělo nikdy dobrou pověst. Přestože dnešní národ je výsledkem několika migračních vln s hlavní genetickou výbavou zděděnou po Keltech a Vikinzích, nejstarší dějiny jsou svázané se starobylým národem Piktů, což byl bojovný keltský kmen, jehož muži nosili hojné tetování (odtud název). Víc konkrétních informací o nich není.
Nicméně Římané měli ohledně Skotska naprosto jasno a raději mezi Anglií a Skotskem postavili důmyslný a nákladný Hadriánův val, odborně Limes Britannicus, který měl navždy oddělit a ochránit civilizovaný svět od barbarů. Před nedávným referendem se Skotům za výstavbu zdi zpětně omluvil deník Guardian s tím, že se měl val zbourat ještě předtím, než se stal historicky chráněnou památkou.
Království golfistů
Skot si nikdy nenechá vzít čas na golf, který miluje jen o fous méně než svou oblíbenou single malt whisky. Důvodů je několik. Jednak Skotové moderní golf vymysleli (byť ho skotský král Jakub II. zakázal pod trestem smrti oběšením) a jako první národ mu také kolektivně propadli. A za druhé Skoti milují svou přírodu a golfová hra jim umožňuje být venku, užívat si nádherných scenérií Skotské vysočiny či drsné krajiny na ostrovech a navíc, zvlášť v deštivém a syrovém počasí prohloubí jejich chuť dát si po hře skleničku whisky v klubovně u krbu.
Díky všem těmto faktorům je Skotsko zaslíbenou zemí golfistů a v zemi s pěti miliony obyvatel funguje neskutečný počet zhruba 580 hřišť.
Proč se o Skotech vyprávějí vtipy? Podle historiků za to mohou Angličané, kteří si ze Skotů začali dělat legraci poté, co se Jakub I. stal anglickým králem a do Londýna si přivedl skotskou šlechtu.
Nejlevnější kilt se dá pořídit zhruba za 50 liber, za celý pánský skotský oblek včetně kiltu zaplatíte klidně i dvacet tisíc.
Hřejivá voda života
A už jsme u whisky. Zatímco Angličané chlemtají po pintách své červené aly a Irové zase černé stouty, Skot se neobejde bez whisky, které se v prastaré gaelštině říká voda života. Zatímco ve světě se nejvíc pije blendovaná whisky typu Johnnie Walker či Ballantines, Skot míchanou whisky poněkud pohrdá, neboť miluje svou jedinečnou „single malt“, jednodruhovou sladovou whisky, která nejlépe odráží rozmanitost skotské krajiny.
Když pochází z nížiny, má jemnou chuť s tóny citrusů, zatímco whisky z Vysočiny je plná medu, vanilky a skořice. A pokud si dá znalec výraznou whisky z ostrova Islay, najde v její chuti mořskou slanost, tóny rašeliny, uzené kůže a spáleného dřeva. Samozřejmě, že Skotové už dávno všechno nestihnou vypít a vývoz skotské je jedním z hlavních pilířů tamní ekonomiky, neboť ze země se každý rok exportuje zhruba miliarda lahví.
Nespravedlivý humor
Skot se ze zásady nesměje vtipům, které vyprávějí Angličané. Skot totiž paradoxně není žádná držgrešle, na to jsou v Evropě jiní experti, třeba Holanďané nebo Švýcaři. Přesto o Skotech kolují stovky anekdot, v nichž vystupují jako největší lakomci.
Historici mají pro tento paradox jednoduché vysvětlení, Angličané si ze Skotů začali dělat legraci poté, co se Jakub I. stal anglickým králem a do Londýna si přivedl skotskou šlechtu, která od dvora vytlačila tu anglickou. Takže Skoti nejsou lakomí, ale jen šetrní, neboť život na Vysočině nebyl peříčko, a proto jsou zvyklí s ničím neplýtvat. Místo nálepky lakomé Barky tak Skotům sluší spíše přízviska stateční a nezlomní, ale i paličatí a tvrdohlaví. A také jsou trochu rezervovaní, ale to jen před první skleničkou whisky. Jakmile usednou u krbu a dají si svůj drink, stávají se z nich příjemní společníci.
Ze Skotska se každý rok exportuje kolem jedné miliardy lahví whisky.
Nová budova skotského parlamentu stojí na konci Královské míle nedaleko oficiálního sídla královny Alžběty II.
Fanoušek v kiltu
Skot si nenechá ujít žádný důvod k oslavě, což jsme ostatně viděli před několika lety, když jsme měli Skotsko v kvalifikaci na fotbalové mistrovství Evropy 2012 a do Prahy přijelo na pět tisíc Skotů v kiltech, který se nosí především při slavnostech, ať už jde o svatbu či o národní svátek.
“Byl jsem akorát v Edinburghu a šel jsem se dívat do místní hospody. Půlka osazenstva byla také v kiltech a i když hráli celý zápas druhé housle, fotbal si užívali. Stačilo, aby dostali míč a celá hospoda propukla v jásot,” vzpomíná Jan Novotný, který jezdí do Skotska pravidelně.
“Milujeme oslavy, tanec, pití, zpívání. V tom jsme velcí experti,” dodává edinburghská studentka Susan a připomínán atmosféru slavného festivalu ve skotské metropoli, kdy během jednoho měsíce probíhá v ulicích města na tři tisíce akcí. Festival v Edinburghu se koná pravidelně v srpnu, trvá celý měsíc, do města přijedou stovky tisíc lidí a od rána do rána se slaví.
Skoti jsou stateční a nezlomní, ostatně jedním z nejslavnějších oddílů britské armády byl The Gordon Highlanders, který má pomník v Aberdeenu.
Edinburgh mohl být nejmladším hlavním městem Evropy, ale Skoti se o fous přiklonili k názoru, že je lepší “být spolu”.
Prohra Jamese Bonda
Skoti nesnáší, když někdo nepozná, že jsou Skoti. Což se v Británii sice stát nemůže, neboť zrzavá barva vlasů a fousů, sveřepá postava a slavný skotský přízvuk jsou k rozeznání na první pohled, ale v případě cizinců to tak být nemusí, takže se Skot velmi rychle vytočí. Jsou to především tyto případy: za prvé, když kilt nazvete sukní (kilt x skirt), za druhé když Skota nazvete výrazem pro skotskou whisky (scotch) či když omylem prohlásíte, že Skotsko je součástí Anglie a nikoliv Spojeného království.
Naopak ani jeho obrovská hrdost a pýcha na vše skotské nevedla v loňském roce ke kýžené samostatnosti. Přestože jednou z tváří vize samostatného Skotska byl slavný James Bond číslo 1 v osobě Seana Conneryho, Skoti nakonec řekli zbytku Spojeného království “Better Together!” Nakonec jim apel charismatického herce a skotského nacionalisty nepřišel tak hodnověrný, možná i vzhledem k tomu, že Sean Connery žije v teple na Bahamách.
Depresivní prokletí
Právě nedostatek slunce je jedna z mála věcí, na kterou si Skot nepřestává stěžovat. Ostatně, čím více na sever, tím více Skotů zápasí s depresemi, které jsou způsobené nedostatkem slunečního svitu. Nejhorší je situace v jinak bohatém “ropném” Aberdeenu, kde mnoho obyvatel trpí sezonní emoční poruchou, která se projevuje v podobě dlouhodobých depresí.
Na podzim a v zimě, kdy je zde jen minimum slunečního svitu, spí místní obyvatelé deset až dvanáct hodin denně, ztrácejí zájem o společenský život a ti bohatší utíkají v zimě za sluncem, ať už na jih Evropy nebo do Asie. A tak má Aberdeen nálepku nejsmutnějšího města Skotska i celého Spojeného království.
