Poutníky nesoucí hrdý titul "první označovací družstvo" chytila 11. května 1889 jarní bouřka a všichni promokli na kost, přesto celou trasu od Štěchovic přes Červený vrch a dolů ke Svatojánským proudům prošli a vytyčili s nadšením.
"Neboť velebná byla tehdy příroda v rozbouření všech živlů," psali pak v časopise Klubu českých turistů. "Rachocení hromu se rozléhalo a rozmnožovalo do stonásobna nesčíslné obrazy v oněch labyrintech skalních; prameny a bystřiny vyskakovaly a rodily se takřka pod nohama našima… A přese všechnu nepohodu nás velkolepost krajiny unášela k obdivu!"
První turistická trasa kolem Svatojánských proudů
Vybranou cestu počátkem července opatřili tabulkami, do dějin vstoupila jako první značená turistická trasa u nás. Nabídla nejen fascinující šestikilometrový zážitek z lesů, skal a výhledů, ale taky finále u Svatojánských proudů, té velké a tehdy nezkrocené vodní podívané. Kdo chtěl, mohl tu nastoupit na výletní loď a kus si projet. "Jízda tato nemá sobě rovné ve Střední Evropě," psal Časopis turistů. "Loď zmítána divokým proudem letí jako střela vzpínajícími se vlnami zuřivé řeky…"
Tip na zájezdVybírejte z pestré nabídky poznávacích zájezdů na dovolena.iDNES.cz a objevujte krásy Česka. |
Žel, ta památná trasa už je z velké části jen vzpomínkou, Svatojánské proudy zalila Štěchovická přehrada. Ale hned druhá trasa, kterou označovací družstvo Klubu českých turistů vytyčilo téhož léta, zůstává. Vede od Karlštejna přes Bubovické vodopády a Svatý Jan pod Skalou do Berouna a na jejích 11 kilometrech si stále můžeme připomenout pionýrské časy české turistiky.
Do konce léta 1889 družstvo označilo ještě další dvě trasy, dohromady tak turistům nabídlo 55,5 kilometru výletů. Náklady obnášely pouhých 130 zlatých, neboť "všickni členové označovacího družstva vykonali práce i cesty pro dobro a prospěch klubu našeho".
Klub českých turistů
Klub českých turistů byl založen rok předtím, v červnu 1888, a kromě označování cest si vzal za úkol stavět turistické chaty a rozhledny, mimo jiné přispěl i petřínskou. Po vzniku republiky se zrodil spojený Klub československých turistů, mohutná organizace, která k tradiční pěší turistice a zimním přesunům na lyžích připojila i horolezectví, vodáctví, jeskyňářství a také správu řady hradů.
Do roku 1938 počet členů vystoupal na 100 tisíc. Jenže válka slibný výbuch aktivit přerušila, poúnorový režim KČT zlikvidoval, turistika se stala součástí Českého svazu tělesné výchovy a až po roce 1990 byl klub obnoven.
Celkem 40 tisíc km značených cest
Značení turistických cest, započaté v roce 1889, přežilo všechny historické zvraty, a tak košatost sítě do současnosti narostla k úctyhodným 40 tisícům kilometrů. Zkušený turista si pamatuje: červená a modrá barva signalizují hlavní trasy, zelená a žlutá vyznačují místní trasy. Obtížnost terénu z nich ovšem - na rozdíl od některých zahraničních systémů značkování - nevyčtete. Pro cizí poutníky může představovat problém i kilometrický údaj na směrovkách, jelikož leckde ve světě milníky udávají namísto vzdáleností pochodové časy.
Českem dnes už procházejí také čtyři evropské dálkové trasy. Ta nejdelší, E3, vede od Černého moře do španělského Santiaga de Compostella a měří téměř 7 000 kilometrů.
