Když dnes procházíte úpravnými norimberskými ulicemi, je dost těžké si představit, že v květnu 1945 leželo 90 procent budov historického jádra v troskách: byla to krajina, kterou můžete poznat leda tak z válečných filmů.
Na rozdíl např. od Drážďan tady ovšem existovalo dost důvodů, proč spojenecké nálety nemohly v závěru 2. světové války toto město opominout. Norimberk (německy Nürnberg) byl tehdy důležitým průmyslovým centrem a bombardování mělo též vykořenit vzpomínku na místo, které hrálo klíčovou roli v nejtemnější kapitole německé historie. Norimberk zažil hvězdné okamžiky nacistické éry stejně jako konečné zúčtování s hlavními viníky války.
Ideální nacistické město
Historický Norimberk, kde se ve středověku konaly četné říšské sněmy a který patřil na přelomu 15. a 16. století k vůbec nejdůležitějším evropským městům, měl od začátku nacistického hnutí pro NSDAP přirozenou důležitost. Strana měla ve městě a okolí velkou podporu a mohla propagandisticky využít místní spojení s dávnou historií a četnými germánskými legendami k mýtu o budování "tisícileté říše".
Z těchto důvodů byl Norimberk vybrán za místo, kde se již od roku 1927 konala masová politická shromáždění, tzv. srazy NSDAP (Reichsparteitage). Na monumentalitě a masovosti čítající stovek tisíc účastníků ovšem tato představení získala až poté, co v roce 1933 Adolf Hitler uchvátil v Německu absolutní moc.
Pro konání stranických srazů nacisté zvolili rovinatou pláň na jihovýchodním okraji Norimberka ve čtvrti Luitpoldhain. Ze zamýšleného obřího komplexu, který se měl rozkládat na ploše neuvěřitelných 11 km², sice vznikla jen část, ale i to, co se dochovalo dodnes, vzbuzuje střídavě úžas a děs.
"Pocta mrtvým" při stranickém sjezdu v roce 1934
Po 2. světové válce byly některé dokončené části areálu (Reichsparteitagsgelände) strženy z obavy, aby se nestaly ikonou neonacistů, uvažovalo se i o úplné likvidaci. Později však převládl jiný názor a od roku 2001 je v nedokončené Kongresové hale, lidově zvané Koloseum, umístěno Dokumentační centrum (Dokuzentrum) areálu říšských stranických sjezdů.
Vůdce středem vesmíru
Expozice v Dokumentačním centru, nazvaná Faszination und Gewalt (Okouzlení a násilí), zůstává věrná názvu celého konceptu. Ukazuje nacistickou mašinerii v celé její obludnosti, nic nezamlčuje, ale také nezveličuje a nehodnotí: je na každém návštěvníkovi, co si z místa odnese. Podobně jako jiná Dokumentační centra rozesetá po celém Německu se tu prostě konstatují fakta a dávají do historických souvislostí.
V "Koloseu" se tak můžete podívat například na to, jak měl celý komplex v hlavách nacistických špiček po dokončení vypadat. Uvědomíte si, jak se už před válkou zneužívala otrocká práce vězňů v prvních koncentračních táborech, mj. k získávání obřích kamenných kvádrů, ze kterých se stavěly budovy v Luitpoldhainu. Uvidíte nástroje nacistické propagandy, od pouličních plakátů po stranický tisk, a nejen v této sekci se nejspíš mimoděk nevyhnete srovnání s tolik podobnou propagandou komunistickou.
Trosky norimberských domů na konci 2. světové války
Slavnost při položení základního kamene Kongresové haly v Luitpoldhainu v roce 1935
K nejzajímavějším exponátům celého Dokumentačního centra patří fragmenty z filmů geniální režisérky Leni Riefenstahlové, jejíž řemeslně precizní, byť propagandistické snímky perfektně ukazují atmosféru nacistických stranických sjezdů. Sekvence z kultovního filmu Triumph des Willens (Triumf vůle) se podobají masovým scénám z antických tragédií: pozornost statisíců precizně vyrovnaných mužů a žen se upírá ke středobodu vesmíru, kterou je magická postava zbožštělého Führera nahoře na tribuně.
Kongresová hala v současnosti
V soudní síni č. 600
Zatímco Dokumentační centrum v Luitpoldhainu je otevřené již více než 10 let, prostory, v nichž došlo ke konečnému zúčtování s nacismem, byly pro veřejnost zpřístupněny teprve na podzim roku 2010.
Kulisy nevelké výstavy nazvané Memorium Nürnberger Prozesse jsou příznačné: je to ona přísná až odstrašující soudní budova na ulici Bärenschanzstraße, která byla v závěru války ušetřena bombardování a kde se v letech 1945–46 konala hlavní část norimberských procesů.
Na lavici obžalovaných v soudní síni č. 600: v první řadě zleva Göring, Hess, Ribbentrop a Keitel
List Süddeutsche Zeitung oznamuje dne 1. 10. 1946 verdikt norimberských procesů.
Memorium si přijďte prohlédnout pokud možno o víkendu. Jde totiž o stále "živou" soudní budovu, a tak pouze o volných dnech máte jisté, že budete moci vstoupit i do proslulé soudní síně č. 600. Právě v ní se konala přelíčení s hlavními nacistickými pohlaváry, které se Spojencům na konci války podařilo zatknout. Nevelký sál prodělal od roku 1946 jen nepatrné změny; lavice, na níž seděli Göring, Hess, Ribbentropp, Dönitz a další přední nacisté, bude od vás vzdálená jen několik metrů.
V dalších, trvale přístupných místnostech Memoria můžete vyslechnout audiozáznamy z jednotlivých částí procesů. Uslyšíte tam mj. mnohokrát proklamaci Ich bin nicht schuldig! (Jsem nevinen!), právě tak reagovaly nacistické špičky na obvinění prokurátora. Většině z nich to však nebylo nic platné, neboť výsledkem procesů bylo mj. dvanáct rozsudků smrti a tři tresty doživotí.
Může se hoditCo ještě v Norimberku navštívit ("normální" pamětihodnosti)
Informace
Jak se tam dostat Doprava po městě Ubytování |
Norimberk
