V přístavu Húsavík právě nastupuje asi 50 turistů z celého světa do vratké lodě. Hned při vstupu vyfasují prošívanou kombinézu, protože v ledových vodách je i v červenci velmi chladno a bez teplého prádla by byla tříhodinová výprava nesnesitelná.
Hned jak loď opouští přístav, slibuje kapitán téměř stoprocentní setkání s obrovskými savci. V místních vodách jich je stále spousta, a tak uplyne pár minut a turisté nejprve spatří proud vody chrčící nad hladinu a hned poté mohou obdivovat nádhernou, deset metrů dlouhou velrybu, která plave téměř vedle lodi. Nadšení však netrvá dlouho. Velryba si všimne lodě a po několika ladných pohybech se zanoří zase pod hladinu, jen na rozloučenou vztyčí svůj krásný ocas, jako by turistům zamávala. I když krásný zážitek trvá jen chvíli, během plavby se opakuje snad desetkrát a všichni turisté se vracejí na břeh nadšení a spokojení.
Malebný přístav Húsavík, odkud se vyjíždí za pozorováním velryb.
Lovit, či nelovit
Jenže zatímco pozorování velryb bývá jedním z nejvyhledávanějších zážitků při dovolené na ostrově, Island je jednou z mála zemí světa, která nerespektuje světový zákaz lovu největších savců a velrybářské lodě s islandskou vlajkou se stále vydávají na komerční lov kytovců, především plejtváků myšoků, druhých největších velryb, které dosahují délky až 25 metrů a váhy 40 až 70 tun.
Mnozí odborníci z turistického ruchu sice tvrdí, že pozorování velryb je mnohem lukrativnější byznys než jejich lov, neboť cena tříhodinové plavby za velrybami se pohybuje v přepočtu kolem tisíce korun, přičemž na jedné lodi se vměstná i šest desítek turistů. Navíc každá taková loď může na moře vyjet klidně i čtyřikrát za den, což vzhledem ke klesajícímu zájmu o velrybí maso představuje celkem přijatelnou ekonomickou náhradu. Jenže velrybáři považují lov velryb za svou národní tradici a nehodlají se jí zatím vzdát.
Při výpravě za velrybami máte na Islandu téměř stoprocentní šanci, že pár obrovských savců skutečně uvidíte.
Vědec: EU lov velryb zakazuje, my jich ale máme dost
Ovšem také velrybáři mají své zastánce. Například profesor Hannes Gissurarson z Islandské univerzity tvrdí, že ochránci zvířat jsou v tomto případě až příliš úzkostliví či hysteričtí. "Podle vědců žije ve vodách kolem Islandu na 40 tisíc kusů plejtváka malého a 20 tisíc kusů plejtváka myšoka, přičemž lov několika set kusů velryb každý rok je z hlediska zachování podobných počtů naprosto bezproblémový," domnívá se vědec.
A současně odborník poodhaluje poněkud alibistický přístup Evropské unie, do které chce Island vstoupit, k ochraně velkých savců: "Evropská unie je proti lovu velryb, ale motivy jsou pouze politické, neboť se nesluší zabíjet velké savce, ať už jsou to sloni, žirafy či velryby. Jenže velryby po staletí patřily na jídelníček Islanďanů, stejně jako třeba krávy nebo ovce," vysvětluje profesor.
Velrybí steak
Velké rozpory panují také ohledně toho, zda jíst, či nejíst velrybí maso. V centru hlavního města dnes najdete celou řadu restaurací s cedulkami "whale free", což znamená, že zde neservírují žádná jídla z velryb. Přitom velrybí maso bylo vedle fermentovaného (víceméně shnilého) žraloka a sušených ryb jednou z tradičních místních delikates.
Přesto zůstává spousta restaurací, které na tradiční pochoutku nedají dopustit. "Steak z velrybího masa je velmi lahodný a většinu turistů, pokud ho dříve nejedli, příjemně překvapí. Není totiž bílý, neboť jde samozřejmě o savce, ale červený a v chuti připomíná něco mezi hovězím a zvěřinou," vysvětluje číšník z malé restaurace v centru Reykjavíku, která jídla z velryb stále nabízí. Oblíbený je hlavně steak z plejtváka malého. Přesto spotřeba velrybího masa na Islandu klesá a odpůrci komerčního lovu si stěžují, že velrybí maso neslouží lidem, ale místo toho končí v konzervách s psím jídlem, což si prý velryby rozhodně nezaslouží.
Budoucnost patří velrybám – a pro mladou generaci bude lov velryb už jen kapitolou z historie ostrova.
Přestože velrybí maso pozvolna z islandských restaurací mizí, v centru Reykjavíku ještě stále můžete ochutnat velrybí steak.
Brutální a nelidský
I když Společnost na ochranu velryb s podporou většiny vlád zakázala lov kytovců, Island její rozhodnutí neakceptuje a lov pokračuje. V roce 2009 bylo ve výsostných vodách ostrova zabito na 125 velryb a o rok později dokonce 148 velryb. Pak byl lov velryb sice na dva roky přerušen, ale v letošním roce opět pokračuje, dokonce ve větší míře než dříve. Velrybáři mají totiž v plánu ulovit na 180 velryb, což je zdaleka největší číslo v posledních dvaceti letech.
Proti tomu však protestují nejrůznější ochranářské organizace a vice než milion lidí podepsalo petici proti komerčnímu lovu velryb na Islandu. "Lov velryb je brutální, nelidský a nepatří do 21. století," tvrdí například ředitel britské pobočky Greenpeace John Sauven a dodává, že zvláště na Islandu, který je pověstný svou ochranou přírody a využíváním přírodních zdrojů energie, je tento přežitek minulosti zcela nepochopitelný.
