Ještě před pár lety spěchali turisté v Jizerce, nejvýše položené osadě v republice, do slavného Hnojového domu. Chtěli slyšet poutavá vyprávění svérázného Gustava Ginzela.
Gustav GinzelNarodil se 28. února 1931 v Liberci a zemřel 28. listopadu 2008 v německém Kemptenu. Byl dobrodruhem, horolezcem, cestovatelem. Proslavil se jako svérázný obyvatel Hnojového domu na Jizerce. Dům naplnil sbírkou exponátů a kuriozit, kterou plnil z části sám a z části mu pomáhali jeho kamarádi horolezci a fotografové. V roce 1995 dům vyhořel právě v době, kdy byl jeho majitel v Austrálii. Spolu s chalupou shořelo i celé majitelovo muzeum kuriozit. Dům sám znovu obnovil a opět ho zaplnil novými exponáty. |
Legendární je třeba historka o tom, že polorozpadlou chalupu, která sloužila jako skladiště hnoje, koupil osobitý cestovatel a dobrodruh v roce 1964 za pouhých 345 korun, a že ji vyčistil za pomoci dvou svedených potůčků. Místo získalo unikátního genia loci, bylo plné kuriózních předmětů a exponátů, které si Ginzel přivezl ze svých cest po světě či mu je darovali jeho kamarádi. Dveře si tu podávali turisté nejen z Čech, ale hlavně Němci.
Ginzelova možná trochu podivínská činnost se zdála být nebezpečná tehdejšímu komunistickému režimu. V červenci roku 1982 byl Ginzel na Jizerce zatčen a řadu týdnů strávil za zdmi liberecké vazební věznice.
"Zdálo se, že Gustava chtěli z Jizerky vystrnadit, a tak hledali důvody. Nejprve ho chtěli obvinit z daňových úniků. V Hnojovém domě totiž někdy přespávalo až 70 lidí. Gustav za to nic nechtěl, možná jen to, aby si koupili Nevrlého Knihu o Jizerských horách. Zavázal se totiž, že v domě prodá několik tisíc výtisků této knihy. Mysleli si, že tu knihu prodává jen kvůli tomu, aby nalákal lidi na ubytování," vzpomíná dnes jeho bratr Hans Ginzel.
Státní bezpečnost se tehdy podívala jen do záznamů v Jablonci nad Nisou, pod nějž Jizerka patří, a tam skutečně daně neplatil. Trvalé bydliště měl ovšem v Liberci a zde už bylo vše v pořádku.
Název Hnojový dům se zdál komunistům podezřelý
"Když s tímhle neuspěli, vinili ho dále třeba z hanobení republiky. Na Jizerce totiž bylo razítko s adresou Hnojový dům, Jizerka - Československo. Bylo to vykládáno tak, že Hnojovým domem je myšlena republika. Také mu chtěli přišít výtržnictví, za to, že měl v domě plakáty od Němců, na kterých se až příliš často vyskytovalo slovo Scheisse," odtajňuje Hans Ginzel.
Tehdejší soudy jeho bratra Gustava vinily i ze sympatiím k nacismu. Ginzel totiž pro pobavení přátel skákal ve starém kabátě a požárnické přilbě z NDR do hnoje. Prokurátor si to vyložil tak, že se po osadě pohybuje muž v uniformě SS.
Soudy se táhly několik dlouhých měsíců a Ginzel se nakonec dočkal osvobozujícího rozsudku. Původně měl dostat deset měsíců natvrdo. Nakonec zcela bezdůvodně strávil ve vazbě téměř sedm týdnů.
Miloslav Nevrlý psal Štrougalovi, který má na Jizerce chalupu
Do vykonstruovaného procesu s Ginzelem se tehdy vložil i jeho přítel Miloslav Nevrlý. Napsal čtyřstránkový dopis adresovaný tehdejšímu předsedovi vlády Lubomíru Štrougalovi. Ten Ginzela znal a dodnes má na Jizerce chalupu.
"Tak očividnou komunistickou sprostotu nebylo možno mlčky snášet ani v tak páchnoucí a hnusné době, jaká tehdy byla. Proto jsem začátkem března 1983 napsal ten dopis," píše Nevrlý v ročence Jizersko-ještědského horského spolku. Do dopisu předsedovi vlády vypsal, co všechno si myslí o nesmyslném procesu.
"Jsem přesvědčen, že obvinění vznesená proti Gustavovi Ginzelovi nejsou plně podložená a postrádají právní validitu. Byl obviněn a odsouzen například za to, že razítka, která již desetiletí veřejně používá při korespondování se soukromníky i úřady a na kterých je kromě jeho úplné adresy uveden i v několika řečech i běžně užívaný název jeho chaty Hnojový dům údajně urážejí naši republiku. Přitom v ČSR je řada obcí, například Hnojník, Hnojnice, Hnojová Lhota a další, jejichž občané by se při uvádění adresy dopouštěli téhož přestupku," píše v dopise Nevrlý.
Podle Hanse Ginzela šlo jen o čistě vykonstruovaný proces. "Asi chtěli získat Hnojový dům, když se však dozvěděli, že Gustav není jeho jediným majitelem, ale jsme jimi všichni sourozenci, opustili od toho. Přesto se tato křivda na bratrovi ke konci života asi projevila," uzavírá Ginzel.
