Jmenuje se Johnie Footman alias Pavouk a do New Yorku se dostal v roce 1937, kdy prchal před rasovými nepokoji na jihu Spojených států. "Moje máma poprosila strýčka, aby mě odtamtud odvezl, protože jinak by mě mohli zabít."
Do taxislužby nastoupil poprvé v roce 1945 ještě za Franklina Roosevelta jako umývač aut a postupně se začal seznamovat s taxíky i po technické stránce. Práci si téměř okamžitě zamiloval a podle jeho slov nikdy nemusel přijít zadními dveřmi. Během roku získal za dvacet centů taxikářskou licenci a od té doby viděl snad všechny ulice města.
Dvaadevadesátiletý newyorský taxikář Johnnie 'Spider' Footman
Přezdívku Pavouk dostal od svých kolegů z motocyklového klubu v Harlemu, kde řídil stejnojmenný motocykl. Jako starý pardál stále ještě nosí kravatu, ale jde s dobou: na krku má totiž pověšený iPhone. A ani náhodou neuvažuje o tom, že by taxikaření opustil. Tedy minimálně do té doby, než mu v roce 2014 vyprší jeho licence.
Během své kariéry svezl i takové filmové hvězdy jako John Wayne a Rock Hudson, svezl bezpočet lidí, co nenechali "dýško" a toleroval laškující pasažéry na zadních sedačkách. "Sex si užívali v 50. až 70. letech. Tenkrát byly taxíky trochu větší," říká a mrkne při tom očkem.
Stejně jako se za ta léta změnilo jízdné, změnili se i zákazníci. "Dříve bývali lepší. Teď je pro ně taxikář něco jako hračka. Hraješ si sní, když chceš a když tě nudí, hodíš ji zpátky do koše," říká newyorský pavouk. Stejně tak se ale změnili i řidiči. "Dělají všechno, co jim zákazník řekne, třeba se s autem otočí tam, kde se to nesmí, a to je špatně. Jenže oni se bojí, že ztratí peníze."
On sám prý nikdy nebyl přepaden, i proto, že si preventivně zamyká dveře. "Ale samozřejmě mi někdo nezaplatí a peláší pryč jako zajíc." A hned zavzpomíná na staré časy. "Ve 40. a 50. letech jsme si vzájemně věřili. Mohl jsem nechat taxík na ulici a pomoct zákazníkovi se zavazadly do domu, dneska když nechám auto na chvíli na ulici, tak se do něj někdo vloupá."
Jeho největší spropitné bylo 20 dolarů a podle něj za to může právě dobrá komunikace s pasažéry. V současné době jezdí dva dny týdně, další dva stráví poslechem motorů taxíků v garážích na Long Island City. "Jsem s ním spokojenější než s ostatními řidiči," říká spolumajitel firmy Jerry Nazari. "Má dobrou a klidnou povahu, vynikající znalosti města a svoji práci si opravdu užívá."
Pokud si teď Pavouka v ulicích New Yorku zastavíte, se spěchem rozhodně nepočítejte. Podle kolegů totiž brázdí město rychlostí kolem 20 km/h. "Trochu jsem zpomalil, už jen těžko někoho předjedu. Pokud zákazník pospíchá, řeknu mu, že potřebuje rychlejší vůz, tenhle je pomalý," usměje se. "Rád dělám věci po svém."
