Hašišový průvodce a cesty, které nikam nevedou. To jsou hory Maroka

Opouštíme poušť a míříme do hor. Naším cílem je nejvyšší vrchol severní Afriky, píše ve druhém pokračování své cesty po Maroku Pavel Paloncý.
Vysoký Atlas, sedlo pod Jebelem Tichka

Vysoký Atlas, sedlo pod Jebelem Tichka | foto: Pavel Paloncýpro iDNES.cz

Sedíme v autobuse z Risani do Tinerhiru a přesunujeme se z pouštní oblasti do hor. Jen malý kousek od Tinerhiru se totiž nachází vyhlášená lezecká oblast v soutěsce Todra, která v zimě přitahuje lezce ze všech evropských zemí.

Marocké taxíky

Cestou nám Ali, místní horolezecký průvodce, nabízí kempink v hotelové zahradě, který rádi přijímáme. Provádí nás i Tinerhirem, a tak nákup ovoce i pečiva probíhá velice rychle. Nic nehledáme a brzy společně vyrážíme taxíkem do Todry. Taxíky v Maroku fungují jako běžný druh přepravy a v některých oblastech je to i jediná možnost, jak se někam dostat. Jsou dvojího druhu – grand taxi a petit taxi.

Grand taxi jsou staré Mercedesy, které zajišťují spojení mezi městy. Mají svá stanoviště a přepravují až šest cestujících, přičemž děti a zvířata se nepočítají. Tyto taxíky jezdí "colectíf", platí se za celý taxík. Vyjíždějí hned po naplnění kapacity a při plném autě je cesta asi o polovinu dražší než autobusem, zato dvakrát rychlejší. Po setmění bohužel jejich cena stoupá o padesát až sto procent.

Petit taxi zajišťují dopravu po městě, smí vést tři lidi a setkáte se s nimi prakticky všude. Stačí mávnout. Většinou je ani nemusíte hledat, najdou si vás.

Vysoký Atlas, Jebel Tichka (3 800 m n.m)

V Todře kempujeme u řeky na zahradě hotelu a další den vyrážíme na trek soutěskou Todra, asi do 2 500 metrů n. m. Celou dobu máme příjemné počasí a když docházíme do sedla, otevře se před námi daleký rozhled na Vysoký atlas, Velký Atlas a Antiatlas. Všechno to máme jako na dlani. Ze sedla vede několik údolí různými směry, ale značené cesty neexistují, a tak si musíme dávat dobrý pozor, abychom sešli správně.

Létající koberec

V podvečer docházíme zpět na zahradu hotelu, kde Ali kouří hašiš a zve nás na návštěvu do místní rodiny, kde prý slaví nějaké místní svátky. Jdou s námi ještě dva Španělé a malý chlápek v turbanu, který je zřejmě hlavou rodiny.

Ten nás potom provádí domem, který vůbec nepřipomíná rodinný dům, ale spíše muzeum tkalcovství. Brzy nám došlo, že nám místní opět budou nabízet koberce. Jsme v cizím domě, popíjíme čaj, chlápek v turbanu odevšad vytahuje koberce a nabízí je nám a hlavně Španělům, kteří ale nejspíš věděli, do čeho jdou. Ali se mezitím stačil zkouřit jako paprika a spíš se vznáší někde na létajícím koberci.

Ali zhulený jak paprika prodává koberce.

Nastává babylon. Muž v turbanu mluví španělsky jak na Španěly, tak na nás, ale občas přepne do angličtiny. My se zatím česky domlouváme, jak z toho ven, se Španěly si některé drobnosti vyjasňujeme i německy. Tu a tam se Ali probere z letargie a něco prohodí nějakým neznámým jazykem, načež mu muž v turbanu arabsky vynadá za to, v jakém je stavu.

Ali má dost starostí sám se sebou, a tak nám koberec ani moc nenutí a nakonec jsou všichni spokojeni. Španělé si odnáší svůj nový koberec, chlápek v turbanu je o několik desítek eur bohatší a my máme nevšední zážitek.

Mapa, která nepomáhá

Konečně míříme přímo do hor. Ve Varzazátu se snažíme sehnat turistickou mapu Vysokého Atlasu, protože nechceme jít na Jebel Toubkal, nejvyšší vrchol severní Afriky, tou nejznámější turistickou trasou. Bohužel neúspěšně. Nakonec se nám na čtvrtý pokus podaří vytisknout v nějaké internetové kavárně alespoň černobílé satelitní snímky z Google Earth. Také nakupujeme jídlo na hory. Pro tři lidi na pět dní máme několik balíčků místních oplatků, pár tavených sýrů a trochu chleba. Od teď je vše na příděl.

Vysoký Atlas, okolí sedla Tizi'n’Tichka

Vysedáme ve 2 500 m n. m. v sedle Tizi’n Tichka a pod širákem uleháme. Ranní námraza na spacácích nás upozorňuje, že už jsme v horách. Po snídani postupujeme po cestě nahoru a potkáváme místní domorodce – pastevce a strážce dolu. Když jim však ukazujeme naši "mapu", jenom na ni hledí. Dochází nám, že neumějí číst. Tak alespoň společně popijeme čaj a pohostíme je oplatkami.

Pokračujeme v předpokládaném směru nahoru a cestou vidíme otvor ve skále se spoustou důlního nářadí kolem. Důl náležitě prozkoumáme a pokračujeme po hřebeni až na Jebel Tichka ve 3 800 m n. m. Najednou je strašná zima a začíná foukat, takže uděláme jen pár fotek a rychle sestupujeme pár set metrů do sedla.

Plánovaná cesta po hřebeni je bohužel příliš nebezpečná, a tak v sedle stavíme stan a zvažujeme, co dál. Rozhodnutí je jasné. Buď najdeme cestu, která klesá do údolí a údolím půjdeme směrem k Jebelu Toubkal, nebo se vrátíme do Tizi’n Tichky a na Toubkal vyrazíme z Imlilu.

Průvodci řítící se s mezky v okolí Jebel Toubkalu.

V sedle nacházíme několik cest, které vedou doslova odnikud nikam, a proto se vracíme zpátky a jdeme stopovat. Hned první dodávka nám zastaví. Jsou to cestovatelé z Walesu a mají s sebou úplně vše. Od chleba přes motorku až po gril a gauč. Hodí nás do Marrákeše, odkud pokračujeme směrem na Imlil. Až do Imlilu nic nejede, takže přespíme na půl cesty a ráno stojíme v Imlilu a vyrážíme směrem Jebel Toubkal.

Hory podruhé

Imlil se nachází v zhruba 1 800 m n. m. a je výborným výchozím bodem pro výstup na Jebel Toubkal. Celý den šlapeme údolím nahoru. Cestou nás předchází průvodci s mezky, na kterých vezou jiným turistům batohy. My si neseme všechno na zádech.

Stan rozbijeme u chaty Toubkal asi ve 3 300 m n. m., kde nás vítá správce a zve nás dovnitř. Chata je v předvečer jejich svátku 17. listopadu (něco jako křesťanské Vánoce) liduprázdná. Nahříváme se u krbu a po třech dnech oplatkové stravy se bavíme jen o jídle.

Další den za svítání vycházíme s cílem zdolat vrchol Jebel Toubkalu a kolem desáté hodiny se nám daří vystoupit na tuto nejvyšší horu Severní Afriky (4 167
m n. m). Pospícháme, je tu poměrně zima, ale cestou zpět ještě odbočujeme na druhý, východní vrchol Jebel Toubkalu, který leží o něco níže.

V poledne jsme zpátky na chatě a celý den relaxujeme. Na chatu se postupně trousí další návštěvníci, Němec a skupinka Italů a začíná nové kolo babylonské konverzace. Další den balíme stan, vyjdeme na boční hřeben a po něm doslova cestou necestou sestupujeme s několika skoro lezeckými vložkami zpět do Imlilu. V sutích se nám občas podaří uklouznout a rukou se zachytit v chuchvalcích trnů, které bohužel vybíráme z ruky ještě po návratu domů.

V Imlilu se opět složitě domlouváme kvůli ubytování, ale konečně se po pěti dnech pořádně najíme a další den hodláme zamířít přímo do Marrákeše.

V našem dalším článku se dočtete o kobrách, Marrákeši, Mešitě Hassana II. a laguně Moulay Bousselham.

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  26.4 17:01

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Jako v pohádce. Japonský park pokryly koberce modrých květů hajniček

23. dubna 2024  14:43

Turisté z celého světa míří v těchto dnech do veřejného parku Hitači na ostrově Honšú. Na 350...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Chmury otce Fouras. Pevnosti Boyard hrozí zkáza, ničí ji nápory vln

21. dubna 2024  12:36

Pevnost Boyard, která se stala dějištěm populární televizní soutěže, ohrožují rozmary počasí. Kvůli...

Velká čínská zeď začíná dračí hlavou v moři. K vidění je v Laolongtou

22. dubna 2024

Žíznivý drak přistál na břehu moře, aby se napil vody. Křivky jeho nekonečného těla dál opisují...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na co zírá mašinfíra: Parní babičkou z Vrchlabí s Krakonošem v zádech

21. dubna 2024

Dnešní Mašinfíra nás zavede na krátkou trať, která vede přímo do krkonošské metropole, do Vrchlabí....

Na co zírá mašinfíra: S chebským Hurvínkem po nejzápadnější trati v Česku

28. dubna 2024

Dnes se svezeme po nejzápadnější dráze v České republice. Kdysi vedla až do Německa, od roku 1945...

Český výletník: Kde Československo nezaniklo. Hranice roztrhala dvě obce

27. dubna 2024

Vždycky mě lákalo vidět, jak vypadá osada Sidonie na Zlínsku, jejíž část se „stěhovala“ na...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  26.4 17:01

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nevzdávejte cestovatelská předsevzetí. Jaro jen ten pravý čas procestovat Evropu

26. dubna 2024

Advertorial Evropské metropole jsou známé tím, že jsou v létě plné turistů. Předběhněte je a vydejte se na...

Bývalý fitness trenér Kavalír zrušil asistovanou sebevraždu, manželka je těhotná

Bývalý fitness trenér Jan Kavalír (33) trpí osmým rokem amyotrofickou laterální sklerózou. 19. dubna tohoto roku měl ve...

Tenistka Markéta Vondroušová se po necelých dvou letech manželství rozvádí

Sedmá hráčka světa a aktuální vítězka nejprestižnějšího turnaje světa Wimbledonu, tenistka Markéta Vondroušová (24), se...

Horňáci versus dolňáci. Víme, čemu muži dávají přednost, a je to překvapení

Ženské tělo je pro muže celkově velmi atraktivní a nabízí jejich očím mnoho zajímavých partií. Největší pozornosti se...

Hello Kitty slaví padesátiny. Celý svět si myslí, že je to kočička, jenže není

Kulatý obličej se dvěma trojúhelníkovýma ušima, drobný čumáček, vousky a červená mašle na uchu. Taková je Hello Kitty,...

Za vytlačení z linky do Brna musí Student Agency zaplatit náhradu 21 milionů

Společnost Student Agency provozující autobusy a vlaky pod označením RegioJet musí zaplatit bývalému konkurentovi 21...