Před dvaceti a více lety bylo synonymem lyžování mimo sjezdovky tzv. extrémní lyžování, které provozovali zejména horolezci. Ledové žleby a co nejprudší svahy byly pro ně výzvou.. Začátkem 90. let však zejména v USA a v Kanadě začali lyžaři přemýšlet trochu jinak a vedle výkonů začali hledat i zábavu.
Dnes je freeride populární lyžařskou disciplínou vhodnou pro poměrně široké spektrum lidí.
Aktivní zábava
Freeride není nic nového. Před 25 lety byl freerider z donucení prakticky každý lyžař v Česku a na Slovensku, alespoň na beskydských Pustevnách, kde se v průběhu dne sjezdovky měnily v neupravované sjezdy dost pravidelně a často bylo snazší a zábavnější jet v hlubokém sněhu lesem než po sjezdovce s boulemi, které mi tenkrát jako devítiletému byly až po bradu.
Od té doby se lyžování rapidně změnilo, na sjezdovkách bývají téměř dokonalé podmínky, vybavení se vyvinulo a přizpůsobilo a většina lyžařů ráda zapomněla na svahy bez úpravy. Vzpomněli si, jen když hory zasypal čerstvý sníh a znova zapomněli v momentě, kdy ho rozjezdili v bezprostřední blízkosti sjezdovek. Nebo do chvíle, než se na pistě znovu objevil manšestr.
Vedle takto mainstreamově pojímaného lyžování mimo sjezdovky se však hrstka nadšenců pohybovala za hranicemi lyžařských středisek, experimentovala s vybavením a čím dál víc se zaměřovala na jízdu v prašanu, která jim poskytovala tu největší zábavu. Tato podoba freeridu definitivně převládla s příchodem širokých lyží, později obohacených o obrácený vzpruh (rocker, early rise), který zábavu v hlubokém sněhu doslova znásobil a hlavně usnadnil. Freeride se tak dostal mezi aktivity, které lze provozovat víceméně rekreačně.
Freeride nemusí znamenat adrenalin
Objektivní nebezpečí, které je s pohybem ve volném terénu spojeno, však tvoří bariéru, která nikdy neumožní praktikovat tuto zábavu všem a kdykoliv jako nezávaznou kratochvíli. Platí, že se buď freeride stane vaší zálibou a budete se mu věnovat víc než jen týden o dovolené nebo si zaděláte na problém.
Kromě toho, že člověk musí umět lyžovat, potřebuje vědět jak se chovat, aby se z hor vrátil živý a zdravý. I freerider by měl začít na cvičné louce s úplnými základy a teprve až zvládne jízdu v jednodušších podmínkách, měl by vyrazit do terénu.
To však neznamená, že by lyžování mimo sjezdovky nemohl vyzkoušet "normální" člověk, musí však přijmout fakt, že to vyžaduje určitou přípravu. Rozhodně však nelze paušálně říci, že je freeride nebezpečný a už vůbec ho netřeba řadit mezi tzv. adrenalinové sporty.
O adrenalinu lze hovořit třeba ve srovnání s jízdou na motorce, v autě, či na kole, jisté vzrušení to přináší. Vždy záleží na tom, co umíte, znáte, jaké máte zkušenosti a v jakém poměru k nim je váš výkon. A jak moc ho máte pod kontrolou.
Vždy je jen na vás, jestli se budete držet při zdi, nebo se z kopce pustíte hlava nehlava. Rozdíl je v tom, že za volant vás pustí teprve potom, co formou zkoušek prokážete schopnost řídit auto, do prašanu můžete vyrazit jen tak, nikdo vám papíry kontrolovat nebude, je to jen a jen na vás.
Kde nebo s kým si můžete freeride vyzkoušetČeská asociace horských vůdců: Tradiční český freeridový festival konaný ve Švýcarsku: Kempy předního českého freeridera Robina Kalety: Jediná lyžařská škola v Česku, která se specializuje na freestyle a freeride: |
Motivace
Většina freeriderů jsou normální lidé, kteří lyžují pro zábavu, o dovolených, prázdninách a ti šťastnější třeba i po práci. Nesjíždějí extrémní svahy, pouze se baví pohybem v přírodě, podobně jako při jízdě na kole, při běhu nebo při fotbale.
I freerideři mohou jezdit první ligu, závodit, natáčet filmy a vydělávat tím peníze. To jsou ti, které vidíte na fotografiích a ve videích provádět nadlidské kousky pobuřujíci mysl "normálního člověka". Je to podobné jako když v novinách a v televizi vidíte sprintery běhat stovku pod 10 nebo koncertovat FC Barcelonu.
Ale stejně jako vás jejich sledování neodradí od toho, že si půjdete jednou týdně zaběhat do parku nebo v úterý večer začutat s kamarády v místní tělocvičně, nemusíte se vzdát ani lyžování v prašanu jen proto, že jste zrovna viděli něco, co pravděpodobně nikdy nedokážete.
Každý si najde to své
Dokonce i vyloženě sváteční lyžaři mohou okusit volnost pohybu v zasněžených horách. Individuálně pod dohledem horského vůdce nebo ve společnosti stejně naladěných lyžařů na některé z akcí, které vás formou zážitkového programu seznámí se základy jízdy v terénu.
Odměnou vám však nebude ukrajování vteřin z času, který jste zaběhli v minulém týdnu, ani vyšší počet gólů vašeho mužstva, ale čistě pocit z jízdy, pocit, který je tak specifický, že ho těžko k něčemu přirovnáte.
Motivy pro opuštění sjezdovek mohou být různé, někdo propadne kouzlu surfování v prachovém sněhu, druhého prostě začne nudit jednotvárnost sjíždění po upravených tratích, další je rád v horách a jinému stačí to, že dělá něco cool a módního.
Kouzlo freeridu spočívá v jeho mnohotvárnosti. Různé je prostředí, sníh, pohyby, dá se říct, že žádná jízda není stejná jako ty ostatní. Pokaždé zažíváte něco jiného, nikdy si nejste jistí tím, co další jízda nebo dokonce oblouk přinese, v dobrém i zlém.
Pokud začnete pomalu a chováte se zodpovědně, učíte se ta špatná překvapení eliminovat, vyvíjíte se, objevujete, začnete se na lyžování dívat jinak. I to je součástí freeridové různorodosti. Možná zjistíte, že středisko, které jste dosud míjeli bez povšimnutí není až tak nezajímavé a objevíte nové možnosti nejen v terénu, ale třeba i na sjezdovkách. Protože freeride není jen prašan, freeride je především svoboda volby.
Freeride video pochází z akce Hannah SNOWride 2010 konané v Suldenu.
SERIál IDNES.cz o fenoménu FREERIDEV pětidílném seriálu o freeride lyžování vám postupně přineseme tipy na bezpečné lyžování, důležitá doporučení pro výbavu a zajímavé typy na lyžařské destinace. Autorem seriálu je LUBOMÍR SUŠILA, šéfredaktor časopisu FREESKI a redaktor časopisu SNOW. Časopis FREESKI přináší informace o freestylovém a freeridovém lyžování, lyžařské výzbroji i zajímavých lyžařských místech.
|
