Kosmopolitní Lisabon či výletníky obsypané pláže na Algarve se odtud zdají být nekonečně daleko, a přesto jste v jedné a té samé zemi. Národní park Peneda-Gerês v nejsevernějším cípu Portugalska, jeden z posledních opravdových přírodních rájů Evropy, jako by vzdoroval všudypřítomnému postupu civilizace.
Žádná velká turistická centra, žádné výletní autobusy, obzory neruší cizorodé stavby. Tak jako před staletími tady ještě vládne příroda. Pokud toto dokážete ocenit, zdejší kraj si zamilujete. A snad se i budete chtít vrátit.
Žulové balvany a vlhké lesy
Členitá krajina národního parku Peneda-Gerês obtáčí severní část portugalsko-španělské hranice v místech, kde se hraniční linie divoce kroutí a vystupuje z údolí řeky Minho do výšin opuštěných hor. Jádrem parku jsou skoro stejně vysoká pohoří: Serra da Peneda na severu a Serra do Gerês na jihu.
Výškou připomínají Krkonoše (nejvyšší vrcholek má něco přes 1 500 nadmořských metrů), ale tím podobnosti končí. Podnebí je tu totiž navzdory jižní poloze – parkem prochází 42. rovnoběžka – docela drsné. Prudké větry přinášejí od nedalekého Atlantiku velmi mnoho vláhy a horské hřebeny jsou přibližně od nadmořské výšky 1 100 metrů bezlesé. "Hornímu patru" parku tak dominuje pustá krajina posetá obrovskými žulovými balvany. Někde najdete skalní monolity, které při troše fantazie mohou připomenout slavný Half Dome v Yosemitu.
Když v Peneda-Gerês sejdete do údolí a pustíte se do lesa, je to zážitek pro všechny smysly. I když zrovna během vaší návštěvy nebude pršet, poznáte na první pohled, že tohle je území, kde o vodu není nouze. Kmeny věkovitých stromů jsou obalené hustými chomáči mechů a lišejníků, potoky a říčky svěže divoké a na březích určitě uvidíte stopy po tom, jak se toky po prudkých deštích dokáží rozdivočit.
Cesta, po které půjdete, bude možná napůl potokem. Vody je tu zkrátka tolik, že často nestačí včas odtéci a hledá si nejsnazší cestu. Třeba po pěšince, kudy občas, zřídka, projde i nějaký ten turista.
Park je zajímavý tím, že se v něm setkávají atlantské a středozemské zoologické druhy. Lesy jsou většinou původní, tedy takové, v nichž nikdy neprobíhala masová těžba. Převládají duby, často velmi staré, najdou se tu i pinie, v nižších polohách pak eukalyptové porosty. Z divokých zvířat potkáte nejspíš kamzíka, žije tu ale i kočka divoká nebo rys. Občas sem zabloudí i vzácný vlk španělský.
Ve stopách starých Římanů
Národní park Peneda-GerêsRozloha: 703 km2 (asi jako NP Šumava) |
Před dávnou dobou byl ovšem tento "zapadákov" hospodářsky důležitější než dnes. Svědčí o tom výrazné pozůstatky staré římské silnice, která překonávala hory v průsmyku Portela do Homem (750 m). Sedlem dnes prochází portugalsko-španělská hranice.
Přímo u bývalé celnice tu stojí tři staré římské milníky, ale zajímavější exempláře najdete, když se pustíte po sporadicky značené cestě na portugalskou stranu kopců. Cesta sleduje panenskou říčku, která tu pospíchá nádherným hustým lesem, a za slabou hodinku dorazíte k větší skupině starobylých "patníků". Některé jsou přes dva metry vysoké a v přítmí mezi jmelím obrostlými věkovitými stromy působí jako přízrak.
Pokud se z průsmyku Homem vydáte k severu na španělskou stranu hor, ocitnete se záhy v otevřené, částečně odlesněné krajině. Dá se tudy jet po silničce autem, ale zajímavější je vydat se aspoň kousek ve stopách někdejší římské silnice pěšky. Stezky jsou tady lépe značené než v Portugalsku a krajina je přehlednější, není tak snadné zabloudit.
Sýpky na muřích nohách
Vesnice národního parku Peneda-Gerês působí dojmem, že čas se tu zastavil před dobou hodně vzdálenou. Většinou jde o seskupení několika kamenných domů s kaplí či kostelíkem, sídlo někdy obklopují terasovitá zeleninová políčka.
V takové vsi většinou najdete malý obchod a jednoduchou kavárnu, často s honosným názvem typu "Café Paris" či "Café Central". Do pařížských podniků má ovšem tamější prostředí dost daleko - svědčí o tom prasata či kozy, které se někdy povalují přímo před vchodem, i fakt, že kávu tu pořídíte za 70 centů. Není taky výjimkou na návsi potkat stádečko zdejšího chlupatého skotu s dlouhými zakroucenými rohy.
Svérázný typ staveb, typický pro severní část Pyrenejského poloostrova, představují kamenné sýpky espigueiros, užívané k uskladnění obilí či píce. Zdejší varianta má protáhlý půdorys, stojí na kamenných, asi metr vysokých pilířích a její boky mají mezi jednotlivými kamennými bloky úzké škvíry, které umožňují větrání.
Espigueiros se stavěly většinou v suché, vyvýšené poloze, v místech, odkud rychle odtékala voda. Jsou k vidění samostatně, třeba v koutu zahrady, ale někdy je najdete ve skupinách při okraji vesnice na nějakém skalnatém pahorku.
Dojem, který taková skupina espigueiros při pohledu zdálky vzbuzuje, se nedá slovy popsat: vypadají trochu jako stádo obřích ovcí, které tu do kamene zaklel nějaký zlý obr. Nejhezčí skupiny kamenných sýpek jsou k vidění v severní části parku v obcích Soajo a Lindoso (obě leží nedaleko "hlavní" silnice směřující na východ do Španělska).
Poutní místo v údolí
Každé území v tak hluboce katolické zemi, jakou Portugalsko je, musí mít také své náboženské centrum. V Peneda-Gerês jím je mariánské poutní místo Santuário de Nossa Senhora da Peneda ve velmi odlehlém údolí na severu národního parku.
Dlouhá cesta po klikaté silnici plné nebezpečných míst vás přivede do míst, kde se údolí trochu rozšiřuje, a tam se před vámi objeví rozsáhlý poutní areál. Komplex sice získal dnešní podobu až v průběhu 18. a 19. století, ale místo nezapře typickou barokní dispozici. Asi 300 metrů dlouhá vstupní cesta, lemovaná velkými kaplemi, vás přivede na rozměrnou terasu a teprve z ní vychází grandiózní, monumentální schodiště vedoucí k vlastnímu kostelu.
Ačkoli místo leží v zapadlém údolí, je situováno tak, aby jej pozorné oko objevilo na vzdálenost mnoha kilometrů – přispívá k tomu i bílá fasáda staveb, která se odráží od šedého pozadí. Zřetelným vzorem při budování posvátného okrsku byl slavný kostel Bom Jesús do Monte u Bragy, ostatně obě místa od sebe dělí jen asi 60 kilometrů.
Hlavní náboženské slavnosti probíhají v Senhora da Peneda na přelomu srpna a září. Zbožní poutníci, a v Portugalsku i v blízkém Španělsku jich není málo, zdolávají schody ke kostelu vkleče.
Pokud byste chtěli při návštěvě této části národního parku kromě duše zaměstnat i tělo, tak hned za kostelem začíná strmá kamenná stezka, která vede vzhůru ke skalní stěně nad chrámem a ještě dál až na hřeben s horským jezerem. Cestou spatříte mohutný vodopád a když kousek sejdete z cesty, otevřou se pohledy na poutní areál z ptačí perspektivy.
může se hoditJak se tam dostatNejbližší letiště s mezinárodním provozem je v Portu, vzdálené z Peneda-Gerês dvě hodiny jízdy autem. Vedle letadel portugalského národního dopravce TAP Portugal sem míří i linky Ryanairu či easyJetu, např. z Londýna, Bergama či Charleroi. Doprava v oblasti
|