Nabízíme vám pěší výlet východní částí Českého středohoří. Poznáte při něm, že tohle je krajina řádně členitá, krásná, geologicky zajímavá i historicky významná. Vezměte si pohorky a do batohu raději svačinu, možností občerstvení není mnoho.
Vzhůru na nejlepší vyhlídku
Východištěm trasy je Sebuzín, obec na pravém labském břehu na půli cesty mezi Litoměřicemi a Ústí nad Labem. Od nádraží nejprve popojděte podle kolejí ve směru, ve kterém jste přijeli, do středu obce a napojte se na zelenou značku. Zprvu vás čeká mírné stoupání po silničce vzhůru, asi po kilometru pak odbočíte na lesní cestu a před vámi je nejnáročnější výstup trasy: stoupáte místy dost strmě svahem Havraní skály až na rozcestí Pod Varhoštěm.
Zatím jste si výhledů moc neužili, ale odměna už je blízko. Z rozcestí vás totiž žluté značení vyvede asi po dvaceti minutách na vrchol Varhoště (639 m n. m.), kde stojí ocelová, volně přístupná vyhlídková věž.
Ze Sebuzína jste nastoupali úctyhodných 500 výškových metrů a je čas se rozhlédnout. Podle mnohých je právě Varhošť nejlepším vyhlídkovým bodem celého Českého Středohoří, ač zdaleka nepatří mezi nejvyšší kopce oblasti. Žádné jiné místo totiž nenabídne tak krásný a komplexní pohled do labského údolí jako právě Varhošť.
Jednotlivé zdroje se předhánějí v tom, kolik různých úseků řeky Labe z rozhledny uvidíte. Pokud je dobrá viditelnost, měli byste jich napočítat alespoň deset. Pohledu na západ vévodí typický kužel Milešovky (837 m), dál na obzoru se zvedají Krušné hory. Z Varhoště uvidíte i řadu hradních zřícenin Českého středohoří jako např. Košťálov, Ostrý a další. Jižním směrem lze spatřit třeba Říp a Hazmburk, na východě Lužické hory.
Suť i tajemné jámy na Plešivci
Z Varhoště sejděte, stále po žluté, po kamenité cestě k východu do sedla mezi Kundraticemi a Čeřeništěm. Zde se dejte bez značení po silničce vpravo, k jihu. Budete klesat nejprve velmi strmě – tento kopec je v opačném směru proslulým postrachem litoměřických cyklistů – a přes Kundratice se dostanete do obce Hlinná.
Osady a vesničky jsou v centrální části Českého středohoří úplně jiným světem než sídla dole v labském údolí. Až do konce 2. světové války zde totiž žili převážně čeští Němci (např. v Hlinné byste koncem 19. století nenašli ani jednoho etnického Čecha) a prakticky všechny obce mají dnes mnohem méně obyvatel než před sedmdesáti lety. Poznáte to podle řady zchátralých domů i toho, že mnohé budovy dnes slouží jako víkendové chalupy.
Na konci Hlinné se opět napojíte na žlutou značku, odbočíte ze silnice vpravo a uvidíte před sebou další postupný cíl, zalesněný masiv Plešivce. Pro nejsnazší výstup na vrchol se přidržte cykloznačení (trasa č. 3057), které odbočuje asi kilometr za Hlinnou doprava a přivede vás na rozcestí s pěší modrou značkou. Po ní pak ve směru vlevo strměji vystoupíte na vrchol Plešivce (509 m).
České středohoří, vrchol Plešivce nad Kamýkem
Plešivec se řadí mezi méně navštěvované vrchy Českého středohoří, nabízí však neobyčejné přírodní zajímavosti. Jeho české jméno odkazuje k "pleši", tedy nezalesněné ploše na jižním svahu s rozsáhlým suťovým polem. Turistická značka prochází přímo tímto suťoviskem.
Druhou pozoruhodnost připomíná německý název hory - Eisberg. Na západním svahu kopce totiž vznikly tzv. ledové jámy. V dutinách suti se hromadí těžký chladný vzduch, který vlivem dokonalého utěsnění nemůže proudit a proto se tu led a sníh drží až do léta, někdy dokonce celý rok. Podobný jev najdete například na známějším Bořeni.
Kamenné moře pod Plešivcem
Radobýl, vůně romantiky i chemie
Z vrcholu Plešivce sejděte strmě dolů k lesní kapli sv. Jana a pak již pozvolněji do obce Kamýk. Na okraji vsi stojí volně přístupné torzo hradu z počátku 14. století, jedna z typických romanticky působících zřícenin Českého Středohoří. Také z Kamýku je výborný výhled. Jen při lezení po zdech buďte opatrní, zřícenina se neudržuje.
Z Kamýku spatříte mezi desítkami sopečných kopců jižním směrem také váš příští cíl, kopec Radobýl nad Litoměřicemi. Poznávacím znamením je kříž na vrcholu.
Pěší trasa na Radobýl je snadná, stačí z Kamýku sledovat modré značení, které vás provede rozsáhlým ovocným sadem do osady Malíč. Zde nechte modrou být, pokračujte bez značení po silničce a několik set metrů za Michalovicemi odbočte vpravo na polní cestu. To už máte Radobýl kousek před sebou, zleva se připojí žlutá značka a na vrcholu (399 m) budete cobydup.
České středohoří, vrch Radobýl
Radobýl je známý hlavně díky romantické pověsti, jejíž základ je zřejmě pravdivý - právě odtud měl 27. října 1836 spatřit Karel Hynek Mácha požár v Litoměřicích. Básník se rozběhl pomoci hasit oheň, přitom se prý napil špatné vody a o pár dní později zemřel.
RadobýI je ale pozoruhodný i bez pověsti. Kopec je totiž holý a díky tomu nabízí kruhovou vyhlídku. Hladinu Labe máte odsud mnohem blíž než třeba z Varhoště, "přes vodu" se vypíná mohutný Lovoš (570 m), dobře je vidět Terezín.
Pravda, některé horizonty vám připomenou, že kousek odtud leží průmyslová oblast s ne zrovna vynikajícím ovzduším: to když zaměříte zrak na chemické provozy v Lovosicích či na cementárnu v Čížkovicích, kterou máte téměř v zákrytu s dominantou hradu Hazmburk.
Litoměřice: důstojná brána Českého středohoří
Z Radobýlu vám do Litoměřic, cíle výletu, zbývá slabá hodinka pochodu. Můžete se kus vrátit a sledovat žlutou značku až do města, případně se přidržte žluté v opačném, jižním směru a strmě sestupte do Žalhostic, odkud se dá do Litoměřic dojít po cyklostezce podél Labe.
Litoměřice každopádně patří mezi nejzajímavější urbanistické celky Česka. Centrem světského života Litoměřic bylo odjakživa náměstí, nádherný rozsáhlý prostor s historickou dlažbou, kterému vévodí tzv. Stará radnice a neobyčejný Dům u kalicha s charakteristickou vížkou v podobě kalicha.
Litoměřice. Pohled z domu U kalicha na katedrálu svatého Štěpána, vlevo na obzoru Hazmburk.
Velké množství kostelů ve městě připomíná, že Litoměřice jsou již po staletí také důležitým církevním centrem, biskupství tu sídlí od roku 1655. Když popojdete na Dómský pahorek, kde stojí mj. katedrála sv. Štěpána a rozsáhlá biskupská rezidence, během pár minut se ocitnete v tichém, téměř intimním prostředí na hony vzdáleném od ruchu městského centra.
může se hoditPěší výlet Litoměřickým středohořímVýchozí bod: Sebuzín, nádraží ČD Jak se tam dostatVlak z Litoměřic do Sebuzína jezdí každé dvě hodiny, jízda trvá 15 minut. Spojení najdete na adrese jizdnirady.idnes.cz. Pozor, v Litoměřicích jsou dvě nádraží – vy potřebujete jet z tzv. dolního nádraží, tedy stanice Litoměřice-město, vzdálené 10 minut pěší chůze z náměstí. Užitečné webywww.ceskestredohori.cz - turistický portál oblasti, vedle popisu zajímavostí tu najdete i přehled akcí, pověsti, historické fotografie...
|
