A tak před místním muzeem bylo rušno už dlouho před začátkem akce. Pestrými oděvy se to před hlavním vchodem hemžilo a dobrá polovina Loziů si čekání krátila svojí tradiční hudbou.
Zpovzdálí na ně přitom shlížela busta českého dobrodruha Emila Holuba, která stojí opodál sochy slavného cestovatele Davida Livingstona, jenž jako vůbec první běloch spatřil nedaleké Viktoriiny vodopády.
Zambie. (březen 2010)
Holub o několik let později přírodní skvost jako první podrobně zmapoval. A navíc mimo jiné zdokumentoval život a kulturu zambijského kmene Loziů. A právě o nich současná výstava je. Pracovníci muzea ji nazvali Lozijská královská společnost 19. století očima Emila Holuba.
Český cestovatel poprvé popsal kmen Loziů
"Holub byl pro nás skutečně důležitý, byl prvním mužem, který o Loziích napsal," přemýšlel Mumbunta Simonda z Livingstonu před budovou s artefakty. Na akci ho ale zjevně přilákala hlavně slibovaná účast populárního místokrále kmene Inyamba Yety.
LOZIOVÉLoziové žijí v zaplavovaných nížinách západní části Zambie, kolem břehů řeky Zambezi. V jejich čele stojí král, zvaný litunga. Každý rok opouštějí své domovy a uchylují se před povodněmi, které zpravidla trvají od ledna do března, do vyšších obastí. Většina z nich jsou třeba rybáři nebo chovají dobytek. |
Ten se ovšem nedostavil, zdržel se na schůzce u prezidenta Zambie, a tak za sebe poslal alespoň náhradu - deset kmenových náčelníků.
Kromě nich dorazila na otevření mimo jiné i česká delegace v čele s šéfem diplomacie Janem Kohoutem, který je v současné době na pracovní cestě po Africe. Český ministr zahraničí také později přestřihl pásku.
Za ní se skrývaly vitríny s různými předměty kmene Loziů, které Holub sesbíral při svých cestách jižní Afrikou. Některé z nich Loziové dodnes používají. "Používá se třeba tahle nádoba na vodu," ukázala na jednu z vystavených nádob pracovnice muzea Victoria Phiriová.
Podotkla, že většina dnešních Loziů už o českém dobrodruhovi nic neví. "Dozvěděli se o něm trochu v době, když byla před muzeem postavena Holubova busta a také po několika výstavách," uvedla.
Victoria Phiriová ukazuje na nádobu na vodu ze sbírky Emila Holuba, kterou Loziové používají dodnes. (březen 2010)
Souhlasí s ní i jeden z kmenových náčelníků Loziů Dominic Sandema. "Pravda je, že ho normální lidé neznají, ví o něm několik Loziů jako třeba místokrál nebo my," řekl kmenový náčelník (v jazyce Loziů označovaný jako induna).
Jako jeden z přínosů Emila Holuba zmínil to, že Loziové díky němu znají více svou historii. I proto by si přál uchovat kulturu zambijského kmene ve vlastním muzeu, které by bylo zaměřené na českého cestovatele a Lozie. Chybějí mu ale na takový projekt peníze.
EMIL HOLUBEmil Holub přispěl k poznání zemí a kultur kolem řeky Zambezi. Narodil se 7. října 1847 v Holicích na východě Čech. Ve stopách dobrodruha Davida Livingstonea, který jako vůbec první běloch spatřil Viktoriiny vodopády, se rozhodl jít už ve svých třinácti letech - poté, co si přečetl jeho cestopis. Rodiče s ním ale měli jiné plány, a tak nejprve vystudoval gymnázium a poté medicínu. Svého snu se ale nevzdával. A pro své plány nadchnul i zakladatele Průmyslového muzea, Vojtu Náprstka. První cesta do Afriky (1872 - 1879) Když v červenci 1872 poprvé přistál u afrických břehů v Kapském Městě, měl v kapse pouhých deset šilinků, a tak se nejprve usadil u diamantových dolů poblíž Kimberley, kde pracoval jako lékař. Po několika měsících se konečně mohl vydat po boku místních lovců na první cestu do vnitrozemí dnešní Jihoafrické republiky. Druhá cesta ho vedla do dnešní Botswany. Během obou shromažďoval kromě přírodních sběrů také lovecké zbraně či nádoby, které pak použil ve své etnografické kolekci. 
Podrobná mapa Viktoriiných vodopádů na řece Zambezi, jak si ji kolem roku 1886 zakreslil cestovatel Emil Holub. A pak, v roce 1875, přišla třetí výprava, během níž Emil Holub mimo jiné žil s národem Loziů a vůbec jako první podrobně zmapoval Viktoriiny vodopády. Přestože při další cestě na sever po Zambezi jeho výprava ztroskotala v peřejích a český cestovatel ztratil část svých etnografických sběrů, patřila tato výprava k vědecky a sběratelsky nejúspěšnějším expedicím své doby. Holub byl vůbec prvním cestovatelem, který popsal kulturu obyvatel dnešní Botswany, Zimbabwe a Zambie v okolí řeky Zambezi. Do rodné země se vrátil v roce 1879 a v Praze otevřel Africkou výstavu s exponáty, které s sebou dovezl. Zanedlouho po výstavě vyšel v Čechách i rozsáhlý Holubův cestopis "Sedm let v Jižní Africe", který byl brzy přeložen do němčiny, maďarštiny a angličtiny. Holub se stal uznávaným cestovatelem s mezinárodním věhlasem. Druhá cesta do Afriky (1883-1887) Cílem jeho druhé objevitelské výpravy v Africe byla cesta napříč celým kontinentem od Kapského Města až do Dárfúru, popřípadě do Egypta. Expedice se nakonec dostala na sever dnešní Zambie, kde se střetla s místními bojovníky a musela se dát na ústup a v roce 1887 se vrátit do Evropy. 
Plakát pod sochou cestovatele Livingstona zve na nově otevřenou výstavu sbírek Emila Holuba v Zambii (březen 2010) Bez ohledu na cestovatelský neúspěch velké Holubovy výpravy byl přínos expedice pro poznání centrální Afriky mimořádný. Následovala ho kromě mnoha výstav také kniha nazvaná Druhá cesta po Jižní Africe. Z Kapského Města do země Maškulumbů", která byla publikována česky a německy již v roce 1890. Emil Holub zemřel zcela vyčerpán malárií ve Vídni 21. února 1902 ve věku pětapadesáti let. Pochován byl na vídeňském ústředním hřbitově, na jeho pomník přispěl císařský dvůr. Jeho žena, která s ním podnikla druhou cestu po Africe, už nikdy neopustila jejich společný byt a pečovala o Holubovy osobní památky až do své smrti v září 1958. |
