Bývalý středoškolský učitel matematiky a deskriptivy má v Klubu českých turistů na starosti značení turistických tras pro pěší, cyklisty, lyžaře, dokonce i jezdce na koních.
* Kdy jste se naposledy ztratil v lese?
Minulý týden na Vsetínsku. Ale ne proto, že by tam chyběly značky. Zapovídali jsme se s dalšími turisty na mezinárodním srazu a značky přehlédli. Pokud by ale někdo na značené trase zabloudil, budeme rádi, když nám o tom dá vědět. Projdeme si cestu a případně značení upravíme.
* Červená, modrá, zelená a žlutá. Podle čeho barvy na turistické trasy vybíráte?
Sám nic nevybírám, většina cest je tu už dlouho a značky se jen obnovují. Už před válkou bylo v bývalém Československu 40 tisíc kilometrů značených cest. Ty důležité, jako třeba hřebenovky, jsou značeny červeně, případně modře, ty ostatní, které je křižují, jsou žluté a zelené. Nikdy by se neměly protínat dvě trasy jedné barvy.
karel MarkvartKarel Markvart (*1955) vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii a 15 let učil na průmyslovce v Táboře. Od roku 1997 je jediným profesionálním značkařem v Česku. Je předsedou rady značení Klubu českých turistů, má na starosti koordinaci značení pěších, lyžařských i cyklistických tras. Ve volném čase chodí s manželkou a někdy i s jedním ze synů obnovovat značky. |
Přihlásit se Klubu českých turistů. Před teorií vás vezmeme na dva dny do terénu. Zkusíte si namalovat značku, tak aby barva nestékala. Vysvětlíme vám, na jaká místa patří a podobně. Po tomto nakouknutí do praxe, kdy poznáte, zda vás to bude bavit, následuje dvouvíkendové školení. Hlavním předmětem je metodika značení, o ní je popsáno dvanáct skript.
* A pak už můžu vyrazit do lesa kreslit? Barvy, štětec a svačinu do batohu, představuji si to jako zajímavý výlet.
Trochu vám ten idylický obrázek nabourám. Značkař nemá na starosti jen kreslení nebo obnovování značek, ale také třeba prořezání větví a křovin kolem nich, aby na značky bylo vidět. Je to docela těžká práce. Musí umět posoudit, kde značky chybějí, jemně oškrábat kůru ze stromu, aby je mohl namalovat na kvalitní podklad. Takže vedle barev potřebuje taky třeba pilku a škrabku či drátěný kartáč.
* Kolik kilometrů dokážou značkaři na jeden zátah označit?
Za den vyznačí většinou jen pět až sedm kilometrů a trvá jim to osm až deset hodin. K tomu si přičtěte, že značky malují či obnovují v obou směrech a musí se na výchozí místo nějak dostat. Kreslit se dá, jen když je teplota nejméně 12 stupňů, jinak je potíž s barvami a také zima na ruce.
* Kolik lidí se značením zabývá, hlásí se vám noví zájemci?
Máme 1 437 značkařů. Když jsme naposledy školili zájemce, překvapilo mě, kolik jich bylo. Museli jsme ta školení uspořádat tři.
* Dostávají zaplaceno?
Jsou to dobrovolníci, kteří značí ve volném čase a zadarmo. Dostávají pouze cestovné a stravné a menší příspěvek na obnovu svého vlastního turistického vybavení.
* Chodí značkaři sami, nebo ve skupině, jaké barvy používají?
Nejčastěji chodí ve dvou, je to lepší jak z bezpečnostních důvodů, tak i proto, že si ve dvojicích lépe rozdělí práci. Já například vyrážím s manželkou, prořezávám a maluji ty hůře dostupné značky a ona si kreslí ty pohodové... (smích) Na značení máme speciální olejové písmomalířské barvy, které si necháváme vyrobit. Spotřebujeme jich za rok více než tunu.
* Můžeme spotřebu barev převést na kilometry značených tras?
V Česku bylo k prvnímu lednu vyznačeno 40 219 kilometrů pěších tras, 32 516 kilometrů cyklistických cest a 563 kilometrů speciálních lyžařských. Značíme i trasy pro turistiku na koních, kterých už je také přes 1 800 kilometrů. A nedávno jsme v Brně otevřeli první značenou trasu pro vozíčkáře.
Jednou za tři roky projdou značkaři všechny trasy, zkontrolují je, obnoví každou značku, odstraní větve, aby na ně bylo vidět. To jinde tak často a v takové kvalitě nedělají.
* Když má někdo dojem, že zná krásnou trasu, která by patřila do turistické mapy, co má udělat?
Požádá nás o její vyznačení. Značkaři ji projdou, posoudí, a pokud krajská komise značení schválí, označíme ji. Zrovna nedávno nám dal na jednu moc pěknou trasu tip turista z Orlických hor.
* Jak jste se ke značení dostal, kterou trasu máte nejraději?
Turistika mě bavila odmala. Ve dvanácti letech jsem se jí začal věnovat intenzivně a od 16 let značky maluji. Jsem z Tábora, moc rád chodím trasu kolem Lužnice mezi Táborem a Bechyní. Je pestrá, jsou tam hezké výhledy na řeku, část trasy vede dokonce tunelem.
* Kam se chystáte na dovolenou?
Na Šumavu, už mám seznam tras, na kterých budeme s manželkou obnovovat značení.
