Zdroj: Mapy © PLANstudio
Libochovice, malebné městečko, v němž započneme výlet, leží v severních Čechách, asi padesát kilometrů na severozápad od Prahy.
Dominantou obce je zámek, jemuž místy odloupaná narůžovělá omítka propůjčuje romantickou patinu. Stavba je obklopena rozsáhlým parkem, který je výsledkem směsi francouzského a anglického vkusu někdejších majitelů – rodin Dietrichsteinů a Herbersteinů. Chcete-li fotografii jako z pohlednice, sejděte po asfaltové cestě k malému rybníčku. Zámek se v něm krásně zrcadlí.
Uvítání krokodýlem a sklepení se strašidly
Prohlídka libochovického zámku, jež získal dnešní podobu v 17. století, je nezapomenutelná už proto, že vás na ni přivítá krokodýl. Lovecká trofej někdejšího majitele zámku Josefa Herbersteina leží v atypických prostorách propojujících nádvoří se zámeckou zahradou. Krom stěn vykládaných škeblemi ji obklopují plastiky mořských oblud.
Místnosti, vybavené mobiliářem a doplňky příznačnými pro tu kterou dobu, jsou seřazeny chronologicky, a tak nás provází vývojem zámeckého bydlení od renesance až po 20. století. Zajímavá je zdejší sbírka kachlových kamen a expozice věnovaná životu Jana Evangelisty Purkyně, jenž se v libochovickém zámku narodil. Vydáte-li se na výlet ve správný čas, budete se moci zúčastnit výpravy za strašidly. Ta prý obývají sklepení, které zde zbylo po někdejším renesančním zámku, zničeném požárem.
Dvě věže a tragické pátky
Jakmile vyjdeme z Libochovic a vydáme se podél asfaltové cesty směřující na sever (červená turistická trasa), vyhoupnou se před námi dvě věže majestátního Hazmburku. Hrad ze 13. století, jehož silueta je notoricky známá, však ukrývá také pozůstatky věže třetí. Její ruiny jsou dnes schované v houští a nikdo se nemá k tomu zjistit, za jakým účelem byla vystavěna.
Asi po půl kilometru odbočuje stezka doprava, avšak nevýraznou značku není těžké přehlédnout. Při výstupu na Hazmburk nás čeká převýšení více než 200 metrů – trocha námahy však stojí to za to!
Výše postavená Bílá věž dnes funguje jako rozhledna a za symbolické vstupné z ní můžeme shlédnout severočeské lány, které se v dálce krabatí v České středohoří a naznačují směr další cesty. Na opačné straně vyrůstá ze zlatavých polí Říp.
Kromě dvou věží, mezi nimiž prý po nocích bloudí duch dívky, které žalem za vyhnaným milencem puklo srdce, se toho na Hazmburku mnoho nezachovalo. Už roku 1586 měla pevnost, tehdy uváděná jako pustá, dobu své největší slávy za sebou.
Vrch Klapý se však nechvalně zapsal do historie ještě na přelomu 19. a 20. století, kdy zde došlo k sesuvům půdy. Na Velké pátky v roce 1898 a 1900 zde masy horniny pohřbily v podhradí desítky stavení.
Bílá věž na Hazmburku
Pohled na Hazmburk od přístupové silnice (přes obec Klapý
Hazmburk: výhled z Bílé věže na věž Černou, v dálce Říp
Největší český granát
Sestup z Hazmburku a další cesta na sever je asi nejkrásnějším úsekem výletu. Procházíme polními cestami, míjíme vesnické domky a na mezích si dopřáváme odpočinku a krásných výhledů. Červenou značku není třeba příliš sledovat, protože směr cesty určují stále se blížící kuželovité kopce Českého středohoří.
V Třebenicích, z nichž je to na zříceninu hradu Košťálova co by kamenem dohodil, se však ještě vyplatí zastavit v Muzeu českého granátu. Neobvyklá expozice, věnovaná historii Třebenicka a dějinám těžby a zpracování českého granátu v tomto kraji, je umístěna v bývalém luteránském kostele.
Nejzajímavějším kamenem, který uvidíte, je dozajista pyrop – největší český granát. Za pozornost stojí také kolekce šperků Ulriky von Levetzow, poslední lásky Johanna Wolfganga Goetha.
Zapomenuté ruiny a rozloučení s Hazmburkem
Nad Třebenicemi se zdvíhá zalesněný vrch ozdobený volně přístupnou zříceninou středověkého hradu. Košťálov, tedy "hrad Košálův", založil podle pověsti Košál, jehož stádům přestaly stačit pastviny v okolí pevnosti Bílina, na které žil se svou ženou Bělou...
Kde přesně začínají dějiny hradu doopravdy nevíme, dnešní Košťálov si však jako kdysi slavné šlechtické sídlo představíme stěží. Zachovalo se jen obvodové zdivo Horního hradu, z nějž je však nádherný rozhled na České středohoří. Na jih se rozprostírá rovinatá krajina, z níž se v mlze zdvíhá vrch korunovaný věžemi Hazmburka.
S majestátním hradem se tu můžete symbolicky rozloučit. Poslední úsek cesty, jež nás zavede až do Lovosic, vede lesem. Vyplatí se vzít si s sebou mapu, protože značení lze snadno přehlédnout. Nicméně od Vchynic, kde navážeme na modrou turistickou trasu, jsou už lovosické tovární komíny nepřehlédnutelné.
Z Košťálova se do dnešních dnů zachoval jen Horní hrad
Může se hoditJak se tam dostat Parkování Užitečné weby |
