Pokud zamíříte na jih Sardinie a přiletíte do Cagliari, budete nejspíš stejně jako já zpočátku trochu zaskočeni. Po cestě z letiště do letovisek na nejjižnější straně ostrova, kde budete ubytováni, vás totiž vítají kromě hejn růžových plameňáků, metrových vln a krásného žlutavého hlavního města za zálivem také železní, hořící a kouřící obři – rafinerie.
Místní nás ubezpečili, že rafinerie mají hromadu ekologických certifikátů a že je dobře, že tu jsou, protože dávají práci stovkám lidí, ale i tak jsem byl raději co nejdál od nich. Naštěstí rafinerií mnoho, takže již pár kilometrů od letiště na vás čekají docela jiné a mnohem příjemnější scenerie.
Projíždíte malebnými městečky, kde na konci dlouhých barevných uliček září moře s jemně žlutými plážemi, vzduch voní piniemi a také rybami připravovanými v řadě malých restaurací.
Luxusního hotelu netřeba, zato auta ano
Ubytování je na Sardinii široká škála - od obyčejných apartmánových řadových domků v piniových hájích (které jsou ovšem velice příjemné a nabízejí jedinečný klid a příjemný stín stromů) až po luxusní hotely s komplexem restaurací, bazénů a řadou dalších služeb.
Ošklivé pláže na jihu Sardinie nenajdete. Jsou buď hezké, a nebo krásné. Najdete tu jak malé a liduprázdné v odlehlých zátokách orámovaných romantickými útesy, tak i gigantické, několikakilometrové, kde v plné sezoně asi také tak úplně prázdno nebude. Na to jsou příliš velkým lákadlem.
Často objevíte hezkou pláž nebo příjemnou restauraci jen pár metrů od hotelu, ale byla by škoda trávit celou dovolenou v dohledu vašeho ubytování. Připravili byste se o řadu zážitků. K tomu si ovšem potřebujete vypůjčit auto, a to alespoň na dva tři dny. Za slušné novější auto s klimatizací počítejte s cenou kolem 80 eur na den – pochopitelně bez paliva, které je zhruba o čvrtinu dražší než u nás.
Ale pojďme se už podívat, co na jižní Sardinii prostě nesmíte minout.
Klid a historie, duny jako dům, a nebo gigant s vlnami?
Jsou tři pláže, které mě nadchly nejvíce. První se táhne podél pobřeží v městečku Chia. Pláž je menší, tak půlkilometrová, s průzračně modrou klidnější vodou a čistým světlým pískem. Zajímavá je především tím, že je z jedné strany uzavřena zeleným kopcem s prastarou kamennou věží na jeho vrcholu.
Pláž v Chia
Druhou najdete o třicet kilometrů západně dál v Porto Pino. Od parkoviště, ke kterému uhnete ze silnice na prašnou cestu díky nenápadnému nápisu Le Dune na betonovém kvádru, půjdete k pláži kolem rašelinových jezer, ve kterých můžete pozorovat živé i mrtvé kraby či mořské úhoře.
Krása pláže je zde umocněná obrovskými dunami světlounce bílého písku, které jako by vystoupily z moře, aby se ukázaly turistům na odiv. Pláž je takové dva kilometry dlouhá, voda křišťálově čistá, duny vás doslova nutí k tomu, abyste na jejich asi patnáct metrů vysoký vrchol vyběhli a vyfotili se.
Abych dokončil trilogii NEJ pláží na jihu Sardinie, pak nesmím opomenou čtyři kilometry dlouhou širokou pláž u Fontanamare, bičovanou větrem. Vítr a velké vlny zde využívají příznivci kiteboardingu, kteří tu létají s křídlem na prkně na vlnách i několik metrů vysoko. Na jejich řádění na rozvlněném moři je krásný pohled stejně jako na celou pláž z výšky ze silnice na sever od pláže.
Pohled na čtyřkilometrovou pláž u Fontanamare
Tisíce let staré pohřebiště s divokými poníky za humny
Ale dost o plážích, Sardinie není jen o nich. Místní historickou specialitou jsou nuragy. Jsou to po celém ostrově rozsetá kamenná pohřebiště. Většinou připomínají malé domky bez střech, ale místy najdete i rozlehlé několikapatrové stavby.
Nejznámější a patrně nejstarší je nurag Su nutaci u Barúmini ve vnitrozemí ostrova. Po dálnici a následné dvacetiminutové odbočce z ní k němu dojedete z Cagliari asi za hodinu. Můžete absolvovat jeho prohlídku s výkladem, který je ovšem pouze v italštině. Zvažte, jestli se vám vyplatí si za prohlídku zaplatit necelých deset euro. I zvenčí je stavba stará přes 3 000 let impozantní.
O pět kilometrů dál severně od Barúmini mě nadchla zvláštní náhorní plošina plná malých nuragů, kamenných zídek a zvláštní flóry, kde se prohánějí stáda divokých poníků. Celý vrch je na rozdíl od okolní krajiny zvláštně výrazně zelený a úžasně fotogenický. Když budete mít štěstí, narazíte na jedno stádo poníků, které je krotké, koně se nechají hladit a krmit. Za vstup do tohoto parku jsem zaplatil 3 eura.
Divocí poníci u Barúmini
Nuragy tu ovšem nejsou jedinými historickými staveními. Na bizarně homolovitých kopcích nejdete v celém vnitrozemí Sardinie řadu hradů a zřícenin, které skýtají impozantní rozhledy.
Zajímavé jsou také pozůstatky římských staveb, nebo lépe řečeno jejich vykopávky. Největší lokality vykopávek najdete na Thárrosu a v Noře. A protože byla právě Nora pouhé 4 kilometry od místa, kde jsme se ubytovali, vybrali jsme k návštěvě právě ji. Lokalita vykopávek je skutečně obrovská, ale rozhodně stála za vidění.
Procházkou mezi antickými sloupy, zbytky chrámů, podlahových mozaik a malého amfiteátru se na chvíli vrátíte tisíce let do minulosti. Útesy, ke kterým vykopávky přiléhají, bičují vlny, nedaleko se tyčí na kopci kamenná strážní věž. Atmosféra tohoto místa je skutečně unikátní. Vstupné vyjde na 5 euro na osobu.
Římské vykopávky Nora
Pohostinní lidé všude kolem
Je to zvláštní, ale na Sardinii jsme se nesetkali snad s jediným případem neochoty lidí. Naopak, všechny prodavačky v obchodech či stáncích s občerstvením, policisté, obsluha půjčovny aut, ale i náhodní kolemjdoucí, od kterých jsme potřebovali poradit směr cesty, nám vycházeli velice ochotně vstříc. Byť museli často použít posunky, gesta a roztodivné zvuky.
Maximální snahu o komunikaci s námi přes naši neznalost italštiny ovšem korunoval kuchař útulné restaurace nedaleko útesu známého pod názvem Cukrová homole.
Poté, co servírka jevila známky zoufalství, když jsme se jí pokoušeli vysvětlit, že bychom si dali "hromadu nějakého pořádného jídla", zachránil kuchař situaci tím, že nás vtáhl do své malé kuchyně. Ukazoval nám, co nám může nabídnout – tu mraženou chobotnici, různé druhy ryb, pak zase ingredience na salát, různé druhy těstovin. Hotová estráda, opravdu jsem se bavil.
Čekání na hotové jídlo bylo ovšem velice napínavé. Zklamáni jsme nakonec nebyli. Špagety s mušlemi, chobotnicový salát na jedničku a muréna navrch stály za to.
Může se hodit
|
