Málokdo totiž ví, že na Havaji také najdeme jedny z nejvyšších sopek na světě, že potoky se zde prodírají hlubokými kaňony a od moře se zdvihají útesy až do kilometrové výšky.
Pod nejvyššími útesy havajského ostrova Kauai se vine osmnáct kilometrů dlouhá stezka zvaná Kalalau Trail, která už před stovkami let sloužila jako přístupová cesta na izolované plantáže domorodých obyvatel. Opuštěné sady mangovníků ukryté v bočních údolích i po létech plodí sladké ovoce, které je tak zaslouženou odměnou za pot vydaný při putování po havajských útesech.
Ostrov zahrad
Ačkoliv Havajské souostroví patří administrativně do Spojených států Amerických, geograficky leží na severním vrcholu polynéského trojúhelníka. Proto se ostrovní a americká kultura mísí, přičemž s rostoucí odlehlostí místa převládá spíše duch Tichomoří.
Už na letišti v Lihue, kde se skupinkou přátel počátkem března přistáváme po hodinovém letu z Honolulu, na nás dýchne pohodová atmosféra "ostrova zahrad," jak se Kauai přezdívá. Vyzvedávám objednané auto z půjčovny a po okružní silnici míříme na sever, směrem k tábořišti u pláže Haena.
Ráno přejíždíme dva kilometry na konec silnice, kde si po koupeli na pláži Kee nasazujeme na záda batohy s vybavením na tři dny a vydáváme se na útesy. Na začátku stezky leží několik obyčejných dřevěných holí, vyrobených z větví stromů. Jednu z nich si beru do ruky – třeba se bude na exponovaných místech hodit.
Hned v první půlhodině vystoupáme v dopoledním žáru dvě stě metrů nad moře, odkud se otevírá nádherný pohled na pláž Kee, lemovanou z jedné strany korálovým útesem a z druhé strany palmovým hájem. Vzápětí ale stezka začíná klesat a po pár kilometrech se ocitáme opět na úrovni moře, na kamenité pláži. Na koupání si však raději necháváme zajít chuť, neboť kromě velkých vln nás odrazuje malá cedulka s varováním, že se tu nedávno utopilo několik lidí.
Pláže na Kauai se zdají být rájem na Zemi
Déšť, bláto a povodeň
Úzká cesta se klikatí skalnatým pobřežím, většinou se zařezává do příkrého svahu a obchází hluboké rokle, takže často jdeme půl hodiny, abychom se vzdušnou čarou posunuli jen o několik set metrů dál.
V poledne se zatahuje obloha a zakrátko z černých mraků začíná pršet. Voda na nás padá ve velkých kapkách a vsakuje se do vlasů a oblečení. Schovat se pod koruny stromů nemá smysl, protože z jejich rozložitých listů nám na hlavy jako z chrličů crčí další přívaly vody. Malé potůčky se na hliněné cestě spojují do řečišť a během několika minut mění stezku v blátivé kluziště.
Vlhkost vzduchu je stoprocentní, mlží se mi nejen objektiv na fotoaparátu, ale i brýle, takže mám pocit, jako bych šel mlhou. Brodíme rozvodněné potoky a už dávno nám nevadí, že v našich botách čvachtá směs vody, bláta a špíny.
U jednoho z potoků zjišťujeme, že voda je příliš vysoko na to, aby se dal přebrodit, a tak se rozhodujeme pro přespání. Doufáme, ze do rána voda opadne a my budeme moci postupovat dál. Stany stavíme na malých kamenitých terasách, které domorodci před staletími využívali k pěstování sladkých brambor "taro" a v nouzovém přístřešku vaříme večeři.
Západ slunce podél Na Pali Coast na havajském ostrově Kauai
Kde se rodí keporkaci
V noci naštěstí přestalo pršet, takže voda opadla natolik, že se potok dá dokonce přeskákat po kamenech. Pod korunami tropických stromů to vypadá, jako bychom šli obrovským skleníkem. Stoupáme z údolí na útesy a po chvíli se dostáváme z lesa na travnatý svah, porostlý pandány, jimž se pro jejich chůdovité kořeny přezdívá "putující stromy".
Moře se hluboko pod námi vlní a o síle vodní masy svědčí občasný gejzír vodní tříště doprovázený zlověstným duněním. Protože jsme vysoko nad hladinou a máme pěkný rozhled, pátráme po velrybách, které by se tu v této roční době měly zdržovat. Po chvilce zahlédneme ve vodě daleko od břehu několik stínů, pravděpodobně jde o samice keporkaků, které sem připluly z Aljašky porodit mláďata.
Blížíme se k cíli naší cesty, k pláži Kalalau. Tady stezka končí, dál už padají útesy kolmo do moře a jediná cesta do civilizace vede nazpátek po stejné trase. Nad dlouhou pláží se tyčí kilometr vysoká zelená hradba útesů, jejichž nejvyšší vrcholky se ztrácejí v nízkých mracích. Boční hřebeny vybíhající z hlavního útesu k moři jsou ostré jako břitvy a je s podivem, že se na nich udrží vegetace.
Úchvatnou scenérii sice narušuje průlet vyhlídkového vrtulníku, který ve srovnání s obrovskými útesy vypadá jako malá vážka, ale i tak na chvíli přehluší hukot mořských vln. Moře je bouřlivé, přesto se v příbřežní mělčině opatrně smočím, nedbaje cedulek upozorňujících na silné proudy a výskyt žraloků.
Strmé útesy podél Kalalau Trail
se zvedají až do jednoho kilometru
V údolí tropických plodů
Protože je ještě brzy na stavění stanů, necháváme batohy v přístřešku na pláži a po koupeli a krátkém odpočinku se vydáváme do bočního údolí Kalalau. Stezka se záhy noří do stínu hustého lesa a stoupá podél úzkého potůčku k útesům. Podle oranžovo-zelených plodů, jimiž je místy zem doslova posetá, identifikuji rozložité mangovníky, hlavní zdroj potravy a vitamínů komunity žijící v údolí.
Další pochoutku objevujeme na větvích stromů "guava," jejichž kulaté červené plody uvnitř obsahují neuvěřitelně sladký rosol. Protože potravy tu leží, zdá se, pro všechny dost, cpeme se sladkými plody a pomalu se vracíme k pláži.
Poslední, třetí den cesty nás čeká dlouhý návrat zpět k parkovišti u Kee Beach. V odpoledním slunci sestupujeme k silnici, odkládám hůl na stejném místě, kde jsem si ji před třemi dny půjčil (zajímalo by mě, kolikrát ten kus klacku už tuhle trasu absolvoval) a odcházíme spláchnout pot na pláž Kee. Koupelí v průzračné laguně chráněné korálovým útesem děláme pomyslnou tečku za jednou z nejhezčích pěších túr v Tichomoří.
*** Putování po Kalalau Trail je podrobněji popsáno v knize autora článku Jana Hocka - Nejhezčí túry světa.
|
Může se hodit Jak se tam dostat: Většina mezinárodních letů přistává v Honolulu (ostrov Oahu), mezi ostrovy se výhradně létá, jeden přelet vyjde asi na 80 USD. Pro přesuny po ostrově i na začátek túry je nezbytné auto. Ubytování: Na trase jsou tři oficiální tábořiště s minimálním vybavením (nouzový přístřešek, suché wc), kempování mimo tato místa není povoleno. Maximální povolená doba pobytu v parku je 5 nocí. Na každém z ostrovů funguje několik tábořišť, kde lze za cca 5 USD/noc stanovat; nejbližší z nich se nachází 2 km od začátku trasy (Haena Brach park). Rezervace a poplatky: Pro táboření na trase Kalalau Trail musí mít každý povolení, o které je možné zažádat až jeden rok dopředu na některé z kanceláří havajských státních parků (podrobnější info - ZDE. Poplatek za táboření činí 10 USD za osobu a noc. | |||
|
Západ slunce na Na Pali Coast na havajském ostrově Kauai |
Kalalau Trail |
 Kouzelné obrovské útesy podél Kalalau Trail |
Nádherné scenérie na Kalalau Trail |
 Pod nejvyššími útesy havajského ostrova Kauai se vine osmnáct kilometrů dlouhá stezka zvaná Kalalau Trail |
Překrásné pláže na havajském ostrově Kauai |
