Jejkotemankote
V roce 1991 jsem uklouzl a spadl do zákopu mezi arménské partyzány válčící o jednu vesnici s partyzány ázerbájdžánskými. Rozplácl jsem se do bahna a mimoděk zaklel anglicky, neboť tehdy bylo v pražských kavárnách módní klít v tomto jazyce.
Bylo to slovo neškodné, téměř nevulgární, do češtiny zhruba přeložitelné zoufalým zvoláním: Jejkotemankote! Přátelství partyzánů zmizelo ve zlomku sekundy. Jeden z nich to slovo znal a celkem logicky opakoval: "Člověk nadává pouze ve svém rodném jazyce. Ty jsi špion!" Trvalo dlouho, než jsem jim to vymluvil.
Jsem špion
Novináře je samozřejmě snadné splést si se špionem. V Černé Hoře mě jednou přes noc vyslýchala srbská kontrarozvědka. Bylo to v roce 1999, válka o Kosovo byla v plném proudu, já cosi fotografoval a netušil, že jsem u letiště, na něž právě dopadla střela Tomahawk vypálená mou Severoatlantickou aliancí. Tak jsem byl zatčen, vyslýchán jako špion a život mi zkomplikoval mimo jiné prehistorický laptop Toshiba s názvem Satellite.
Slovo "satelit" rozdráždilo představivost kontrarozvědčíků a nabyli dojmu, že jde o část satelitního naváděcího systému. Pak mi zkonfiskovali lovecký salám a tak trochu je přesvědčil můj argument, že špion by na satelitním zařízení nenechal cedulku s nápisem "satelit", neboť by byl hloupý špion.
|
Máte nějaké zajímavé nebo vtipné historky z vašich cest, o které se chcete podělit s ostatními? Napište nám je na cestovani@idnes.cz. Nejhezčí zveřejníme a odměníme honorářem. |
V Rusku se mě lidé ptají, jak to, že mluvím rusky. Nebaví mě donekonečna vysvětlovat osnovy komunistického školství a občas žertem říkám: Jsem špion, proč bych se jinak učil rusky? Trochu mě ovšem zamrazí, když vtip není čas od času pochopen. Ozývá se pak: "Voloďo, tak on není novinář, on je špion, to je, co? A klidně to řekne, to je, co? No ale sympatický jinak je, nebo ne?"
Černoch a hezká taška
Hovořím též anglicky. Anglický jazyk jsem se naučil na gymnáziu a v učebnicích stálo, že černoch se řekne negro. Když jsem poté poprvé přistál v USA, na půdě univerzity v Georgetownu ve starobylé části Washingtonu jsem o někom s upřímným obdivem pravil, že je velmi sympatický negro.
Jedna z přítomných dívek poté začala pištět hrůzou a spolužák z Jihu si mě vzal stranou a vysvětlil, že jazyk se vyvíjí, slovo negro je strašlivou urážkou (což vážně je), a že je třeba užívat slova jiná, uctivější, zejména Afroameričan, v krajním případě slovo black (černoch), ale ne slovo z mé gymnaziální učebnice negro (negr).
Podobným dramatům může být člověk vystaven i v Evropě, například ve skotském Glasgow, kde místní angličtině nerozumějí nejen cizinci, ale ani Angličané.
Kupoval jsem v malém obchodě rohlík a paní přátelsky pravila něco jako: "Nááá béé!" Při tom několikrát neuvěřitelně zaintonovala, klesla hlasem dolů, poté vystoupala do akustických výšin, já uctivě pravil, že nerozumím, a ona znovu opakovala ten výstup, tak několikrát dokola, a pak se rozčilila, tvářila se skotsky uraženě, že jsem povýšený ignorant, neschopný ocenit její větu: "Nice bag!" (V překladu zhruba: Chci vám, mladý muži, říci, že máte přes rameno velmi pěknou kabelu!)
Zkrátka: je dobré mluvit cizími jazyky. Ale někdy je vážně lepší mlčet.
 Dělník ve skotském Glasgow prodává list Socialistický dělník. Promluvte s ním a poznáte nejdivočejší angličtinu světa. |
