Když jsme v pondělí kolem poledne (22. září) dorazili do základního tábora (BC), byl už postavený společenský stan, který zatím sloužil zároveň i jako kuchyň, a tři malé horolezecké stany - na příští měsíc naše domovy.
Budování zázemí
Během pondělí jsme společnými silami upravili plošiny pro zbývající horolezecké stany a pro komunikační stan, což představovalo několik hodin dolování obrovských i menších kamenů ze země, hrabání se holýma rukama v hlíně, občasné zatočení hlavy a zrychlený dech, když člověk doloval kameny v 5200 metrech nad mořem příliš usilovně, neskutečně špinavé ruce...
Postavili jsme kuchyň, nádherný kamenný záchod, který pak kluci ještě zastřešili. Robin, který se viditelně těšil na svůj první a plně fungující komunikační stan, prvně nastartoval generátor, a tak jsme mohli začít krmit oba notebooky, baterie do kamer, vysílačky i satelitní telefon.
Podle Liborových vzpomínek si Robin komunikační centrum hodně přál už na svých předchozích výpravách, zvlášť mlsně prý okukoval italský komunikační stan před dvěma roky na Cho Oyu. Tak zatím tu máme minimálně jedno splněné přání, ale nepředbíhejme událostem, ještě se toho může až moc pokazit. Dalším člověkem, který si zoufale přeje, aby všechny ty drátky a technika sekaly dobrotu, je určitě Jana.
Generátor běží, hurá!
Generátor, který jsme si v Káthmándú museli nechat seřídit na nižší atmosférický tlak, běžel v pondělí asi deset hodin a měl spotřebu kolem dvou litrů. Stojí hned za komunikačním stanem a trochu smrdí. Ale pánbůh za něj zaplať, zase máme "šťávu", kterou Jana a Luboš pro svou práci tolik potřebují. Solární panely jsme se v tomhle ještě stále monzunovém počasí ani nenamáhali vybalovat.
Alice dělala pořádek v potravinách, z nichž některé jsou určeny na vynášku do výškových táborů, jiné pro kuchyň základního tábora.
Robin, Vladimír, Luboš a Jana otestovali s přicházejícím večerem všechny čtyři vysílačky, z nichž jedna bude stále zapnutá a na příjmu v komunikačním stanu v základním táboře.
Po vynikající večeři (dal-bhat) a prvním slavnostním přípitku slivovicí zašli Robin a Libor na návštěvu do vedlejšího korejského tábora, aby se seznámili s Umem, který vede 19-člennou korejskou výpravu na jihovýchodní pilíř Lhotse Shar. Korejci už mají vybudovaný třetí výškový tábor vysoko na hoře.
Dnes jsme na ně koukali dalekohledem, jsou ale vidět i pouhým okem. Na kopci jsou od 4.září, byli jsme na ně připravení už od Miss Hawley, jen jsme netušili, že budou mít bejskemp hned vedle nás.
Napsáno v pondělí 22. září
