Jezírka dokonce mnohdy vůbec neuvidíte, protože vřídelní prameny vysychají. Navíc se po terasách můžete pohybovat pouze po vyznačených trasách a to výhradně bosky - s botami v rukou. Přesto však návštěva tohoto unikátního zázraku přírody, který je k vidění pouze tady a pak ještě v Yellowstonském parku v USA, stojí za to!
Pamukkale leží ve vnitrozemí asi 14 kilometrů od města Denizli nad údolím řeky Menderes. Toto údolí a vůbec celé koryto řeky Menderes vzniklo tektonickým zlomem, a proto je v jejím okolí velké množství termálních pramenů.
Podaří se zničené skály zachránit?
Také Pamukkale (což znamená v překladu bavlněný zámek) vzniklo působením termálního pramene, voda stékala po úbočí a její nánosy vytvořily za 14 000 let toto dílo přírody. Lidé ho však stačili za pouhých patnáct let téměř zničit.
Během krátkého času vyrostlo přímo nad terasami pět hotelů, které odváděly vodu z pramene do svých bazénů. Protože terasy nebyly dostatečně zavlažovány, začaly se drolit, a některé se dokonce zřítily.
Situace začala být vážná, až zasáhlo i UNESCO, pod jehož ochranou Pamukkale je. Vápencové terasy byly po dobu jednoho roku uzavřeny a bylo stanoveno, že všechny hotely budou strženy a voda bude opět proudit na terasy, aby se mohly obnovit.
Termální voda má teplotu přes 33 stupňů Celsia, na povrch se dostává jako uhličitan vápenatý, ve styku se vzduchem dochází k oxidaci, takže kysličník uhličitý se uvolňuje a uhličitan vápenný se usazuje a posiluje bílé vrstvy teras.
V současné době jsou už skutečně všechny hotely srovnány se zemí a na jejich místě se postupně dělají okrasné zahrady.
Koupel v přírodních lázních
Po prohlídce teras si určitě nechte dostatek času na koupání v místních přírodních lázních Pamukkale Thermal (vstupné 5 EUR). Jde víceméně o zatopenou antickou ulici a zážitek je to nevšední a jedinečný. Koupat se přímo u termálního pramene, kde se uvolňují miliony bublinek, moci plavat mezi povalenými starobylými sloupy nebo se v plavkách posadit na střechu antického domu, to se vám může přihodit skutečně jen tady.
Hierapolis: město bohů
Na náhorní plošině v těsném sousedství vápencových teras nechal ve 2. stol. př.n.l. pergamský král Eumenes II. postavit město Hierapolis.
Jedním z nejuctívanějších bohů ve městě byl Poseidon, protože lidé se obávali zemětřesení, které město poškodilo. Hlavním bohem města byl Apollon, uctívána byla také jeho sestra Artemis. Protože se v Hierapolis nachází vstup do podsvětí, byly oběti přinášeny také bohu vládnoucímu podsvětí, Hádovi.
Termální voda v Hierapolis byla již v antické době známá po celé říši, a proto město navštívili někteří římští císaři. Roku 215 sem přijel císař Caracalla a propůjčil městu titul neocoros, což mu kromě jiných výhod umožňovalo poskytovat azyl. V roce 1219 přišlo opět silné zemětřesení, obyvatelé město opustili a již nikdy nebylo obnoveno.
V Hierapolisu stojí za prohlídku zajímavá nekropole, druhá největší v Anatolii, která čítá 1200 hrobů, římské lázně a monumentální Domiciánova brána. Nedávno byla dokončena rekonstrukce amfiteátru, jednoho z nejzachovalejších a nejhezčích v Anatolii. Divadlo mohlo pojmout až 8500 diváků.
Nebezpečný vstup do podsvětí
Na svahu pod divadlem je "vstup do podsvětí", takzvané Plutonium. Jedná se o chodbu, která vede do nevelké podzemní jeskyně, která je zaplavena vodou. Přes vodu unikají do jeskyně a následně do chodby smrtelně jedovaté plyny. V současné době je tento vchod zatarasen, neboť několik lidí zaplatilo za svou zvědavost životem.
Pod svahem, naproti vstupu na terasy Pamukkale se nachází budova římských lázní, v níž je umístěno muzeum města Hierapolis.
