Laos: k večeři bobr, po jídle opium

  9:42
Usedáme před větší chatrčí, kam nás hostitelé pozvali na večeři. Prý bude za chvíli. Vidíme, jak jeden z mužů přináší do chýše na provaze uškrceného bobra. Zvířete je mi upřímně líto, je téměř jasné, co bude hlavní chod. Mezitím se kolem nás tvoří kruh malých špuntů. Pohledy na nás upírá asi třicet párů očí malých zvědavých laoských dětí.
Zpočátku se všichni chlapci stydí, ale postupně jejich roztomilý stud opadá.

Děti po nás začínají opakovat slova. Smějí se ony i my. Je to legrační jak z úst malých capartů zní: Ahoj! Jak se máš? nebo Já jsem šikovnej kluk. Dětem se hrozně líbí, když jim nastavím dlaň a oni mně mohou plácnout. Mají z toho ohromnou zábavu a radostně se smějí.

Na oplátku nás učí znát jejich číslice a různé pozdravy. Není to však laoština, tou tady mluví jen muži. Sedíme s dětmi dobré dvě hodiny a pomalu se začíná smrákat. Přicházejí ženy, oblečené velmi prostě, že některým jsou vidět i prsa, a hledají mezi desítkami dětí svoje ratolesti. Je už večer a klekánice možná chodí i tady. Loučíme se s dětmi a  naši hostitelé nás zvou k sobě domů. 

Opulentní večeře
Pán domu nás vyzývá, abychom usedli ke stolu. Jako židle nám poslouží miniatruní, dvacet centimetrů  vysoká sedátka. Večeře je nachystaná a ženy hospodyně přináší mnoho mističek s různými druhy pokrmů. Každý dostává proutěnou torničku s rýží a dřevěnou misku. Můžeme si nandat co hrdlo ráčí.

Pouchoutka v Laosu? Ptáčci i s hlavičkama!
1. díl reportáže čtěte ZDE

Jídlo je znamenité, převládá zelenina a to, co jsem otypovala, že by mohl být chudák bobr, je též moc dobré. Naši hostitelé se o nás starají natolik, že každému do koflíčku nalévají místní pálenku z rýže nazývanou Lao Lao. Neodmítáme nic a nálada je více než příjemná.

U stolu sedíme jen my, Kam On a čtyři další muži. Ženy poslušně sedí na zemi ve vedlejší místnosti a teprve když se my dosyta najíme, mohou si proutěný stolek odnést do kuchyně k ohništi a spolu s dětmi po nás dojíst zbytky.

Opiový dýchánek
Po večeři zůstávají ženy u kulatého stolku a zpovzdálí pozorují. jak se všichni přesunujeme a postupně uleháme do spací části chýše. Muži se zde připravují na zřejmě jejich každodenní obřad – a to kouření opia.

Opium se získává z nezralých makových palic. Místní lidé se pěstování máku věnují již po staletí. Každý den odchází ženy i muži na blíže či dále vzdálená maková pole. A je jich tu opravdu požehnaně.

Na sběr makovic jsme se byli podívat. Když nám ukazovali jak se sklízí, raději jsem si sedla. Svah na kterém oni celé dny pracují, je natolik strmý, že ve stoje i jen poslouchat mi přišlo nebezpečné.

Nejstarší muž má přichystané své "nádobíčko" a pomalu čistí stříbrnou fajfku. Do kašovitě husté směsi získané z makovic, přidává paracetamol. Ten má zabráni případné bolesti hlavy. Vše řádně míchá. Nabírá část směsi, vytvoří z ní kuličku, umístí ji do speciální dýmky a obřadně kouří nad stále zapálenou svíčkou.

Mám trochu zábrany, ale nakonec ani toto pozvání neodmítáme a zkouším také kouřit, dle vzoru zkušenějších. Při natahování dýmu mě jeden z mužů významně poplácává po nohách a cosi u toho brebentí. To samé opakuje, kouří-li zrovna někdo jiný.

Je to příjemný a zvláštní večer. Rozhlížím se kolem sebe. Jednoduché stavení bez elektřiny, přívodu vody a žádného komfortu, mě jen utvrzuje v názoru, jak málo člověk potřebuje. Tváře všech okolo jsou usměvavé a milé, nic jim nechybí – neznají vymoženosti moderního světa. Svým způsobem je obdivuji, jak tento život zvládají a možná trošičku závidím na první pohled zřejmou soudržnost.

Na otázku, kam si můžeme jít odskočit, dostáváme jednoduchou odpověď: "Jděte ven za plot, ale vezměte si sebou klacek." Uposlechneme tedy příkazu a brzy zjišťujeme, že klacek je tu dosti praktická věc. Sotva překročíme plot a chystáme se vykonat to, kvůli čemu jsme sem přišli, slyšíme okolo ve tmě pochrochtávání zvědavých čuníků. Odháníme je všemi silami, aby nás nechali chvilku na pokoji.

Když odcházíme, prasátka jdou bleskurychle zkontrolovat, co jsme jim nechali za překvapení. Už je docela pozdě, únava postupně přichází nejen na nás, ale i na naše laoské hostitele, a tak se pomalu ukládáme ke spánku. Spacáky si vybalíme na velké dřevěné lavici a pod množstvím dojmů a nových zážitků, sladce usínáme.

Probouzíme se do slunečného rána. Do dveří nakukují děti; přišli zkontrolovat, zda jsme ještě tady. Luděk si z nich dělá legraci a dělá ze sebe bubáka, přičemž vydá strašidelný zvuk. Děti utečou a zase se vrátí a to se opakuje stále dokola. Hra se jim asi líbí. Zůstávají však pouze chlapci. Děvčátka jsou stydlivější a někam se, při bližším kontaktu jak na pět metrů, vždy běží schovat.

Po dobré snídani si jdeme, ještě než vyrazíme dál, prohlédnout vesničku. Klima je tu po ránu více než příjemné. Je skoro chladno a po všech těch tropických dnech, které máme za sebou, je to dobrá změna. Potkáváme spousty zajímavých lidí i věcí, ale jakékoliv focení nepřichází vůbec v úvahu.

České peníze pro radost a ozdobu
Vracíme se do našeho obydlí zabalit věci na cestu. Máme s sebou pytlíček českých mincí. Zdejší ženy nosí na ozdobných čepcích francouzské mince ze začátku 20. století. Z doby koloniální nadvlády francouzů v Laosu. Chceme ženám našeho hostitele (myslím, že má tři, ale nemáme v tom úplně jasno) věnovat na památku naše drobné. Ženy to s radostí přijímají a zvědavě si je prohlížejí.

Luděk obdaruje jedno z dětí propiskou. Hošík vypadá, že má opravdu radost, ale přichází náš hostitel, že dar je to příliš vzácný a tady to prý nikdo nepotřebuje. Prosí Kam Ona, zda by mohl propisku odevzdat jejich staršímu synovi, který "dole v údolí" chodí na nějakou vyšší školu.

Uklízíme posledních pár našich věcí. Mezitím se nějak rozkřiklo, že máme malinké zvláštní mince a do chalupy se tlačí davy dětí. Vztahují k nám své ručičky a my se nedáme dlouho přemlouvat. Kovová kolečka, než se váček vyprázdnil, spravedlivě rozdělujeme.

Neměli jsme sice v plánu rozdat všechno, ale odolejte upřeným dětským očím a nataženým ručičkám. Je to pro ně cosi nevšedního. Peníze tu nepoužívají a pokud výjimečně ano, potom jsou to laoské kipy a ty kovovou podobu vůbec nemají.

Za doprovodu dětí opouštíme vesnici. Děti nám mávají a pokřikují pozdrav na rozloučenou: "SABAJDI". Máváme si vzájemně ještě dlouho potom, co jsme překročili plot.

Chvíli nás doprovázejí prasátka, potom vyplašíme pár slepic a na úzké cestičce potkáváme malé stádečko vodních buvolů. Hádejte, kdo uhnul. Když se po dobré čtvrt hodině otočíme a díváme se na vesnici už poněkud z nadhledu, nad nízkým plotem jsou pořád patrné malé mávající ručičky…

Autoři:
Témata: Hospodyně, chalupa, Laos

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  3.5 18:36

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Už toho máme dost! Jak se populární destinace perou s přemírou turistů

1. května 2024

Velké pokuty za prkotiny, deklasování turistů na chodící peněženky, vytváření organizovaného...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rekordní jeskyně světa. V unikátním žebříčku je zastoupené i Česko

2. května 2024

Po celém světě bychom napočítali více než 1 200 veřejnosti přístupných jeskyní, které ročně...

Český výletník: Kde Československo nezaniklo. Hranice roztrhala dvě obce

27. dubna 2024

Vždycky mě lákalo vidět, jak vypadá osada Sidonie na Zlínsku, jejíž část se „stěhovala“ na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dálková trasa pro odvážné. Češi jako první prošli Greater Patagonian Trail

4. května 2024

Jako první na světě úspěšně dokončili dálkovou pěší trasu Greater Patagonian Trail. V obtížných...

Dálková trasa pro odvážné. Češi jako první prošli Greater Patagonian Trail

4. května 2024

Jako první na světě úspěšně dokončili dálkovou pěší trasu Greater Patagonian Trail. V obtížných...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  3.5 18:36

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Očima šotouše: vyberte nejkrásnější fotografii Karkulky nebo Rosničky

3. května 2024  14:33

Dubnové kolo naší fotografické soutěže Očima šotouše pro všechny milovníky železnice jsme tentokrát...

Český výletník: Když sochy hrají golf. Zkuste si netradiční stezku v Praze

3. května 2024

Golfové hřiště v Praze-Hostivaři je zároveň originální sochařskou galerií a jednou měsíčně nabízí...

Prodej, Pozemky pro bydlení, 958 m2 -
Prodej, Pozemky pro bydlení, 958 m2 -

Wolkerova, Tanvald - Šumburk nad Desnou, okres Jablonec nad Nisou
2 999 990 Kč

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...