V okolí ubytovacího hostince Kaiserbrunn najdete všechno, co si duše milovníka sportů v přírodě může přát.
Ubytování téměř zdarma
Ubytování zajišťuje bezplatný kemp přes silnici od hospody. Je to spíše parkoviště u řeky Schwarza, které slouží k přespání, umytí a toaletě na místním WC, a sbalení věcí přes den do auta. Spát se dá také v nedaleké placené ubytovně Weichtalhaus nebo v zájezdním hostinci.
Lázeň ve Schwarze
Koupat se lze v ledové Schwarze. Místní znalci se chodí opalovat a koupat necelý kilometr po silnici proti vodě. Než přejdou první most, po pravé ruce se jim zjeví pohádkově modrá tůň a malá pláž s oblázky, na kterou svítí slunce až do pozdního odpoledne.
Lezecký ráj
Sportovní lezci i tradiční horolezci mají své skály roztroušené po celém údolí. Dlouhé výstupy vedou především ve stěně Stadlwand, která má převýšení až 450 metrů a lezení tu zabere celý den. Je tu potřeba všechno, co horolezci používají ve vysokých horách – helmy, dvojitá lana, množství karabin, lanových smyček a všeho možného materiálu k jištění.
A k tomu všemu se při lezení nosí batohy naplněné náhradním oblečením, jídlem, pitím a pohorkami. Návrat totiž mnohdy nevede jinudy, než nahoru a teprve poté po lesních pěšinách pěšky do civilizace. Výstupy jsou velmi dobře zajištěné skobami a zacementovanými kruhy po pětadvaceti až čtyřiceti metrech.
|
Richterova cesta objevená roku 1914 je klasifikována v horolezecké stupnici obtížností 4, což znamená, že si na její přelezení mohou troufnout jen zkušení horolezci. |
Richterweg - lahůdka pro zkušené horolezce
"Nejznámější a nejlezenější cestou oblasti je Richterweg," uvádí se místním horolezeckém průvodci. Výstup vede po ostrém skalním hřebeni, na jehož bílé skále občas rostou zelené borovice a okolo něj jsou v hloubce vidět hluboké strže. V nich pobíhají kamzíci a shazují malé kamenné laviny.
Pro začátečníky je určený Stadlwandgrat
Kousek od Richterovy cesty vede o mnoho lehčí krajinově krásný výstup zvaný Hřeben stěny Stadl (Stadlwandgrat). Nízká obtížnost 2 ho předurčuje pro začátečníky a horolezce s horským vůdcem. Neznamená to ovšem, že se nebudete bát. Stále totiž vede po ostrém hřebeni, z něhož padají stametrové kolmé stěny do rozervaných dolin.
Lezci, kterým nejde o krásu okolí ani dlouhé trasy, se vyžívají na padesát až sto metrů vysokých skalkách nedaleko od silnice vedoucí údolím. "Trasy mnohdy nevedou logickým směrem, ale kličkují, aby překonávaly nejtěžší stěnky a převisy," trochu zklamaně říká pražský lezec Petr Daniš. "Například nýty mi ukazovaly směr do sedmičkové plotny, i když se dala obejít jedničkovým žlábkem."
Na své si přijdou milovníci ferrat
Höllental nabízí také ferraty, výstupy zajištěných ocelovými lany a kramlemi zapuštěnými do skály. Nedaleko ubytovny Weichtalhaus začíná u silničního tunelu nejznámější z nich, jejíž obtížnost odpovídá červené (střední) klasifikaci v Dolomitech.
"Lana a převislé žebříky," popsali stručně největší obtíže této trasy čtyři unavení brněnští turisté těsně po svém návratu. Proto je na ni potřeba kompletní ferratové vybavení včetně přilby, dvou karabin, smyček a bezpečnostního úvazu.
Možnosti pro pěší turisty
Ani pěší turisté nepřicházejí v Höllentalu zkrátka. Údolí totiž dělí dvě pohoří Rax a Schneeberg, která se zvedají do výše hodně přes dva tisíce metrů nad moře. Není to soustava špičatých štítů jako ve Vysokých Tatrách nebo osamělých skalních věží jako v Dolomitech, ale zarovnaných náhorních plošin. Často jsou zarostlé lesem, rozbrázděné hlubokými stržemi a i na nejvyšších místech lze najít malebné pastviny.
Z okrajů plošin jsou nepříliš daleké, ale impozantní rozhledy do údolí a po okolních kopcích. Krajina je přitom téměř neobydlená, síť turistických chat je velmi řídká a mimo hlavní údolí je bez vody.
|
O detailním sjezdu ledové Schwarzy čtěte ZDE. |
Hurá na Schwarzu!
Zaprší a po skalách se nedá lézt? Nevadí, nafoukněte člun nebo vyndejte kanoi z auta a vyražte na říčku Schwarza, která je osou celého údolí. "Je to domácí řeka vídeňských kanoistů," pochvaluje si průvodce po evropských řekách vydaný německým kanoistickým svazem.
Nejkrásnější úsek sjízdný po celý rok se splouvá z obce Schwarzau přes Kaiserbrunn k nesjízdnému jezu u lanovky v Hirswangu. Jeho obtížnost se většinou pohybuje v druhém a stupni vodácké klasifikace, což odpovídá například Stvořidlům na Sázavě. Peřej Freiheit, která se dá přenést, je o stupeň obtížnější. Proudnici totiž blokují velké kameny a někdy i padlé stromy.
|
Co se dá v Höllentalu provozovat: |
| Turistika: cesty na náhorní plošiny s převýšením okolo tisíce metrů Zajištěné cesty: dvě trasy středního stupně obtížnosti Horolezectví: pěti- až patnáctidélkové dobře zajištěné výstupy obtížnosti 2 – 7 UIAA Sportovní lezení: padesát až sto metrů vysoké skály obtížnosti 3 – 10 UIAA Vodní turistika: dvacet kilometrů divoké vody obtížnosti II WW (jedno místo III WW) |
 Divoké vápencové srázy vysušuje nemilosrdné slunce |
 Horolezecký výstup Richterovou cestou |
 Horolezecký výstup Richterovou cestou |
 Domek lesní správy na horské pastvině |
 Hluboký Höllental se zařezává do nenápadných kopců. |
