Stopem jezdím šest let. Po první cestě vynucené nedostatkem peněz na vlak Žilina - Praha jsem byl natolik překvapen rychlostí přesunu, že již téměř nevím, jak si zakoupit lístek na autobus, protože stopem se dopravuji skoro kamkoliv. Jednou stojíte devět hodin ve spalujícím australském žáru, jindy na vás dokonce nějaký řidič čeká, protože prostě chce někoho svézt. Na „palcování“, jak nazývá angličtina rovněž autostop, nedám dopustit. I přes svá úskalí není na světě levnější způsob, jak se přepravit z místa na místo a ještě potkat neuvěřitelné množství lidí.
Jestliže je někde silnice, pak po ní musí jezdit auta. Pak je již jen otázkou času, kdy jedno z nich zastaví a sveze vás. Jsou země, kde se čekání na silnici počítá na minuty, ale také na dny. V následujícím miniseriálu se chci podělit o zážitky a zkušenosti z některých regionů světa a zbavit tak strachu, který neprávem od stopu odrazuje.
DŮLEŽITÉ JE MÍSTO
Stopování je samozřejmě hlavně o štěstí, ale tomu se dá velmi dobře pomoci. Vše začíná výběrem místa. Přehledné rovinky, kde se auta teprve rozjíždějí a mají dostatek prostoru na zastavení, jsou vždycky lepší než se postavit za zatáčku, kde jakékoliv zastavení může vyvolat dopravní nehodu. Autostop na dálnicích je zákázan ve většině zemí včetně České republiky, otázkou je jeho dodržování. V každém případě je spousta zemí, kde si připravte v pohotovosti na dálnici svoji šekovou knížku na zaplacení pokuty.
NEJLEPŠÍ JE DVOJICE
Asi není pochyb, že samotná holka nebo dvě holky mají nejvyšší šanci na hodně rychlý odvoz, nebezpečí znásilnění je ale přímo úměrné. Mozek některých řidičů se přesouvá při přítomnosti neznámé spolujezdkyně někdy až příliš nízko. Samotný kluk odjíždí poměrně rychle, ale někdy si pořádně počká. Dva kluci a více, to je už pořádná sebevražda a upřímně obdivuji všechny, kdo se na silnici postaví v takové kombinaci. Ideální kombinací je smíšený pár kluk - holka. Nečeká příliš dlouho, zastavují často i řidičky, pro které je pár podstatně důvěryhodnějším potenciálním cestujícím než samotný stopař. Příliš velké šance na úspěch nemají ani ti, co stopují ve slunečních brýlích či s mobilem v ruce.
V KAPSE PARALYZÁTOR
Bezpečnost je hlavním nepřítelem autostopu. Řidiči se bojí, stopaři se bojí. Přepadení stopaře i řidiče není neznámým pojmem a každé zveřejnění jakékoliv zprávy podobného typu vždy minimálně na pár týdnů pořádně prodlouží čekací doby. Nicméně už při známce jakékoliv nedůvěry v druhého může řidič či stopař odmítnout. Není od věci s sebou vozit i kapesní paralyzátor. V případě nejhoršího je už každá rada drahá. Někdo předstírá zvracení, někdo začně vyhrožovat, někdo použije triky sebeobrany. Tisíce řidičů, kteří mě svezli, mě však nikdy nepřinutili nad něčím takovým se zamýšlet.
 |
