Podle paní Mujica jsou vinni především kurátoři a obchodníci s uměleckými předměty, kteří zneužili slepoty majitele sbírky a nabízeli mu falza, a další zaměstnanci, kteří vyměňovali originály za kopie.
Muzeum proto zahájilo vnitřní kontrolu, své odborníky vyslal Národní kulturní institut a limská Katolická univerzita. Nad celou záležitostí převzal dohled Národní institut ochrany spotřebitele a volné soutěže (INDECOPI), neboť se na něj obrátilo několik návštěvníků muzea se stížností. Podle zjištění INDECOPI zveřejněného před čtyřmi dny v limském deníku El Comercio, je ze 4 349 zatím prozkoumaných zlatých exponátů 4 257 falešných, u ostatních 92 kusů si experti zatím nejsou jisti.
Celková kontrola všech více než dvaceti tisíc vystavovaných předmětů zabere zřejmě několik měsíců, nicméně již nyní je zřejmé, že pověst muzea utrpěla těžkou ránu. Spor se nevede ani tak o to, zda vystavované předměty jsou ze zlata, jako spíše o jejich historickou hodnotu - řada odborníků se domnívá, že namísto originálů byly do muzea umístěny moderní práce napodobující původní techniky, případně relativně věrné kopie, a originály byly výhodně prodány do zahraničí.
INDECOPI umístil na vchodu do muzea upozornění ve španělštině a angličtině, ovšem proud turistů zatím neustává. Myšlenka na tak kolosální podvrh a jeho možné důsledky pro turistický ruch nenechává klidné především zaměstnance z tohoto odvětví, paradoxně však vinu svalují na novináře informující o celé aféře.
 |
 |
 |
 |
 |
