Vladimír Wolf, děkan Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové: Ústní zkoušky jsou pro nás velmi nevýhodné, protože zaberou spoustu času, ale pro uchazeče jsou nesporně velmi výhodné. Mohou ukázat, jak se orientují, jaký mají přehled, mohou napravit to, co se v testu nemuselo podařit. Třeba při zkoušce z českého jazyka by měl student vědět, jaké jsou souvislosti mezi jednotlivými literárními údobími, měl by umět číst text a také jej analyzovat. O nabiflované obsahy děl nikdo nestojí. Důležité je prokázat zájem, ten je pro nás dokonce důležitější než samé jedničky.
Jan Sokol, děkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze: Při ústní zkoušce je velmi důležitá nonverbální komunikace, ale od toho, jestli má student flanelovou košili, nebo je takový či onaký, jsme se naučili odhlížet. Důležité je, jestli projeví skutečný zájem o studium. Musí umět něco říci, vyjádřit se. Člověk, který něco ví, ale neumí to říct, je jistě v nevýhodě. Často skutečně ze studentů slova páčíme, jako by je měli rodit. Je však pravda, že to, jak se uchazeči chovají, může nějakou roli sehrát. Když se někdo nechová slušně, je arogantní, komisi to nejspíše naladí proti němu.
Petr Golka, prorektor Technické univerzity v Liberci: Ústní zkoušky nejsou žádnou hroznou událostí. Studenti mohou očekávat oko sice zkoumavé, ale nikoli nepřátelské. Pokoušíme se zjistit, co uchazeč umí, a ne to, co neovládá. Papouškováním definic nás nikdo neoslní, spíše hodnotíme přehled, nápady, odstup od věci a podobné záležitosti.
Je otázka, jak vystupovat. Myslím, že vysokoškolský učitel se snaží od těchto věcí odhlédnout, hodnotit jen znalosti, ale pravda je, že se to nedá úplně oddělit. Chce to vystupovat "přiměřeně". Tedy nebýt ani poníženým prosebníkem, ani suverénním všeznalcem. To prostě nepůsobí dobře. K tomu patří i jakási lidská kultura: přijít ve flanelové košili k přijímacím zkouškám, to také o něčem svědčí. Není to rozhodující faktor, ale může to nějakou roli sehrát, i vysokoškolští učitelé jsou jen lidé.
