Podoby jména obce na Českolipsku se v historii utvářely takto: Kwietkow (první zmínka z roku 1295), Quietkow, Kwitkow, Kwitkau (1720), Quckau, Quitkau, Kwietkow (1833), Kvítkov (1868), Kwitkau / Quitkau (1938), Kvítkov (1945). Mezi lety 1854 - 1868 nesla ves jméno Vocítkov. Kvítkov se rozkládá na svažitém terénu východního cípu Českého středohoří mezi Ploučnicí a Bobřím potokem. Ves se poprvé připomíná roku 1295 v souvislosti s Janem z Kvítkova. Kvítkov byl tehdy zřejmě rozdělen na dvě části. V jedné stála tvrz vybudovaná asi ve třináctém století. Toto drobnější feudální sídlo se však dosud nenašlo, nedochovaly se ani zcela přesné doklady o jeho poloze a funkci. Stopy opevnění se naopak zachovaly na severozápadním okraji nedalekých pískovcových skal, místu se lidově říká Hanelstein. Buď tu byla další tvrz, nebo nějaký malý hrádek, vystavěný hlavně ze dřeva. Jistá je pak i existence pevnosti na jedné z ostrožen nad levým břehem Robečského potoka jihovýchodně od obce. Stával zde hrádek postavený ve třináctém století. Byl poměrně rozsáhlý a hlavní stavba byla takzvaná polozemnice. Sídlo zaniklo po vpádu Lužičanů do kraje asi roku 1444. Dodnes se ostatně ostrožna jmenuje Pustý zámek. Kvítkov nepatřil k bezvýznamným sídlům, v historii byl pravděpodobně dokonce městečkem. Kdy a kdo statut udělil, už však nevíme. Pravděpodobně povýšení z vesnice bylo jen dočasné a platilo zřejmě jen do patnáctého století. Půdorys Kvítkova pak dočasnou městskou minulost ani nevylučuje, ani nepodporuje. Obec má poměrně dlouhou náves rozšiřující se ke kostelu svatého Jakuba postavenému v letech 1725 - 1726. Náves obklopují usedlosti, na jedné straně pak stávaly malé chalupy. Od sedmnáctého století se Kvítkov nerozvíjel. Také kvůli tomu si ves dodnes zachovala památkový ráz. Dnes tu žije zhruba sto stálých obyvatel.
 Pohled na obec Kvítkov na českolipsku |
