Náš poustevník v Maroku

Naše letadlo bylo jediné na letištní ploše v Agadiru. Budovy ve zmodernizovaném arabském slohu působily přívětivě a ve veliké přijímací hale nás u pasových kontrol čekalo pět úředníků za svými skleněnými buňkami. Nás bylo čtyřicet, dalo se očekávat, že odbavení proběhne rychle, každý úředník by měl vyřídit jen asi osm turistů. Ale to jsme se přepočítali. S hrůzou jsem pozoroval, že vstupní evidenční lístky, které jsme museli vyplňovat ve francouzštině, obsahují rubriky tak podrobné, že snad na nich chybí jen číslo bot. Když jsem za čtvrt hodiny postoupil ve frontě asi o metr, mohl jsem konečně pozorovat práci úředníka. Prolistoval celý pas, orazítkoval vízum, evidenční lístek a nějakou svou dokumentaci, data zanesl do počítače, kterému věnoval podrobnou pozornost, na rub evidenčního lístku rukou napsal jakýsi třířádkový text, z nějakého důvodu začmáral okraj lístku, pozorně si prohlédl cestujícího a nakonec, zřejmě proti své vůli, pas vrátil. Když jsem pozoroval úředního šimla, který překonával i naše zkušenosti, cítil jsem, jak mi stoupá hladina adrenalinu a rozhodl jsem se vyzkoušet, čeho je ten úředník schopen. vyzvedl jsem si nové evidenční lístky (podávají se dvojmo), do kterých jsem znovu vyplnil všechny své údaje, jenom místo skutečného zaměstnání - překladatel - jsem vyplnil "poustevník". Uvidíme, co to udělá. Vždycky jsem mohl říci, že jsem se ve francouzském výrazu spletl. Když jsem se konečně dostal na řadu, čekal jsem, kdy úředník ve svém podrobném studiu lístku dojde k rubrice o zaměstnání. V tu chvíli zvedl hlavu a zeptal se mne, zda jsem skutečně poustevník. Nemusel jsem mu odpovídat. Na lístku nebyla rubrika, umím-li francouzsky. Na chvíli jsem zavřel oči, a když jsem je otevřel, vykouzlil jsem takový výraz náboženského nadšení, odříkavosti a pokory, že jsem zviklal jeho názor, že v něčem je chyba. A to jsem ani ještě nevěděl, že poustevník není v muslimské společnosti osobnost zcela výjimečná. Přímo v okolí Agadiru je možné v kamenité poušti vidět bíle natřené krychle o hraně asi tři metry, s malou kopulí a někdy obklopené ještě bílou zdí. Zde žijí poustevníci - vykladatelé koránu. Ale ten úředník se samozřejmě ještě nikdy nesetkal s křesťanským poustevníkem. Nota bene v tričku. Ale to tričko mělo přednosti, se kterými jsem předem ani nekalkuloval. Bylo zelené, reklamní, s logem firmy NO+BL - kancelářský nábytek. Z toho nápisu mohl pochopit jen ten křížek, o kterém věděl, že je symbolem křesťanství. Kristus je v islámu považován za jednoho z proroků. A barva proroka Mohameda je zelená. Hned několik prvků, které podporují údaj o mém poustevnickém zaměstnání. Úředník ještě chvíli váhal, ale nakonec upustil od obtěžující aktivity, nabouchal svá razítka, napsal svůj text na rub lístku, zadal do počítače, což bylo zřejmě nutné, a pokynul poustevníkovi, aby pokračoval. Neubránil se zavrtění hlavou. Cestující poustevník! Ale to jenom potvrdilo jeho názor, že křesťané nejsou normální. Bude se moci pochlubit svým kolegům, že se seznámil s křesťanským poustevníkem, v čemž určitě nebude mít konkurenci.