Když rozeznali, že před sebou nemají solidní zelenou louku, ale rozbahněnou mokřinu, bylo pozdě. Letoun se zabořil předkem do země, ocas žalobně vztyčený k obloze. Poněkud nedůstojné finále historického letu. Ale co na tom: oba aviatici - pilot John Alcock a navigátor Arthur Whitten-Brown - se vysoukali z vraku šťastní, že se jim povedlo přeletět oceán a vyváznout se zdravou kůží.
Zaradovali se ještě víc, když zjistili, že jsou zřejmě první, neboť po jejich rivalech, usilujících o totéž, není ještě vidu ani slechu. Což znamenalo, že mají navíc v kapse deset tisíc liber - pohádkovou prémii, vypsanou listem Daily Mail pro první osádku, jež přímým letem, bez mezipřistání, překoná libovolným směrem Atlantik mezi Severní Amerikou a Evropou. Psal se teprve rok 1919. Uběhlo pouhých deset let od chvíle, kdy Louis Blériot vyvolal světovou senzaci přeletem Doverské úžiny. T eď šlo o let stokrát delší a nesrovnatelně náročnější. Utopie. Šílenství. Alcock a Brown to však dokázali. V otevřeném kokpitu nového britského bombardéru V ickers V imy, který už nestihl zasáhnout do první světové války, překonali tři tisíce kilometrů kanadským Newfoundlandem a Irskem za 16 hodin 27 minut. Jejich perfektně zrenovovaný stroj je k vidění ve Science Museum na londýnské Exhibition Road. Člověku se nechce věřit: s tímhle že se dal přeletět Atlantik? Přitom je cestou potkaly vichřice, krupobití, vánice. Alcock musel vynaložit všechno své umění a sílu, aby V imy udržel ve vzduchu. T raduje se, že Brown dokonce několikrát vylezl na křídlo a nožem odstraňoval námrazu, dusící motory a hrozící katastrofu. Vzápětí poté, co tak brilantně sehráli svůj part, odešli oba muži z různých důvodů ze scény letecké historie a skoro se na ně zapomnělo. Snad i proto, že příliš předběhli svou dobu. (Podobně jako pár týdnů po nich posádka britské vzducholodi R34, která pod velením majora G. H. Scotta přeletěla Atlantik dokonce v obou směrech!) Teprve po desetiletích byli Alcock a Brown jaksi znovuobjeveni. Pokud vás někdy cesta zavede na londýnské letiště Heathrow , můžete tam vedle kontrolní věže spatřit na kamenném kvádru dvě bílé postavy v leteckých overalech. T o jsou oni. Nad hlavami jim denně burácejí desítky transoceánských letounů, jimž kdysi ukázali cestu.
Zaradovali se ještě víc, když zjistili, že jsou zřejmě první, neboť po jejich rivalech, usilujících o totéž, není ještě vidu ani slechu. Což znamenalo, že mají navíc v kapse deset tisíc liber - pohádkovou prémii, vypsanou listem Daily Mail pro první osádku, jež přímým letem, bez mezipřistání, překoná libovolným směrem Atlantik mezi Severní Amerikou a Evropou. Psal se teprve rok 1919. Uběhlo pouhých deset let od chvíle, kdy Louis Blériot vyvolal světovou senzaci přeletem Doverské úžiny. T eď šlo o let stokrát delší a nesrovnatelně náročnější. Utopie. Šílenství. Alcock a Brown to však dokázali. V otevřeném kokpitu nového britského bombardéru V ickers V imy, který už nestihl zasáhnout do první světové války, překonali tři tisíce kilometrů kanadským Newfoundlandem a Irskem za 16 hodin 27 minut. Jejich perfektně zrenovovaný stroj je k vidění ve Science Museum na londýnské Exhibition Road. Člověku se nechce věřit: s tímhle že se dal přeletět Atlantik? Přitom je cestou potkaly vichřice, krupobití, vánice. Alcock musel vynaložit všechno své umění a sílu, aby V imy udržel ve vzduchu. T raduje se, že Brown dokonce několikrát vylezl na křídlo a nožem odstraňoval námrazu, dusící motory a hrozící katastrofu. Vzápětí poté, co tak brilantně sehráli svůj part, odešli oba muži z různých důvodů ze scény letecké historie a skoro se na ně zapomnělo. Snad i proto, že příliš předběhli svou dobu. (Podobně jako pár týdnů po nich posádka britské vzducholodi R34, která pod velením majora G. H. Scotta přeletěla Atlantik dokonce v obou směrech!) Teprve po desetiletích byli Alcock a Brown jaksi znovuobjeveni. Pokud vás někdy cesta zavede na londýnské letiště Heathrow , můžete tam vedle kontrolní věže spatřit na kamenném kvádru dvě bílé postavy v leteckých overalech. T o jsou oni. Nad hlavami jim denně burácejí desítky transoceánských letounů, jimž kdysi ukázali cestu.
