kamenné kříže,kamenní svědkové dob dávno minulých.
Už počátek 19. století se nesl ve znamení studia a zájmu o naši minulost a pro mnohé nadšence k tomu neodmyslitelně patřilo i důkladné poznání oblasti, ve které žili. V literatuře z této doby se díky tomu nachází první zmínky o tzv. cyrilskometodějských kamenných křížích, známých spíše pod lidovějším označením jako kříže smírčí, švédské nebo baby. Téměř okamžitě se také začaly objevovat první pokusy o jejich zmapování, které však měly spíše lokální charakter. Na ucelený přehled jsme si museli ještě počkat. O původu, stáří i funkci křížů se vedly dlouhodobé diskuse. Nejčastěji bývaly kříže označovány jako pozůstatky vlivu a působení Cyrila a Metoděje na V elké Moravě (proto cyrilskometodějské). Pojem kamenných křížů se však také objevoval v některých středověkých smírčích smlouvách, které vlastně plnily úkol smluv vyrovnávacích. Bývaly oficiálně uzavírány mezi viníkem (vrahem) a rodinnou oběti, byla to i jistá náhrada krevní msty. Po uzavření smlouvy byl vrah povinen nejen vyplatit pozůstalým finanční odškodnění, které mu smlouva ukládala a ke kterému se zavázal, ale musel i splnit svůj další slib. Tím přisliboval na místě činu vztyčit kamenný kříž, na znamení usmíření a pokání. Smírčích smluv se nezachoval nijak velký počet, ale k podpoře této verze je to postačující, zejména pokud lze podle smlouvy některý existující kříž s velkou pravděpodobností identifikovat. Přesto však zůstává otázkou, jak tomu bylo s ostatními kříži, ke kterým se nevyskytují žádné záznamy v podobě smluv. Kromě toho řada křížů je podstatně mladšího data než uvedené smlouvy a k nim zřejmě nelze přiřadit jiné vysvětlení než to, že se jedná o kříže postavené jako tichá připomínka na místě jiné nešťastné události. Podle další teorie, která se často objevovala, mohly kříže prý plnit i poslání hraničních mezníků. Obvykle tato funkce náležela hrubě opracovaným hraničním kamenům, které však často měnily svou pozici. Zato kamenné kříže, vzhledem ke svému tvaru, jako posvátné znamení měly být navždy pro člověka nedotknutelné a proto i hranice jimi vymezená měla zůstat zachována. Občas lze na kamenných křížích nalézt vytesanou jednoduchou podobu zbraně (meč, dýka, sekera...). Zastánci teorie smírčích křížů v nich vidí vražednou zbraň, kterou tam vytesal na znamení svého provinění sám vrah; v případě mezníků se prý jedná o varovné znamení. Dalším zajímavým zobrazovaným předmětem kromě zbraní bývají tradiční symboly řemesel ( kladivo, nůžky,tkalcovský člunek...). A vzhled těchto křížů ? Obvykle jsou to nízké, masivní, rovnoramenné kříže bez podstavce, vytesané z jednoho kusu kamene. Někdy jejich neumělý vzhled napovídá cosi o nepřílišné šikovnosti zhotovitele, či možná o spěchu, ve kterém byl kříž vytvořen. A co si myslet o křížích, které namísto ramen jsou zakončeny půlkruhovitě nebo kde dokonce nalezneme křížové kolo? Slabikář návštěvníků památek nás poučí následovně: »smírčí kříž, kamenný hrubě tesaný, někdy o nestejně dlouhých ramenech, v 15. a 16. století a mnohdy i později zřizovaný viníkem jako součást trestu na místě napadení. Některé kříže mají na sobě vytesaný vražedný nástroj a vzácně i letopočet, později i nápis zaznamenávající událost. Křížům ve funkci mezníků se říkalo báby.« Přes tuto stručnou, leč zvědavce neuspokojující charakteristiku kamenné kříže i nadále provokují svým tajemstvím a legendami, které se kolem nich po staletí odvíjely. Tak si i pro mnohá další pokolení zajistily určitou dávku přitažlivosti. Faktem zůstává, že kamenné kříže nejsou záležitostí jen naší země. Najít je můžeme na území téměř celé Evropy, především v místech, která bývala v dobách středověku hojněji osídlena. Jejich dnešní podoba je většinou silně poznamenána vlivy okolí, ať už se jedná o erozi způsobenou počasím či o jejich hrubé přemísťování. Centrální evidence křížů existuje v ašském muzeu, kde lze nalézt fotografickou dokumentaci k více než dvanácti stovkám kamenných křížů, křížových kamenů a křížových kol z celých Čech a Moravy.
Už počátek 19. století se nesl ve znamení studia a zájmu o naši minulost a pro mnohé nadšence k tomu neodmyslitelně patřilo i důkladné poznání oblasti, ve které žili. V literatuře z této doby se díky tomu nachází první zmínky o tzv. cyrilskometodějských kamenných křížích, známých spíše pod lidovějším označením jako kříže smírčí, švédské nebo baby. Téměř okamžitě se také začaly objevovat první pokusy o jejich zmapování, které však měly spíše lokální charakter. Na ucelený přehled jsme si museli ještě počkat. O původu, stáří i funkci křížů se vedly dlouhodobé diskuse. Nejčastěji bývaly kříže označovány jako pozůstatky vlivu a působení Cyrila a Metoděje na V elké Moravě (proto cyrilskometodějské). Pojem kamenných křížů se však také objevoval v některých středověkých smírčích smlouvách, které vlastně plnily úkol smluv vyrovnávacích. Bývaly oficiálně uzavírány mezi viníkem (vrahem) a rodinnou oběti, byla to i jistá náhrada krevní msty. Po uzavření smlouvy byl vrah povinen nejen vyplatit pozůstalým finanční odškodnění, které mu smlouva ukládala a ke kterému se zavázal, ale musel i splnit svůj další slib. Tím přisliboval na místě činu vztyčit kamenný kříž, na znamení usmíření a pokání. Smírčích smluv se nezachoval nijak velký počet, ale k podpoře této verze je to postačující, zejména pokud lze podle smlouvy některý existující kříž s velkou pravděpodobností identifikovat. Přesto však zůstává otázkou, jak tomu bylo s ostatními kříži, ke kterým se nevyskytují žádné záznamy v podobě smluv. Kromě toho řada křížů je podstatně mladšího data než uvedené smlouvy a k nim zřejmě nelze přiřadit jiné vysvětlení než to, že se jedná o kříže postavené jako tichá připomínka na místě jiné nešťastné události. Podle další teorie, která se často objevovala, mohly kříže prý plnit i poslání hraničních mezníků. Obvykle tato funkce náležela hrubě opracovaným hraničním kamenům, které však často měnily svou pozici. Zato kamenné kříže, vzhledem ke svému tvaru, jako posvátné znamení měly být navždy pro člověka nedotknutelné a proto i hranice jimi vymezená měla zůstat zachována. Občas lze na kamenných křížích nalézt vytesanou jednoduchou podobu zbraně (meč, dýka, sekera...). Zastánci teorie smírčích křížů v nich vidí vražednou zbraň, kterou tam vytesal na znamení svého provinění sám vrah; v případě mezníků se prý jedná o varovné znamení. Dalším zajímavým zobrazovaným předmětem kromě zbraní bývají tradiční symboly řemesel ( kladivo, nůžky,tkalcovský člunek...). A vzhled těchto křížů ? Obvykle jsou to nízké, masivní, rovnoramenné kříže bez podstavce, vytesané z jednoho kusu kamene. Někdy jejich neumělý vzhled napovídá cosi o nepřílišné šikovnosti zhotovitele, či možná o spěchu, ve kterém byl kříž vytvořen. A co si myslet o křížích, které namísto ramen jsou zakončeny půlkruhovitě nebo kde dokonce nalezneme křížové kolo? Slabikář návštěvníků památek nás poučí následovně: »smírčí kříž, kamenný hrubě tesaný, někdy o nestejně dlouhých ramenech, v 15. a 16. století a mnohdy i později zřizovaný viníkem jako součást trestu na místě napadení. Některé kříže mají na sobě vytesaný vražedný nástroj a vzácně i letopočet, později i nápis zaznamenávající událost. Křížům ve funkci mezníků se říkalo báby.« Přes tuto stručnou, leč zvědavce neuspokojující charakteristiku kamenné kříže i nadále provokují svým tajemstvím a legendami, které se kolem nich po staletí odvíjely. Tak si i pro mnohá další pokolení zajistily určitou dávku přitažlivosti. Faktem zůstává, že kamenné kříže nejsou záležitostí jen naší země. Najít je můžeme na území téměř celé Evropy, především v místech, která bývala v dobách středověku hojněji osídlena. Jejich dnešní podoba je většinou silně poznamenána vlivy okolí, ať už se jedná o erozi způsobenou počasím či o jejich hrubé přemísťování. Centrální evidence křížů existuje v ašském muzeu, kde lze nalézt fotografickou dokumentaci k více než dvanácti stovkám kamenných křížů, křížových kamenů a křížových kol z celých Čech a Moravy.
