Stalo se to v horkých srpnových dnech roku 1992. Vracel jsem se stopem ze Salcburku domů, v kapse pár korun, šilink ani jeden. Poslední řidič mě vyhodil u dálnice před Lincem. Jak známo, na dálnicích, pokud to nejsou vjezdy, a tohle teda nebyl, se stopuje opravdu blbě. Nemluvě o tom, že ve většině států je to zakázané. Tedy, snažím se už hodiny a pořád nic. Začíná se pomalu smrákat. Najednou, proti mému směru, zastaví auto a z něj vyleze kolega stopař. Jde samozřejmě ke mně a už zdálky na mě něco křičí. Chlapík neurčitého věku, spíš tak kolem padesátky. Šedé hisácké háro mu vlálo až na záda, vousy mu vyrostly někam na úroveň prsou. Na sobě jednoduchý obleček - kombinace plátna a džíns. Přes rameno raneček jako kocourek Mikeš, když ho špatné svědomí vyhnalo do světa. Tento muž měl však svědomí více než čisté. Byl to Španěl, respektive Bask. Kouřil bez filtru a pil čistou vodu. Jak mi později ukázal, nezbytnou součástí jeho ranečku byla bible - Nový zákon. El T estamento Nuevo. Byl to do hloubi duše ryzí křesťan-cestovatel. A tak jsme si začali povídat. Vyprávěl mi o tom, že je sochař. Vždycky udělá pár zakázek, vydělá trochu kaček a vyrazí. Cestoval stopem přes Afriku až do Izraele a taky do Indie. Vyprávěl, jak tam silou vůle pomáhal lidem vstát z mrtvých. Tentokrát si vlastně vyjel jen za humna - směřoval do polské Čenstochové na sraz mladých křesťanů. Všechno, každé slovo, které mi řekl, jsem mu věřil. Nešlo to jinak. K ouřili jsme jeho camelky a pili mou vodu. Šťastni z krás světa jsme usnuli pod nedalekým stromem. Pamatuji si, že nebe bylo poseto hvězdami. Druhý den ráno se můj nový přítel na chvíli vzdálil. Myslel jsem, že šel do kostela. Nevím, jestli tam byl, ale přišel se dvěma plechovkami piva, salámem a chlebem. To ovšem nebylo všechno: protože jsme zaboha nemohli žádné auto chytit, museli jsme z Lince jet vlakem. Jenže já jsem neměl peníze. Tak on mi ten vlak zaplatil. Jenže to není všechno. Na cestu mi ještě koupil cigarety... Poprvé v životě a zatím také naposled jsem poznal, co znamená miluj bližního svého. A ještě něco jsem vám zapomněl říct. Jeho jméno. Představil se mi a v pase měl napsáno: JESUS ARMENIA
8. dubna 2000
