Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Osm divů Tyrolska i pro nesportovce

  0:01aktualizováno  0:01
Tyrolsko bývalo jednou z nejbohatších zemí Evropy. Dnes sem turisté jezdí hlavně za adrenalinem. Lyžování, horolezení, rafting nebo kanyoning láká zkušené i začínající sportovce. Díky historii se ale dá dovolená v této rakouské zemi strávit i jinak.

V městečku Wattens se usídlil obr, který stráží křišťálový poklad. Swarovski Krystalwelten nabízí zajímavé spojení křišťálu se světoznámými umělci. | foto: Michala Hergetová

Olympijské město s nadhledem - Innsbruck

Hlavní město Alp, i tak přezdívají Innsbrucku. Než před 50 lety hostil olympiádu, skoro nikdo ho neznal. Dnes je to oblíbený cíl lyžařů, který nabízí historii, kulturu i sport. Stará sportoviště z doby olympiády zdobí nové lanovky a stavby. Všechny spojuje jedno jméno - britská architektka íránského původu Zaha Hadid. Postavila nový skokanský můstek Berg Isl, i všechny stanice lanovky na Nordkette. Materiál připomíná led, a sníh, turisty ale vozí i v létě. Třeba na oběd v horské restauraci Seegrube (1905 m.n.m.) s krásným výhledem na celé město u řeky Inn.

Unikátní pohled na centrum města a na skokanské můstky si užijete, když vyjedete výtahem do 12. patra hotelu Adlers. Pohled z výšky ale nabízí i 57 metrů vysoká městská věž, ze které je vidět známá Goldenes dachl, tedy zlatá střecha. Je to dům, který nechal v roce 1420 postavit Friedrich IV. jako rezidenci pro zemská knížata. V roce 1500 pak k ní nechal císař Maxmilián I. dostavět arkýř s 2738 pozlacenými měděnými šindeli. Dnes v domě sídlí muzeum věnované právě císaři Maxmiliánovi I.

Výhled na Innsbruck ze Seegrube, odkud se dá za 5,5 hodiny dojít do Německa. Průvodce pak doporučuje návrat vlakem.

Výhled na Innsbruck ze Seegrube, odkud se dá za 5,5 hodiny dojít do Německa. Průvodce pak doporučuje návrat vlakem.

Obr, který hlídá křišťálový poklad - Wattens

Kousek od Innsbrucku v městečku Wattens se usídlil obr se svým křišťálovým pokladem. Muzeum Křišťálové světy Swarovski ale nenabízí jen blyštivé kameny. V šestnácti komnatách tady svoje pojetí křišťálu představují světoznámí umělci, jako Keith Herring, Brian Eno, nebo Salvador Dalí. Jeho tekoucí hodiny jsou hned ve vstupní hale spolu s dílem Andyho Warhola nebo největším broušeným křišťálem na světě o více než 300 tisících karátech. Jednou z nejimpozantnějších komnat pak je tzv Křišťálový dům, který dává pocit jako by člověk stál uprostřed broušeného kamene.

Venkovní zahradu zdobí černé jezero, ve kterém se odráží třpytivý mrak pokrytý křišťály. Expozice se každý rok alespoň trochu změní, a proto dostávají stále noví umělci.

Místo kam se jezdil léčit zakladatel Sokola Miroslav Tyrš - Piburger See

Nenápadné jezero Piburger See prý má léčebné účinky. Místní si vodu odsud dokonce berou domů, aby si jí polévali rány pro rychlejší hojení. Na léčení sem kdysi přijel i zakladatel Českého Sokola Miroslav Tyrš. Po zklamání a odstoupení ze všech funkcí v Sokolu, který dvacet dva let předtím založil spolu s Heinrichem Fügnerem, odjel do klidných rakouských Alp. Denně vyrážel na procházky do okolních kopců. Třeba právě k jezeru Piburger See, které je nejteplejší v Tyrolsku. V létě se tady voda ohřeje i na v horách nezvyklých 22 stupňů. 

Dům u jezera Piburger See je zrovna na prodej. Stojí 3 miliony eur. Nový majitel s ním totiž získá i část jezera.

Dům u jezera Piburger See je zrovna na prodej. Stojí 3 miliony eur. Nový majitel s ním totiž získá i část jezera.

Tentokrát ale jeho návštěva po pár týdnech skončila tragicky. 8.srpna 1884 vyrazil na další horskou túru, ze které už se nevrátil. Téměř 2 týdny o něm nikdo nevěděl. Jeho tělo našli 21.srpna v korytě řeky Ötztaler Ache u osady Habichen, kde má i pamětní desku. Dodnes není jasné, jestli to byla náhoda, nebo sebevražda. Spadnout do místní studené a divoké vody se ale snadno může stát osudným. Je to skutečná „bílá voda“, ideální místo pro ty nejlepší kajakáře, kteří se tady každý rok v říjnu scházejí na mistrovství světa extrémních sjezdů v kayakingu. To ale o pár desítek metrů dál po proudu, v místě, kde už se jet dá. I tady je to ale jen pro zkušené jezdce.

Méně zkušení se můžou vydat na raft. Pro začátečníky tu nabízejí asi hodinovou jízdu po řece Inn. I na té se dá vychutnat divoká jízda. Zvlášť v některých rychlejších pasážích, které vodáky rozhodně nenechají suché. V horkých letních dnech to je příjemné osvěžení, voda má zhruba 7 stupňů Celsia.

James Bond na vrcholu - Gaislachkogl

Sölden známý světovými poháry ve sjezdovém lyžování stojí za návštěvu i v létě. Zaujal i holywoodské filmaře. Nejnovější film o slavném agentovi 007 se točil mimo jiné právě na místním vrcholu Gaislachkogl, tedy ve výšce 3048 m.n.m. Filmaře nalákala designová restaurace Ice Q ve spojení s futuristickou kabinou lanovky Gaislachkogelbahn. 

Fotogalerie

Budova restaurace přitom stojí na pohyblivém podloží, celý vrcholek je totiž na ledovci a předchozí budova se tady kvůli jeho pohybům zřítila. Teď architekti použili ukotvení, které se pohybům ledovce přizpůsobí, a navíc stavba zabírá jen 10x15 metrů hory a rozšiřuje se až ve vyšších patrech. Jak velkou roli si ve filmu „Spectre“ nakonec zahraje, zjistíme až při uvedení filmu do kin letos v listopadu.

Románská vesnice v alpském sedle - Pfafflar

Zajímavé výhledy nabízí i podstatně nižší a méně známá místa. Třeba vesnice s románským názvem Pfafflar. První obyvatelé sem přišli ve 12. století ze Švýcarska. Na zimu se přesouvali do údolí, protože místní průsmyk Hahntennjoch pravidelně zapadá několika metry sněhu. Přesto tady nakonec několik rodin žilo celoročně. Bez spojení s okolním světem, bez kostela nebo doktora. Třeba pohřby musely počkat na jaro. Mrtvé do té doby uložili do ledu, protože cesta do kostela v údolí v zimě nebyla možná. Navíc z okolních svahů často padaly laviny. Těžký život místní ke konci 19. století vyměnili za pohodlnější v údolí. 

Pfafflar-vesnice s románským názvem, kde dnes už bydlí jen turisté a pouze v létě.

Pfafflar-vesnice s románským názvem, kde dnes už bydlí jen turisté a pouze v létě.

Stavení, z nichž nejstarší stojí už 250 let tady ale pořád zůstávají a v létě si je pronajímají turisté, kteří chtějí vyrazit za jiným zážitkem než pohodlím hotelu. Místní téměř nedotčené horské louky a pobyt v chalupě s kamny na dřevo jim ho vynahradí. A v létě už ani není nijak těžké se sem dostat. Vede sem pohodlná silnice, kterou si díky jejím zatáčkám a výhledům oblíbili hlavně motorkáři. Od listopadu ale bývá průsmyk hlavně kvůli padajícím lavinám zavřený.

Poslední skutečně divoká řeka ve střední Evropě - Národní park Lech

Jen asi 10 kilometrů od sedla Hahntennjoch v údolí je Národní park Tyrolský Lech. Ten se rozprostírá na zhruba 41 čtverečních kilometrech podél koryta řeky Lech. Právě to je poslední skutečně přírodní koryto v severních Alpách a nabízí tak pohled na různé ostrůvky, nivy a zátoky, které se podle počasí mění a ukazují tak skutečně nezničenou krajinu. Většina turistů si ho vychutnává ze sedla kola, z cyklostezky vedoucí přímo podél koryta.

Vyrážejí sem ale i milovníci ptáků. Ti můžou k pozorování vzácných druhů využít třeba 17 metrovou věž, právě k tomu určenou, nebo jednu z mnoha laviček s výhledem na řeku. Oblast spadá do Evropské sítě chráněných oblastí Natura 2000, a to právě kvůli mnoha ohroženým druhům, kterým se tady daří. Vědci už potvrdili, že tu roste asi 1160 druhů rostlin z nichž 392 patří mezi ohrožené.

Výhled, ze kterého se točí hlava - Highline 179

Zaujme ale nejen příroda. Stačí popojet asi 30 kilometrů po proudu řeky Lech ke zřícenině hradu Ehrenberg. Hned na protějším kopci je Pevnost Claudia. Ani jedno z nich ale od loňského listopadu není hlavním lákadlem. Oba staré hrady spojuje nejdelší zavěšený most tibetského typu na světě s názvem Highline 179. Podle Guinessovy knihy rekordů měří 402 metry a je 113 metrů nad údolím, kterým vede asi nejvytíženější silnice vedoucí z Německa do Itálie. Silnice B179 dala novému mostu také jméno.

Highline 179, takový je název nejdelšího vysutého mostu na světě. Měří 402 metry.

Highline 179, takový je název nejdelšího vysutého mostu na světě. Měří 402 metry.

Dar z lásky - Zugspitze

Milovníci výšek by si neměli nechat ujít majestátní Zugspitzi, nejvyšší horu Německa (2962 m.n.m.), přes jejíž vrcholek se táhne rakousko-německá hranice. Na téměř třítisícový vrchol vedou hned dvě lanovky. Ta rakouská začíná v Ehrwaldu a 1726 metrové převýšení zvládne za pouhých deset minut. Další možností je vyrazit z německého Eibsee. Tady lanovku zrovna přestavují a příští rok tak zřejmě bude cesta nahoru jen jedna. Tedy ta nenáročná.

Na vrchol se dá samozřejmě dostat i pěšky a výběr je z několika různě náročných cest. Například asi sedmihodinová turistická, nebo o něco rychlejší, ale náročnější ferratta. Na tu je krásný výhled i z kabiny lanovky. Na vrcholku pak stále stojí původní Münchner Haus z roku 1897. Patří turistickému klubu Alpenverain, a dodnes nabízí horolezcům ubytování. Skoro celý vrcholek je zastavěný, kromě klasických restaurací je tady i muzeum připomínající historii hory, horolezců a lanovek, meteorologická stanice a konec celkem tří lanovek. Ta třetí totiž vede na druhou stranu hory, kde se v zimě lyžuje.

To, že je Zugspitze považována za nejvyšší německou horu, přestože vrcholek je i rakouský, je prý výsledkem velké lásky císaře Franze Josefa k bavorské princezně Sisi. Právě té totiž prý vrchol v roce 1854 daroval proto, aby i Němci měli pořádnou hru.

 

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.