Ještě před válkou tvořili totiž třetinu obyvatel metropole Židé a stálo tu na 105 synagog. Vždy tu také žilo mnoho Poláků s nimiž mají Litva a »popolsky Wilno« společné dějiny. Ostatně tu bydlel a psal snad ten nejpolštější prozaik - Adam Mickiewicz. Neméně dlouhá historie spojuje Vilnius s Ruskem a přestože Litevci zvláště o sovětské etapě mluví jako o okupaci, v ulicích zazní i Ruština a stále se lze domluvit obecnou »slovanštinou«. Osou Vilniusu je Gediminasova třída (pojmenovaná podle zakladatele města, dříve také Sv. Jiří, Mickiewiczova, Stalinova a Leninova), která protíná centrum a vlastně se jí nelze vyhnout, když si chcete prohlédnout pamětihodnosti města. Průvodci obecně doporučují šest míst, která prostě musíte vidět. Nejprve je dobré získat nadhled. A to z cihlově červené Gediminasovy věže, která je poslední zachovalým objektem z někdejšího hradu na vyvýšině nad městem. Odtud si to můžete namířit k neoklasistické katedrále Sv. Kazimíra, patrona země, která se opuletně pyšní mramorem a štukami. Na jih od přilehlého náměstí Katedrály naleznete barokní srdce Vilniusu. Pokud však nemáte zájem o »kostely,kostely a kostely«, jak se dá popsat běžné turistické kolečko, stačí zajít na Gedimino 40. Zde v budově bývalého velitelství KGB sídlí muzeum ne tak dávné historie. Dnes je Vilnius klidné město se řadou klubů a restaurací, kde se však musíte připravit na to, že zaplatíte o něco více než doma, když si dáte pivo a k tomu v Pobaltí oblíbené topinky z černého chleba nebo si objednáte místné specialitu »zeppeliny« - knedlíky plněné masovou směsí ve tvaru známé vzducholodě. A když ještě nemáte dost, další specialitou je medový balzám - nasládlá kořalka, která má v sobě oheň.
KATEDRÁLA SV.KAZIMÍRA
Donedávna v sobě hlavní církevní stánek skrýval kromě ostatků králů i tajemství -poklad, který se podařilo ukrýt ve zdech před Rusy v roce 1655 a později i před sovětskou mocí. Na 270 církevních předmětů ze zlata a drahokamů bylo totiž nalezeno už v roce 1985 při instalaci klimatizace,ale na zveřejnění si objev počkal až do roku 1998. A propós i pro pohany je to svaté místo -před křesťanským chrámem tu stávala svatyně zasvěcená bohu hromu Perkünasovi, obdobě našeho Peruna.
NAPOLEON TOUŽIL PO ANNĚ
Když prý spatřil velký dobyvatel Napoleon Bonaparte kostel sv.Anny , chtěl ho rozebrat na kousky a odvést do Paříže. Jeho nešťastné tažení do Ruska však udělalo konec nejen tomuto plánu. Ale jeho touha je pochopitelná, protože kostel představuje vrcholnou gotiku a je postaven z 33 druhů cihel. Bohužel vnitřní zařízení vzalo v minulosti za své při ničivém požáru.
NA DISKOTÉCE
Průvodce opěvují Vilnius především jako město jazzu. Nemusíte mít však štěstí a můžete zapadnout na obyčejnou diskotéku. Divná věc - většinou -až na výjimky tu posedávají »páni a dámy« odděleně a usrkávají pivo, či kolu, zatímco parket zeje prázdnotou
BRÁNA ÚSVITU
původně patřila k opevnění města, ale v roce 1671 v ní karmelitáni vybudovali kapli Svaté Panny Marie s obrazem který má údajně moc uzdravovat. Brána se stala poutním místem a dnes ji používají pravoslavní křesťané, kteří se loučí se svatými místy rozmáchlým žehnáním kříže a úklonou až k zemi - alespoň ti skutečně ortodoxní.
GEDIMINO 40
Tento pomník připomíná oběti sovětské genocidy v parčíku před budovou někdejšího velitelství KGB.Tou budovou prošly tisíce Litevců, z nichž se většina nikdy nevrátila. Každý si může prohlédnout i cely ve kterých se tísnilo až dvacet lidí. Otevřeno je v pracovních dnech od 10 do 17 hodin