24 hodin ve Florencii

Procházet italskou Florencií je jako listovat historickou encyklopedií. Každá ulička, kostelík a náměstí odráží nějakou kulturní etapu lidského vývoje. Zrovna tak jako jsou řecké Athény symbolem antického období, synonymem italské renesance je Florencie. Florencie zažila vrchol v době, kdy myslitelé učinili člověka ústředním bodem vesmíru, lidské tělo bylo zbaveno posvátného tajemství, bankéři a obchodníci se stávali bohatšími než králové a vesmír ztratil svůj střed.

Koncem 15. století se ve Florencii narodila celá plejáda umělců. Nastupující generace má společné charakterové vlastnosti - neuznávají autority, milují rovnost a nezávislost. Ukázkou může být jedna z historek dochovaných o bájném všeumělovi" Michelangelu Buonarrotim. Michelangelo zrovna maloval fresku na stropě Sixtinské kaple, když ho navštívil papež Julius II., který se nedočkavě přišel zeptat, kdy bude dílo hotové. Umělec jen odsekl: Až to dodělám." Uražený papež jej začal na lešení mlátit holí, což Michelangela popudilo natolik, že odešel rozhodnut dílo nedodělat. K fresce se vrátil poté, co mu papež doručil omluvný dopis a zvýšil honorář o pět set dukátů.

Florencie není jen místem, kde tvořili jedni z nejznámějších sochařů a malířů, toto město se také významně zapsalo do dějin literatury. Ze středoitalské metropole pocházel slavný Dante Alighieri či Giovanni Boccaccio, který zachytil ve svém povídkovém cyklu Dekameron Florencii v době morové rány. A samozřejmě Francesco Petrarca. Jeho Sonety Lauře jsou i dnes inspirací pro mnohé zamilované romantiky. V současné době těží Florencie z každoročního nájezdu fotografiíchtivých turistů. Těm se podřizuje vše. Obchody, kavárničky, pizzerie, ale i ceny vstupenek.

Dóm - na náměstí Piazza del Duomo stojí již od čtrnáctého století katedrála nazývaná Dóm, zasvěcená svaté Marii Florentské. Navštívit interiér svatého místa stojí každého turistu hodně trpělivosti, neboť uvnitř smí být jen omezený počet návštěvníků.

Ponte Vecchio (Most zlatníků) - současnou kamennou podobu dal mostu neznámý stavitel již v roce 1345. Ponte Vecchio je pozoruhodný tím, že je částečně zastřešen a na jeho ploše jsou vybudovány miniaturní domky s prosklenými výlohami. Nejprve zde rybáři prodávali dary moře, ale protože panovníka Ferdinanda I. otravoval nesnesitelný zápach, rozkázal rybářům trh na mostě" opustit. Jejich lukrativní místo zabrali kovorytci a zlatníci, kteří si svou pozici udržují dodnes.

Porta del Paradisos (východní portál Baptisteria) - stavba s půdorysem pravidelného osmiúhelníku pochází z poloviny 13. století a je vykládána zeleným a bílým mramorem. Turisty však nejvíce zajímají vrata východního portálu Porta del Paradisos (Rajská brána). Tu tvoří deset plošných reliéfů s výjevy ze Starého zákona.

Piazza della Signoria - slavná socha Davida stojí na náměstí Piazza della Signoria. Druhým nejsilnějším magnetem náměstí je Donatellova bronzová plastika Judita a Holofernes. Obě strážkyně jsou jen kopie.


Galleria degli Uffizi - budova, kterou původně obývali úředníci, nechal v šestnáctém století postavit Cosimo Medicejský. Jeho nástupce Francesco I. si v horních patrech vytvořil soukromou sbírku umění. Světoznámá galerie vystavuje díla Giotta, Paola Ucella, Pierra della Francesca i Botticelliho.


Témata: Atény, Itálie, Socha, Umělec