24 hodin v Casablance

- Nic neproslavilo marockou Casablancu tolik jako stejnojmenný film. Nic zároveň není současné Casablance tak vzdálené jako Rick's café a další rekvizity romantického snímku, který je dílem točen v Tangeru (méně) a v holywoodských ateliérech (v drtivé většině). Jaká je Casablanca skutečná? 24 hodin je uměřená doba na hledání odpovědi. Město se stalo finančním srdcem země a tím je řečeno vše. Za bělostnou fasádou moderních budov tepou zrychleným rytmem finanční operace, vzdálené hučení přístavních doků se mísí s čilým dopravním ruchem. Neklidné tempo současné Casablancy je někdejšímu starému městu (medíně) na staletí vzdálené.
Výhledem do budoucnosti je i monumentální Velká mešita Hasana II. Její siluetu prostě nemůžete přehlédnout - je to ideální orientační bod. Dvě stě metrů vysoký minaret čerpá z andalusko-marockých tradic, zároveň paradoxně dokumentuje kosmopolitní duch čtyřmiliónové metropole. Stavbu navrhl francouzský architekt Michel Pinseau. Cíl byl zřejmý - dokonale ohromit. Obzor po levici rámuje siluteta neméně gigantického obchodního přístavu. Nejlépe nabrat směr zpět, do starého města. Nové stavební projekty z něj notně ukrojily, v jiných městech se zachovaly staré domy na větší ploše - tady ale je největší výběr. Místní artefakty, ale třeba i čínské tenisky. Place des Nations Unies (náměstí Spojených národů) je místem, kde se sbíhají snad všechny důležité bulváry. A také místem, kde to žije. Hotely, kavárny, cestovní kaceláře a restaurace. Jen to víno marně hledáte. Spokojte se s mátovým čajem nebo vyhledejte některý z nočních podniků. O břišní tanečnici se vám bude zdát ještě ráno.

VELKÁ MEŠITA KRÁLE HASANA II.

Rozsáhlá moderní stavba z roku 1993 zahrnuje i medresu (islámskou univerzitu), Národní muzeum, rozsáhlé lázně, podzemní garáže i obří knihovnu se studovnou, která je největší v celém islámském světě. Moderní technika je všudypřítomná: komplex je zabezpečen proti zemětřesení, střecha je stahovací a počítače spojují studovny s celým světem. Druhá největší mešita na světě pojme 150 000 věřících, minaret je vyšší než dva chrámy sv.Víta nad sebou a laserový paprsek ukazuje směr k modlitbě do vzdálenosti třiceti kilometrů. To vše nebylo zadarmo.Na "svoji" mešitu se skládali Maročané v dobrovolné sbírce, které se účastnilo dvanáct milionů věřících. Když se procházíte po širokém prostranství, kterému kdysi ustoupila stará čtvrť, připadáte si zde najednou nepatrní a ztracení.

TRH VE STARÉM MĚSTĚ

Tržiště voní tymiánem, bazalkou, rozmarýnem, hřebíčkem, saturejkou, badyánem, oregánem a skořicí. Koupit se dá cokoli za jakoukoli cenu. Zvláště zde si dejte pozor na svojí peněženku a také nezapomeňte, že prodavačem nasazená cena je mnohanásobkem toho, co ve skutečnosti máte zaplatit.

POBŘEŽNĺ PROMENÁDA

Lemuje donekonečna záliv na atlantickém pobřeží. Urputní sportovci vyklusávají mezi stánky zmrzlinářů. Zaprášené proluky mezi domy střídají pečlivě zavlažované trávníky firmy Mc Donald's a dalších podobných. V dálce nad srázem pobřežní silnice je výkvět toho nejluxusnějšího a nejblyštivějšího, co "Casa" nabízí: čtvrť Ain Diab. Tady sídlí zastupitelství, kde jsou rezidence nejbohatších Maročanů. Ve skalách nechali Francouzi vytesat bazény s vodou. Nic zvláštního k vidění, řeknete si, pro Maročany to je ale nejoblíbenější místo k vycházkám.

PRODAVAČI VODY

Pouliční artisté, prodavači vody, kejklíři a další lidoví umělci jsou památkou na barvitou tvář, jakou mělo město ještě počátkem tohoto století. Živoucí symboly staré éry však nechodí v křiklavých kostýmech pro zábavu: chcete foto? zaplaťte tedy 10 dirhamů (asi 30 korun). Vodu z měchu už nikomu nenabízí, pravděpodobně už ji v něm ani nemají.