24 hodin v Benátkách

Den co den vyplavávají stovky autobusů na obřím parkovišti u Mostu svobody tisícovky turistů. Mnozí z nich strávili předcházející noc nepříliš pohodlně - na sedadlech, v polospánku. Přesto takové martýrium absolvovali. Uvidí totiž Benátky. Nebo snad ne? Řekněme to asi tak, že návštěva pověstného města kanálů a paláců na 24 hodin může návštěvníkovi dát základní přehled o tom, jaké jsou v Benátkách památky, co patří k vyhlášeným turistickým atrakcím a co je nutné za každou cenu vyfotografovat.

Uchopit ducha města, zjistit, jak žijí jeho obyčejní obyvatelé, dostat se na kloub pocitu, že být Benátčanem není jen domicil, ale styl života, k tomu je potřeba návštěv víc. A kdo ví, vždycky existuje riziko, že se do mystéria města proniknout nepodaří. Třeba vás odradí při prvním pokusu. Možná nějaký nepěkný zážitek ochladí touhu poznat Benátky blíž. A třeba se tu zamilujete a nějaké hledání či odstup budou až na posledním místě. Přesto by ani jednodenní turista neměl v Benátkách klesat na mysli, a rezignovat na pokusy dozvědět se víc. Za čtyřiadvacet a možná i míň hodin si můžete naplánovat cestu městem podle velkého množství klíčů. Nejlepší na tom je, že si je můžete určit sami. Stačilo by například při vstupu do města - z náměstí u hlavního nádraží - nezamířit přímo do čtvrti Santa Croce a po obvyklé návštěvnické trase postupovat až na náměstí Svatého Marka, ale projít železniční stanicí do oblasti Cannaregio, a od paláce Lábia se pomalu pohybovat na jiné straně Velkého kanálu, než bývá zvykem, až k mostu Rialto. Sice se tak vyhnete řadě známých památek, ale litovat určitě nebudete. Chybou by bylo také neposadit se v některé kavárně stranou od davů směřujících k Svatému Markovi a chvíli pozorovat život kolem sebe. Průvodci tvrdí, že se tu za posledních dvě stě let život nezměnil. Že městem stále znějí kroky a výkřiky gondoliérů. Jak by ne, když tu ročně mohou oslovit až dvanáct milionů turistů. Nebo zkuste pojmout Benátky úplně jinak. Jako živou, otevřenou učebnici dějepisu. Tedy žil ten a ten. Tamhle chodil na večeři tenhle. Tady se stala tato událost. Odtud se vypravil tamtím směrem. Fantazii se meze nekladou. V historii si každý může najít svou parketu. A co dál? Třeba Benátky antikvářů - samotná návštěva starým papírem dýchajících obchodů je obrovským zážitkem. Nebo Benátky paláců. Benátky na lodi. A nezapomeňme na kulináře. Na karneval. A taky na Benátčanky. Hodně štěstí.

PROCHÁZKA MĚSTEM

Obvykle začíná u hlavního nádraží (1) nebo na náměstí Svatého Marka (2). Tam by rozhodné nikdo, kdo je ve městě poprvé, neměl vynechat baziliku, jednu z nejkrásnějších v Itálii, a Dóžecí palác (3). Následný směr už záleží na náladě a podmínkách. Za pokus rozhodně stojí cesta po Velkém kanálu vodním autobusem. Od náměstí Svatého Marka se vám nabídne vlevo u ústi Velkého kanálu pohled na úchvatný kostel Santa Maria delta Salutte, který podpírá na milion dřevěných sloupů (4). Podél kanálu až k slavnému mostu Rialto (5) je řada paláců například Accademia se sbírkou benátského umění (6), Palazzo Grassi (7) místo častých výstav a kulturních akci a nebo obrovský palác připomínající lorda Byrona Palazzo Mocenigo (8).

* Orloj Torre dell´Orologio s defilujícími postavami patři k méně známým, přesto však krásným památkám na náměstí Svatého Marka Na věži, kde je umístěn samozřejmé, nechybí ani pověstný benátský lev.

* Příjemnou změnou po pohledech do nespočetných výloh se zlatem, benátskými maskami a roztodivnými suvenýry je trh s ovocem a zeleninou v blízkostí Rialta Turista může ocenit i to, že sem chodí nakupovat také "normální" Benátčané.

* Typický pohled na sušicí se prádlo, spojený s italskými městy, v Benátkách jen tak lehce nenajdete. Ale nabídne se.

* Kdo chce vidět náměstí Svatého Marka v této podobě, měl by si pospíšit. Město, znechucené množstvím záplav, chce náměstí o něco "nadzvednout" aby voda namísto u vchodu do baziliky zůstala v laguně.

* Turisté potřebuji Benátky a Benátky zase turisty. Symbióza je patrná na každém kroku třeba i značením nejatraktivnější cesty městem.

* Benátské gondoly jsou asi nejznámějším znakem města. Po jeho kanálech plují už od 11. století a jsou také symbolem romantiky. Za tu se ovšem platí ne málo. Rande v gondole není tudíž nějaká levná záležitost

Benátské gondoly jsou asi nejznámějším znakem města. Po jeho kanálech plují už od 11. století a jsou také symbolem romantiky. za tu se ovšem platí - ne málo. Rande v gondole není tudíž nějaká levná záležitost.

Pohled na Velký kanál od mostu Rialto.

Příjemnou změnou po pohledech do nespočetných výloh se zlatem, benátskými maskami a rztodivnými suvenýry je trh s ovocem a zeleninou v blízkosti Rialta. Turista může ocenit i to, že sem chodí nakupovat také normální Benátčané.

Turisté potřebují Benátky a Benátky zase turisty. Symbióza je patrná na každém kroku - třeba i značením nejatraktivnější cesty městem.