Vyrážíme z Jiri, kam nás stařičký autobus dovezl po celodenní jízdě z Káthmándú (přesný itinerář i s výškovým profilem na mapce vpravo níže).
První den převýšení 2000 metrů
Hned první den na túře nám dává pořádně zabrat - do vesnice Bhandar jdeme přes dvě horská sedla osm hodin a celkové převýšení dosahuje téměř 2000 metrů! Když pak večer nad mapou porovnáváme absolvovanou vzdálenost s tím, co nás ještě čeká, zdá se, že jsme se téměř nepohnuli z místa a dostali jsme se o pouhých dvě stě metrů výš.
Prvních pár dnů vede cesta většinou terasovitými políčky, na kterých pilní Nepálci sklízejí úrodu pohanky. Denně potkáváme desítky nosičů, kteří se pomalu sunou se stokilovými náklady, turisté by se tady naopak dali spočítat na prstech jedné ruky.
Nosiči
Horské menu pro poutníky
Z praktického hlediska nejpříjemnější věc na cestě představují restaurace s ubytováním, honosně zde nazývané "lodge.“ Pokoje mají čisté, ceny příjemně nízké a skromná nabídka jídla nám k radosti stačí. K snídani si například můžete objednat vajíčka s chapati (místní celozrnný chléb ve tvaru amolety), silná česnečka k obědu je zase výborná jako prevence nachlazení i výškové nemoci a opékané brambory s jačím sýrem zasytí na konci namáhavého dne.
První pohled na Everest (zdánlivě nejmenší hora zcela vlevo)
Modlení po nepálsku
Po týdnu cesty z Jiri signalizuje prudké stoupání od řeky Koshi, že se blížíme k Namche Bazaru. Zhluboka vdechujeme řídký vzduch a pomalu stoupáme borovým lesem k vesnici, ze které pochází většina legendárních Šerpů.
Namche Bazar tvoří jakousi oázu v pomyslné poušti hor. Nejenom, že tady mají čerstvé maso, ale dokonce odtud lze poslat domů e-maily, dokoupit tužkové baterie a vybavit se do vyšších poloh teplými ponožkami z jačí vlny.
Odpočatí vyrážíme po dvou dnech z "Namche“ a postupujeme úbočím směrem ke klášteru Tengboche. Hned za několika prvními zákruty se nám naskýtá impozantní pohled na údolí, jemuž dominují dvě osmitisícovky Everest a Lhotse. Zasněžený vrcholek Ama Dablam, zvedající se na pravé straně údolí, sice zdaleka nedosahuje osmi tisíc metrů, zato se pyšní primátem nejhezčí hory v údolí Khumbu.
Buddhistický mnich v klášteru Pangboche
V údolí pod klášterem Tengboche stojí řada vodních modlitebních mlýnků. Voda dravého potoka tu roztáčí několik dřevených válců, které ve svých útrobách skrývají buddhistické modlitby, tzv. mantry. Vymyšlené to mají geniálně – nemusíte nic dělat a vlastně se pořád modlíte.
Podobné mlýnky čas od času vidíme i podél cesty a ze stejného principu se na nejrůznějších místech třepotají modlitební vlaječky.
Modlitební praporky potkáte v horách téměř na každém kroku
Kyslík ubývá, ceny stoupají
S přibývající nadmořskou výškou klesá množství kyslíku a naopak ceny za jídlo a ubytování rostou. Pořád nám to ale vychází na méně než deset dolarů na osobu a den.
Večer se ubytováváme ve vesnici Dingboche, která patří výškou 4400 metrů k nejvyšším trvalým osídlením v údolí. Večer pozorujeme přes čtyři kilometry vysokou stěnu osmitisícovky Lhotse, jak v zapadajícím slunci oranžově září.
Jižní stěna Lhotse (8.516 m) patří mezi nejvyšší stěny světa
Může se hodit
Doprava Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
Následující tři dny postupujeme takříkajíc "od hospody k hospodě:“ Každý den jdeme asi tři hodiny k nejbližší lodžii, tam se v klidu ubytujeme, naobědváme a odpoledne vyrážíme nalehko na krátký výšlap.
V rychlejším postupu k Everestu nám brání aklimatizační plán, podle kterého za den nastoupáme maximálně 300 výškových metrů.
Se západem slunce se venku dramaticky ochlazuje a ačkoliv jačí trus je kupodivu poměrně výhřevný, chataři s ním při topení docela šetří. Zbývá tedy zalézt do spacáku a oddat se posilujícímu spánku.
Ale i tato doba přináší zajímavé zážitky. Několikrát za noc se probouzím s pocitem, že se dusím, znovu usínám a jako mantru si opakuji: "nezapomeň dýchat, nezapomeň dýchat…“ Zbytečně. Za chvíli opět lapám po dechu a tak to jde pořád dokola. Naštěstí vím, že tzv. periodické dýchání je kvůli nadmořské výšce docela normální.
Vrcholek Everestu ozářený posledními paprsky
Konečně Everest!
Přesně po dvou týdnech pochodu z Jiri přicházíme k poslední lodžii, kterou je 5130 metrů vysoko položený Gorak Shep. Název místa v jazyce Šerpů znamená "pohřebiště havranů“ a pár černých ptáků tu skutečně posedává na střeše a vysoko ve vzduchu nad se jich prohání celé hejno.
Ačkoliv jsme od Everestu už jen kousek, jeho vrchol dosud zakrývá zasněžená stěna hory Nuptse. Za výhledem se tedy musíme vyšplhat na nedaleký Kala Patthar, černající se přímo pod bílou špičkou další sedmitisícovky Pumori.
Po dvou hodinách stoupání máme za sebou poslední výškové metry a ve svitu zapadajícího sluníčka se nám naskýtá fantastický panoramatický pohled na zasněžené himálajské štíty, jimž dominuje nezaměnitelná černá pyramida nejvyšší hory světa, 8850 metrů vysoký Mount Everest.
Vrchol Everestu částečně zastiňuje zaledněný hřeben hory Nuptse
| NEJVYŠŠÍ HORA SVĚTA Mount Everest, nepálsky Sagarmatha a tibetsky Chomolungma |
|
Text a foto: JAN HOCEK
