1. Pláště na jednotlivých kolech se liší svou šíří
Většina kol bicyklů prodávaných v českých obchodech má průměr 26 nebo 28 palců. Ale liší se od sebe i šířkou pláště. U silničních kol jsou užší, protože mají usnadnit jízdu po asfaltovém povrchu. U trekkingových kol si už můžete při nákupu stroje vybrat mezi širšími a užšími. "I když to lidé nevědí, jsou trekkingová kola určena hlavně na asfalt,“ říká Jiří Fiala z cyklistického obchodu Krab Cycles. Horská kola používají nejširší pláště vhodné do přírodního terénu.
Při nákupu nového pláště je třeba dát si pozor, každý se totiž nemusí hodit na ráfek, který máte na svém kole. "Dát vše dohromady je opravdová alchymie," zdůraznil odborník na kola Josef Tetek.
2. Dezén na plášti si vybírejte podle terénu
V obchodech si dnes můžete vybrat z takřka neomezeného množství vzorků na pláštích. Kdo chce dosáhnout velké rychlosti, nasadí si na kolo úzké hladké pneumatiky bez dezénu, vhodné na asfalt. Ale jsou méně pohodlné než ty širší a na blátě kloužou.
Pro jízdu na silnicích i v terénu jsou vhodné "univerzální" pláště. Jde o středně široký obal se sbíhavým dezénem. Vzorky by na sebe měly navazovat tak, aby nekladly velký odpor při jízdě po asfaltu. A po stranách by měly mít výstupky, aby zabraly i v terénu. Na kamenech, kořenech nebo v mokru by však tento vzorek neuspěl.
3. Horská kola se nehodí na asfalt
Klasické pláště horských kol do terénu vypadají odlišně. Na jejich povrchu jsou umístěny velké "špunty", které se nacházejí dál od sebe, aby zabraly při jízdě v blátě i písku a současně se nezachytávalo bahno ve vzorku.
Velké dezény horských kol se nehodí na asfalt. Dělají velký hluk a jsou mnohem pomalejší než silniční kola. "Na silničním kole je to cyklistika, ale na horském je to pachtění,“ traduje se mezi jezdci na silničních kolech.
4. Univerzální plášť do všech terénů neexistuje
Každý plášť je vhodný do jiného terénu. Pokud chcete "univerzální“ plášť, půjde vždy o kompromis a ze všech svých nároků budete muset trochu ubrat. Je to stejné jako s lyžemi, některé jsou vhodné na slalom a jiné na sjezd.
5. Pláště s kevlarovou patkou sníží hmotnost
Kdo nechce zatěžovat kolo přílišnou vahou, kupuje si pláště s kevlarovou patkou neboli výztuží. Na rozdíl od plášťů s drátěnou patkou lépe odolají proražení a snadněji se vozí na kole. S nadsázkou řečeno – dají se sbalit do kapsy.
6. Drátěná patka je levnější
Pláště s drátěnou patkou se dají pořídit už za sto padesát korun, ale jsou i dražší. U kevlarových je třeba sáhnout do kapsy trochu hlouběji. Nejlevnější stojí okolo pěti set korun. "Když chcete opravdu supertřídu, stojí vás to stejně jako zimní obutí na auto,“ vysvětluje Jiří Fiala. Připlácí se tu za každý snížený miligram váhy.
8. Pojistka proti píchnutí, pláště bez duší
Pod ochranným pláštěm se obvykle nachází duše. Neplatí to však pokaždé. Hlavně mezi cyklistickými závodníky jsou stále populárnější pláště bez duší. Je u nich totiž menší riziko, že je propíchnete. U nich se totiž nemůže duše zachytit mezi pláštěm a ráfkem. Vyžadují nákup speciálních ráfků. Dohromady s nimi váží kolo víc než s tradičními kevlarovými plášti i s ráfky.
"Je to jediná těžká věc, kterou jsou závodní cyklisti ochotni dát na kolo, protože výrazně snižuje možnost defektu, hlavně v maratonových závodech," říká Jiří Fiala.
9. Větší hustota vláken v plášti = těžší plášť
Při nákupu pláště by se neměla přehlédnout ani další důležitá hodnota. Hustota vláken pláště, tzv. TPI. Obecně platí, že čím je číslo vyšší, tím odolnější je plášť proti proražení a terénním nerovnostem. Pevnější směs zvyšuje celkovou hmotnost kola o dekagramy. I proto více vláken nemusí nutně znamenat vyšší cenu. V současné cyklistice se totiž oceňuje hlavně lehkost. Ultradrahé pláště mívají obvykle hodnotu TPI nižší.
10. Kdy měnit plášť na kole?
Záleží na odvaze každého cyklisty. Úplně sjetý vzorek totiž výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k pádu, hlavně pak během jízdy v terénu. Mezi jednotlivými výrobky jsou značné rozdíly. Rovněž u produktů téže firmy se může kvalita plášťů lišit, pokud jsou vyrobeny v jiných závodech. "Když přijdete o dvacet procent dezénu, ztratíte osmdesát procent vlastností pláště," varuje Jiří Fiala. "Sjetý plášť poznáte podle toho, že se vám kolo chová na silnici hůř než před měsícem," dodal.
"Když zbude příležitostnému cyklistovi jezdícímu po asfaltu jen milimetr vzorku, je třeba plášť vyměnit," upřesňuje Josef Tetek.
11. Jak se ochránit před píchnutím
I mezi dušemi, které se skrývají pod plášti bicyklů, se dá vybrat z různých značek. Obecně platí, že standardní duše prodávané v cyklistických obchodech mají přibližně stejnou kvalitu. I zde se dá připlatit za lepší vlastnosti. Dnes už totiž existují "chytré“ duše.
Hlavní je však mít správně nahuštěno. Podhuštěné kolo znamená větší riziko píchnutí.
12. Vždy s sebou vozte náhradní duši
Pro případ poškození si s sebou berte náhradní duši nebo záplaty.
A jak vyměníte píchnutou duši? Zatlačíte ventilek dovnitř ráfku, abyste vypustili všechen vzduch. Poté odšroubujete pojistnou matku ventilku a přetáhnete plášť přes okraj ráfku. Vyjmete ventilek z ráfku a pak i prasklou duši. Častou příčinou defektu může být ostrý konec drátu. Ten upilujte a obvod ráfku potáhněte ochrannou páskou. Novou, částečně nafouklou duši vložte do ráfku a přetáhněte přes ni plášť.
ČTĚTE
Naučte se vyměnit duši za 5 minut. Stojí to 4 Kč.
13. Galuskové ventilky se dají lehce zlomit
Na kola se vyrábějí tři druhy ventilků. Klasické dunlop ventilky, které se masově používaly v minulosti; autoventilky a galuskové ventilky. Na silničních bicyklech se většinou používají galuskové ventilky. Nepříliš šikovný cyklista může mít problém. Při nafukování se totiž nesmí příliš hýbat s pumpičkou, jinak hrozí, že se ventilek ulomí. U autoventilku nebo dunlop ventilku podobné nebezpečí nehrozí, ale jejich nevýhodou zase je, že jsou o něco těžší.
O nákup pumpičky se nemusíte bát. Prodávají se buď se dvěma vývody, nebo s otočnou gumičkou v hlavičce, která se přizpůsobí ventilku.
