Martinův sen. Splněný.

Martinův sen. Splněný. | foto: Radek Hromuško / Martin Langer, iDNES.cz

1193 kilometrů po kolejích, změna je život

  • 9
První třetina cesty je za námi. Je čas hodnotit a měnit plány. Ano i vy čtenáři ovlivňujete naší cestu. Itinerář se proto čas od času bude měnit, ale to neznamená, že nás pošlete na banánovníkové plantáže v Mukačevu.

Cesta kolem
Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line

1193 kilometrů za námi

Do dnešního dne jsme projeli všechny hraniční přechody (Hranice v Čechách, Cheb, Česká Kubice, Železná Ruda, Nové Údolí, Horní Dvořiště) a celkem jsme ujeli 1193 kilometrů. Podle mého mínění to byla ta náročnější část cesty. Spoje přestávaly navazovat kolem osmé hodiny večer a dostat se ze Strakonic do Volar se nám podařilo až prvním ranním spojem.

Kouzelné Nové údolí

Odměnou nám byl hraniční přechod Nové údolí. Opravdu to je to nejkrásnější, co se nám na cestě ukázalo. Šumava je jedním slovem nádherná.

Vrcholem dobrodružné první části naší cesty bude dnešní trasa do Nové Bystřice. Úzkokolejka odjíždí až ve dvě hodiny odpoledne, ale vede do srdce kraje, kterému se říká „Česká Kanada“. Opravdu nevíme co nás na cestě čeká, ale „úzkokolejku“ vám představíme nejen na obrázcích, ale i ve videu.

Další cesta je už hodně upravená. „Náhodnou“ dopravou se totiž dostaneme do Slavonic a odtud pojedeme do Jemnice. Tam navážeme na původní plánovanou trasu.

Národní park Šumava

Jak jsem podotkl v úvodu, tak upravujeme trasu o vaše připomínky. Takže pojedeme do Osoblahy, Moldavy v Čechách, Vejprt a dokonce i do Potůček. Nechceme vynechat žádné zajímavé místo na hranicích Česka. Teď upravuji itinerář a ten samozřejmě zveřejníme.

Po třech dnech naše „cestovatelské“ vztahy doznaly určitých změn. Martin včera podlehl zoufalství a rezignoval na možnost ovlivnit naši další cestu. Dnes jen jemně podotkl, že to tušil a že se toho bál... No, já mu ještě tajím co ho čeká v „České Kanadě“. Bágly a techniky totiž každým dnem váží víc a víc.

Na peróně nádraží České Velenice

Směr - České Velenice

Poslední známá poloha cestovatelů kolem Česka podle GPS


Martin: Výpravčí Michal a lišák Radek

Sotva jsem se vyhrabal z šumavské euforie, musel jsme adrenalin přesměrovat k užitečnější činnosti. Po příjezdu do Českých Budějovic jsme s Radkem museli okamžitě vyhledat internetovou kávárnu, odkud promptně odešleme fotografie a články do iDNESu.

Pouhých 40minut do odjezdu dalšího vlaku se tak smrsklo na kosmický průlet časem... Radek krmil data a já letěl na poštu, kde jsem odeslal natočený hrubý materiál pro Primu a iDNES. Pochopitelně jsme spoj prošvihli, a tady se Radek projevil jako LIŠÁK.

Vyhledal totiž další spoj tak, že jsme se posunuli do Horního Dvořiště, zaplakali si společně nad pamětní deskou o návštěvě TGM v Horním Dvořišti a s pietním vzorkem hlíny na botách upalovali zpět o pro mne nepochopitelně kratší časový úsek, než byl původní plán.

Cesta kolem tedy začíná být iracionálním putováním i v reálném čase.

A ještě jedna změna v té přehršli změn nastala. Začal jsem Radka podezřívat, že ho začíná bavit měnit a prodlužovat cestu, aniž použil itienář. Čím dál více se začalo stávat, že jsem zíral do papíru, aby mi Radek za čtvrt hodiny vymluvil jeho danost a přetloukl ho novou a blyštivější cestovatelskou ideou.

Návěstidlo

Návěstidlo, jako živé. Skoro vypadá, že toho má pro dnešek dost...

Nocleh v čekárně

Tahle plíživá situace mne donutila k další koupi půllitrovky vodky. Večer už je opravdu kosa a k ideám trošku tepla přeci jen patří.

Posledním překvapením bylo soucitné srdce výpravčího Michala z Jindřichova Hradce. Nechal nás totiž přespat v čekárně a nechybělo mnoho, abychom měli jako noční bonus i dvě příjemné mladé turistky. Radek je ale vylekal svým chladem a entuziasmem pro GPS a souřadnice. Do rána se mi pak svěřoval, jak je opuštěný a sám...V slzách jsme usínali.